Pondělní ráno si Sid užívala společnost a snídani v kantýně. Během víkendu si s Adamem psali a včera večer i volali. Sama si uvědomovala, že se asi už úplně ztratila ve svých citech. Nevěděla jak to má Adam, ale to jak si psali jí dávalo alespoň malou naději. Možná by bylo fajn to nechat volně plynout a užívat si i jen jejich přátelství. Teď se znovu pokusila soustředit na Anežku. "Sid jen si řekni kdy chceš udělat tu kontrolu u krokodýlů." "Možná zítra, Bob pomůže a pokud bude potřeba tak ty taky. Přeci jen už mají všechny tři samice sílu i když jsou to ještě pořád mláďata." "Tak dobře já zítra nic plánovaného nemám tak si tě píšu a pomůžu jak budu moct. Mimochodem zdá se mi, že ti to volno v pátek moc nestačilo zase jsi byla duchem mimo." Sid chtěla něco odpovědět, ale ozval se Láďa, který zrovna přišel. "Trápí tě to co jsem ti řekl o nové spolupráci?" Sid byla ráda, že tohle bude jako fajn výmluva stačit. "Vlastně trochu ano, ale ne kvůli té návštěvě, ale spíš díky tomu co to přináší za vzpomínky." "Já se teď asi ztrácím o čem se vy dva bavíte?" Sid sledovala jak Láďa Anežcce vysvětluje informace o návštěvě z Londýna. "Sid to mě mrzí, ale prostě tady buď ten den nebudeš, nebo budeš jen u sebe. Oni ti nestojí ani za pohled." Sid se usmála.
Láďa pozoroval jak je Sid nesvá zřejmě se tou návštěvou z Londýna fakt trápí. No nakonec se opravdu s nimi nemusí potkat a on si to vezme na starost. Taky uvažoval jak zkusit zase vytáhnout Adama ven do baru. Alena mu říkala, že má dneska podezřele dobrou náladu, tak by toho možná měli využít. Snad mu to volno fakt pomohlo a nebo se mu zlepšilo spaní. Dokonce i Štefan mu volal, že Adam zněl minulý týden hrozně, když si telefonovali. Míval tyhle problémy často, ale už roky nepřišla větší krize v podobě nočních můr. Taky tu ovšem byla možnost, že jim o tom neřekl. Teď ještě poslouchal jak Sid vypráví o stavbě nové expozice byla z toho viditelné nadšená. "Jsem rád, že se schválily ty úpravy a na konci týdne budu mít hotovo. Pak si všechno sedne a budou se moci nastěhovat postupně zvířata." "To bych pak byl rád, aby Robert nafotil kvůli propagaci." "Jasně to není problém já si to s ním domluvím." Anežka si umínila, že si se Sid bude muset promluvit, protože se jí zdála taková zvláštní. Cestou ze snídaně se ještě obě stavily pro kávu a ona s ní zamířila do jejího pavilonu.
Obě si sedly pod terária. "Vážně nechci vyzvídat, ale už pár dní se mi zdáš taková divná, vážně je všechno v pořádku?" "Neboj se je, víš je to komplikované. Ta návštěva z Londýna co tu bude znovu otevřela staré rány v době kdy jsem byla hrozně unavená z práce a sešlo se to takhle blbě. Za pár dní to bude fajn neboj se." "Kdyby jsi si chtěla promluvit tak jsem tady. Jinak co jít s námi zase do baru? Měla by jsi chodit víc ven a třeba se najde i nějaký fajn chlap." Sid měla štěstí, že zrovna přišel Bob a Anežka neviděla jak se ztvářila. "Ahoj, hele Sid jdu pomoc Romanovi, protože Franta není k nalezení." "Jo jasně buď tam jak dlouho bude potřeba." "Roman Frantu zabije až ho objeví, protože tu pomoc na dnešek mu slíbil." "No tak to je fakt blbec, jinak zdá se, že Bob už je v klidu." "Je a já jsem za to ráda, no njc já jdu krmit." Anežka sledovala jak odešla a pořád měla pocit, že Sid opravdu něco trápí. No snad by bylo fajn ji vzít do baru, aby přišla na jiné myšlenky. Poprosí o pomoc Elišku s Adélkou, protože proti přesile bude bezbranná. Škoda byla, že tady v zoo nebyl nikdo koho by jí mohla dohodit.
Odpoledne seděl Láďa s Alenou v infocentru u kávy a řešili Adama. "No snad mu to volno fakt pomohlo, ale otázka je jak dlouhý to bude mít efekt." "Někam ho vytáhneme a pak se uvidí, Štefan taky říkal, že bar by byl super." Chtěl ještě něco říct, ale zarazila ho Sid, která zrovna přišla a šla rovnou k paní Hrabalové. Pak už jen oba s Alenou koukali na krásnou kytici co si převzala. Navíc se nad ní krásně usmála. "Ty Sid, že by tajemný ctitel, nebo jak si to máme vysvětlit." Sid se na Láďu podívala a usmála se na něj i Alenu, která tu byla. Hrabalová jí volal asi před dvaceti minutami, že tu má kytku. Doufala, že bude od Adama, vlastně jí to trochu děsilo, ale zároveň to strašně chtěla. "Co já vím, kartička tu není, tak asi i neznámý odesílatel. Já musím zpátky mějte se oba." Alena se na Láďu tázavě podívala. "No tak, až něco zjistíš tak mi to řekni, docela by mě to zajímalo. Na druhou stranu je to krásná holka, tak asi nemá o nápadníky nouzi." "Zkusím to přes Adélku a dám ti vědět." Mezitím Sid došla ke svému pavilonu a v tom ji přišla zpráva od Adama. Ještě jednou děkuji za pomoc, snad se ti líbí. Takže opravdu byla od Adama a on ctil jejich dohodu, že vše co se stalo je jejich tajemství. Hned mu odepsala, že se jí líbí moc. Páni, třeba opravdu Adam cítí to stejné jako ona, ale nevěděla jak moc to chce zkoušet zjistit. Díky jeho minulosti ho nechtěla uhánět ani ho do ničeho tlačit. Věděla jen, že vidět by ho chtěla a to opravdu hrozně moc.