,,Hloupé."
,,Jak že?"
,,Nudné!" opravil se tedy konzultující detektiv, sedící za notebookem s dlaněmi u rtů. Byl to Johnův notebook. John už nad pár věcmi jen zkrátka rezignoval. Vlastně to už je nějaká doba, co ho Sherlock vytočil. Možná je to i tím, že se dlouho nenudil. Dlouho nebyl na vyřešení ani žádný nebezpečný případ.
Lestrade sem tam s něčím přišel a Sherlock to vyřešil do dvaceti čtyř hodin a to ještě sám sebe zdržoval řečmi, jak Scotland Yard na nic sám nepřijde.
John tedy sklonil noviny. ,,A není to lepší než nic?" pokusil se trochu detektiva motivovat. Seděl nehybně, avšak napjatě, byla otázka času, kdy-
,,Na vše bych mohl odpovídat jednoslovně. To nestojí za námahu." zaklapl notebook, trochu silněji, než by si John přál a vstal z místa.
,,Kapsář, nevěra, falešný účet a ztracený pes, copak jsem ochrana zvířat?" Jak pochodoval po pokoji, prudkými pohyby se otáčel a máchal rukama, župan mu klouzal z ramen. Bylo mu to jedno. Byl zaměřený jen na to, najít svému mozku nějaký oříšek, nějaké rozptýlení.
John tak lehce vycítil blížící se katastrofu. Posledně, co se tady detektiv nudil, trvalo Johnovi tři dny než kuchyni vyčistil a vyvětral od experimentu, který tak nějak... vlastně sám neví, nebyl doma, a vědět to nemusí.
,,Lestrade taky nic?"
,,Nebuď směšný." odbil ho a otočil se směrem k oknu. Zastavil.
,,Něco jistě přijde." nevzdával se John uklidnit spíš své obavy, z toho po čem by znuděný Sherlock mohl sáhnout. Pro teď zůstal zamyšleně u okenních tabulek. Bylo teprve dopoledne a John dnes neměl ordinaci. Jako odpočinek bral posezení u čaje a novin, ovšem nebránil by se nějakému menšímu případu, to jistě. Nebe dnes bylo šedé a byla zima. Ladilo to s detektivovým obličejem. Bledý a chladný.
John se jen zamýšlel, jestli smí pokračovat ve čtení nebo raději hlídat zachovalost jejich bytu. Když se Sherlock sám od sebe mlčky vrátil k notebooku, John se tedy vrátil ke čtení článku. Stejnak ho nedočetl. Sherlock se znovu zvedl a tak John rezignovaně čtení odložil na stolek vedle šálku čaje.
,,Musím pod most." oznámil nakonec detektiv. ,,Přidáš se?" nedíval se na něho, vlastně už ani nebyl v místnosti. Župan odhodil na kožený gauč a vydal se směrem ke schodišti.
,,Jistě, tedy pokud na mě počkáš!" zvedl se z John z křesla a rychle do sebe hodil poslední doušek vlažného čaje.
K temži se dostali pěšky. Nezasvěcený lékař se snažil z Sherlocka dostat, který případ si vybral. Přišlo něco nového? Ozval se Lestrade? Je to bezpečné? Proč si nevzali cab? Sherlockovi se ale nechtělo Johna jakkoliv konfrontovat se situací. Uvědomoval si totiž hodnoty, uvědomoval si pocity, kterým nerozumí a nechtěl je nechat ovládnout jeho mysl.
,,A hele, sněží." konstatoval John a vytáhl z kapsy pár černých rukavic. Opravdu, z nebe padalo pár sněhových vloček, takže když došli k mostu, John se na chvíli zastavil nedaleko břehu a kochal se výhledem. Šedá Temže, šedý Londýn, šedá obloha. Představil si střechy a ulice trochu zasněžené a pousmál se nad tím. Dlouhé mlčení mezi nimi, ho donutilo ztratit přehled o Sherlockovi. Ten se navrátil, když detektiv trochu dávivě zakašlal. Johnovi v hlavě zasvítila pomyslná kontrolka a otočil se, aby ho uviděl dřepět u keře.
,,Sherlocku?" popoběhl a opatrně nahlédl, co způsobilo, že si teď drží kapesník u úst.
Mršina.
Johna ovšem trochu uklidnilo, že se nejedná o mrtvolu jako takovou. Byl to racek s rozpáraným břichem, možná sem tam něco víc než jeden racek.
,,Zatraceně," vydechl. Sherlock ale stále mlčel. ,,O co jde? Nějaká nákaza? Divoké zvíře?" snažil se dopátrat k odpovědi. Když se na svého společníka ale podíval, zjistil že se usmívá.
,,Žádný divoký zvíře Johne. Pamatuješ na ztraceného psa z ranního emailu? Když jsem si přečetl, že se ztratil poblíž tohoto místa, je to přeci jasné. Psi milují pach zdechlin." na to si poplácal stehna. ,,Neboj se malá." John měl ústa v němém nevěřícném úsměvu a otočil se na směrem na místo, kam se Sherlock díval. Mezi chudými suchými stromky postával malý irský setr a ač stál v mírně nevěřícném postoji, vrtěl ocasem.
,,Pes?"
,,Tak pojď ke mně. Willow, jsi Willow, že?" Sherlock se znovu přátelsky plácl do stehen a fena, když slyšela své jméno se k dřepícímu detektivovi rozeběhla. Muselo to být stále štěně, svými pohyby a nemotorností přípomínala spíše tele a málem proto muže i porazila. Naštěstí málem, John už se bál, že Sherlock bude další kdo se vyválí v mršině.
,,Takže jsi změnil názor?" pokusil se z Sherlocka znovu něco dostat. ,,Kvůli psovi?"
Tentokrát už si vysloužil jeho pohled. Avšak moc mu neřekl. Spíše jako by se snažil, znovu se uzavřít do sebe. John si ale nemohl nevšimnout té jiskry v blankytně modrých až šedých očích.
,,Nemají psa dlouho, proto je neposlechla a odběhla sem dolů. Je to jen pár yardů od vycházkové trasy. Stačilo jen zavětřit." spustil roboticky načež se zvedl. ,,Odvedeme ji, potřebuje koupel." a to bylo odpovědí, která Johnovi musela stačit.
,,No jistě, adresu předpokládám víš." odstoupil z cesty ne zrovna vonící dvojici. Sherlock psa držel dvěma prsty za obojek a vedl ho zpět na cestu. Sherlock si jako odpověď ukázal na spánek. ,,Samozřejmě."
Ale stejnak... co že tak změnil názor? Nejsou takové případy snad pod úroveň samotného Holmese? Nahlas se ho ale nezeptal. Neznal totiž tuhle Sherlockovu stránku. Když hladil toho psa, nevadilo mu, že smrdí. Usmíval se, ba by se i vsadil, že se zasmál. A smát se u jiných věcí, než je nějaká pořádná zápletka případu ne-li vraždy, to se jen tak nevidělo.
-x-
,,Nebylo to od tebe milé."
,,Ale vážně, co s tím koláčem všichni mají, je nějaká sezóna?" Sherlock rozhodil rukama. Opět pochodoval po bytě. Slečna Hudsonová právě opustila jejich patro.
,,Měl by ses omluvit." nevzdával se znovu John. Jednou to přerostlé dítě snad převychová. Seděl v křesle, s notebookem na klíně, když jim domácí přinesla pár kousků čerstvého domácího koláče a Sherlock si neodpustil pár poznámek, jenom proto, že ho panička ztracené Willow pozvala na čaj a koláč. Tu samosebou odmítl také.
,,Navíc ani jedna nemůže za tvé momentální rozpoložení." odkašlal si a vrátil se k ťukání do klávesnice. Než se nadál tentokrát, měl Sherlocka vedle hlavy.
,,O čem to píšeš?"
,,O případu." a jen se pousmál. Čtenářům se tenhle jeden odlehčený bude zajisto líbit.
,,Žádný nebyl." že se Sherlock mračil bylo Johnovi jasné i z takové blízkosti. Četl rychle řádky a zase se narovnal. ,,O tom nepiš, žádná záhada to nebyla!" nasadil ten trochu tajemný výraz, jen aby se zdál nad věcí. Proč by John psal zrovna o tomhle?
,,Willow byla případ, poněkud překvapivý a s dobrým koncem, lidem se to bude líbit. Ukážeme jim, že jsi víc jako..." zadíval se do jeho tváře. Sherlock mu pohled už dávno věnoval.
Zase jsou u toho.
John si o Sherlockovi nemyslel, že by byl cvok. Pošuk. Psychopath. Sherlock to moc dobře věděl, věděl jaký John je a že mu může věřit. Přes to se John pokaždé cítil zle, když přišla řeč na tuto skutečnost. Nechtěl se Sherlocka nijak dotknout - ač si to na venek nijak nebral. Byl si zkrátka vědom toho, že je Sherlock pouhý člověk a John je jeho jediný přítel.
Když Sherlock zvedl obočí, aby dal najevo, že čeká co z Johna vypadne, uznal, že nejspíš nepochopil a tak to bude lepší.
,,Ale nic." zakroutil nad tím hlavou. ,,Ale napíšu o tom, pro mě za mě, nezařadím to k ostatním případům."
Sherlock se zavinul do županu. ,,Kdybych měl případ, měl bys o čem psát a nemusel bys vyprávět o... Willow!" nakrčil nos. Bezva, už hořkne jako Mycroft. Otočil se na patě a zmizel v kuchyni.
S tím na Baker Street kupodivu zavládl klid, který John bral jako vítězství. Sherlock se zabavil a on mohl dopsat článek při šálku čaje.
,,Zítra mám ordinaci," oznámil zatím co se odebíral do koupelny spáchat večerní hygienu. Odezvy se mu nedostalo. Jen nahlédl do kuchyně, kde Sherlock soustředěně hleděl do mikroskopu. Bledé dlaně nepatrně otáčeli kolečkem a John se pro sebe usmál. Jeho spolubydlící je ve svém světě a občas je fajn ho tak vidět. Klidného, i když bůh ví, co se teď děje v jeho hlavě. To si John nemohl ani představit. Bylo to na něho moc složité a to vystudoval doktora. ,,Dobrou noc." řekl tedy, i když věděl, že se odpovědi nedočká. Když ale společnou místnost opustil, Sherlockovi oči se odtrhli od čoček.
,,Dobrou noc, Johne."