Zaparkovala jsem na náměstí u malého hotýlku, kde jsem z kufru vytáhla tašku a zamířila dovnitř. Na recepci mě přivítala usměvavá slečna, daleko příjemnější než ta na pokladně u stadionu. Dala mi klíče od pokoje a vyptávala se, jestli nemám náhodou něco společného s tím brankářem, co je tu na turnaji. Přikývla jsem a chvilku jsme se o hokeji bavily, než přišel postarší pán s tím, že mu na pokoji nefunguje klimatizace.
Na pokoji jsem jen odložila tašku, jelikož mi přišla zpráva od Pavla, že si na mě udělá čas hned, jak jim skončí týmová porada. A protože mi bylo jasné, že mi esemesku poslal tajně právě z týmové porady, popadla jsem peněženku a rovnou sedla znovu do auta.
Pavel na mě už čekal před hotelem, odkud jsme zajeli do nejbližší restaurace. Sedli jsme si a dlouho si povídali, on o jeho sezóně a především playoff v ruské KHL, já zas o novinkách z mé práce na svazu. O mém vztahu, který skončil před měsícem, jsme se nezmínili ani slovem, za což jsem byla ráda. Nerada se bavím o člověku, který se mnou byl jen proto, aby mohl trávit čas s mým bráchou a dalšími hokejisty.
***
Druhý den se zápas konal až večer od půl sedmé, a tak jsem celý den strávila procházkami po městě. Dopoledne jsem ještě zavítala na trénink našeho týmu, kde jsem byla opět obdařena zamáváním od Rutiče, a dokonce i od mého bratra. Věděla jsem, že se všichni chtějí přichystat na večerní zápas, a tak jsem po tréninku vyšla hned ze stadionu a zamířila do nedaleké restaurace.
Večer jsem spolu s mnoha dalšími fanoušky zavítala do haly, akorát na rozdíl od nich jsem se nešla posadit na tribuny, nýbrž jsem vystoupala schody a vešla do prostoru pro VIP hosty a zaměstnance. Nebýt toho, že jsem dostala lístky od svazu, na tyhle zápasy bych se pravděpodobně nedostala, jelikož bylo vyprodáno už od února.
Věděla jsem, že ve stejný čas měl začít i zápas Švédska s Ruskem, jenže ten se odehrával daleko na severu Evropy, odkud oba týmy přijedou sem do Čech během zítřejšího dne. Než začala obě utkání, rychle jsem si projela soupisky všech čtyř týmů, byť už jsem tak nějak věděla, s kým se tyto čtyři země turnaje zúčastní.
U švédské soupisky jsem se však zarazila. Při čtení mně velmi dobře známých jmen jsem našla jedno, o kterém jsem slyšela jen z doslechu. Podle článků, které jsem četla, se mělo jednat o vycházející hvězdu Švédska a budoucího kandidáta pro NHL. Na draft byl sice už trochu starý, to ovšem skautům ze zámoří nezabraňovalo, aby se o něj zajímali.
Když zápas proti Finsku začal, usadila jsem se na vyvýšenou židli u dlouhého stolu a shlédla dolů na střídačku. Pája seděl na střídačce a místo helmy měl na hlavě posazenou kšiltovku. Bylo mi trochu líto, že dnes nechytá, ale včera se mi svěřil, že by měl dostat příležitost v dalším zápase právě se Švédskem.
Utkání se pro naše nezačalo vůbec dobře, v desáté minutě už prohráváme 0:2 a já starostlivě pohlédnu na svého bratra v domnění, že vystřídá dvakrát překonaného Mrázu. On však bezstarostně sedí a místo na svého parťáka pozoruje okolní tribuny, kde lidé dávají hlavu do dlaní a velmi okatě dávají najevo, že je koupě lístků hodně mrzí.
Ten pocit je ovšem přejde, jelikož zápas otočíme a vyhrajeme 3:2. Jsem na kluky pyšná, hlavně na Rutiče, který dal náš druhý gól. Když jeho střela zapadla za finského brankáře, málem samou radostí proboural plexisklo. Nedalo mi to a musela jsem se pousmát, jelikož takhle šťastného jsem ho už dlouho neviděla.
Po utkání odcházím ze stadionu spokojená a odemykám telefon, abych se podívala na výsledek Švédů z Rusy. Švédsko nakonec vyhrálo až po prodloužení, ovšem víc než výsledek mě zaujal výkon severského mladíka, který nasbíral čtyři body. Na hotelovém pokoji sebou plácnu na postel a najdu na internetu sestřih jeho akcí. Na video koukám skoro až s otevřenou pusou, jelikož to, co si vyšší blonďák dovolí, je až k nevíře. Zaujme mě to natolik, že si vyhledám jeho góly z letošní sezóny.
***
„Hej, Rozáro!"
Ucítím na rameni pevný stisk, který mě probere. „Co je?" zamumlám a promnu si oči.
„Sobota, mladá dámo."
„To je ta nejlacinější odpověď, cos mohl říct."
Kundrc pokrčí rameny. „Mně přišla dobrá. Ale ty se mi zdáš nějaká divná."
Zívnu a prudce zamrkám. Sledováním sestřihů šikovného Švéda jsem strávila několik hodin a šla jsem spát až tehdy, kdy hodiny ukazovaly půl čtvrté ráno. Naspala jsem všehovšudy asi čtyři hodiny a teď jsem zřejmě usnula opřená o stěnu naproti kabině.
„Nic mi není, jen jsem unavená," řeknu pravdivě, byť se má odpověď vyššímu obránci nezdá.
„Flámovala jsi?" zeptá se zvědavě.
„Hele, starej se radši o to, ať příště zas nefauluješ půl minuty do konce," syknu jeho směrem.
Zvedne ruce na znamení, že se vzdává. „Teď jsi mě dostala," zasměje se a naši konverzaci nechá být, jelikož tu stojí jen v ručníku a čeká na něj sprcha. To tu sprchu v kabině ještě neopravili?
„Něco do tebe hustil, viď?" ozve se.
Otočím se a spatřím Rutiče, jak se opírá o protější zeď. On je naštěstí oblečený, byť je cítit, že to jsou jeho tréninkové svršky.
„Ne, jen se ptal, jestli jsem flámovala," řeknu a znovu si zívnu, tentokrát se ani nenamáhám si zakrýt pusu.
„Vypadáš unaveně," sdělí mi, ovšem na rozdíl od Kundrce slyším v jeho hlase starost. „Nemohla jsi spát?"
Pokrčím rameny. Nechce se mi přiznávat, že jsem tak dlouho koukala na videa úplně neznámého hráče. A že jsem dost možná byla tak zvědavá, že jsem si našla i jeho zápasy v juniorce.
„Možná bude úplněk, špatně při něm spím," zalžu a opřu ruce o studené obložení zdi.
Stiskne rty a chvíli přemýšlí. „Něco pro tebe mám," rozzáří se najednou a vběhne do kabiny. Než se stačím rozkoukat, vrátí se a podává mi kus černé gumy. „To je ten, se kterým jsem včera dával gól."
Překvapeně si ho od něj převezmu. „Páni, děkuju," vydechnu a cítím nabíhající růž ve tvářích, „čím jsem si to zasloužila?"
„To máš dopředu za to, jak se o nás budeš starat ve Francii," mrkne na mě.
Mám dost problémů kontrolovat koutky svých úst, které se vehementně derou vzhůru. „Dobrá," řeknu co nejpevnějším hlasem, „snad nebudeš zklamanej."
„Ve Švédsku jsi se o nás starala víc, než by bylo zdrávo," podotkne a cvrnkne mě do nosu.
Zamračím se. „Jestli mi tohle budeš dělat celý mistrovství, nechám ti připravit o číslo menší brusle," pohrozím mu.
Rutič schová ruce za zády. „Pardon, slečno Francouzová," pronese omluvným hlasem, to ovšem mou pozornost upoutá narůstající hluk v hale. Směrem k nám se blíží početná skupinka cizinců, která ovšem hovoří jazykem, jenž je mi velmi blízký. Zamíří do vzdálenější kabiny, proud vysokých hráčů na chvíli oddělí mě a Rutiče. Aniž by věděli, že jim rozumím, poslouchám jejich konverzace a sleduju jejich tváře. Všechny poznávám, jsou mezi nimi mladíci i stálice švédské reprezentace. Ale jeden hráč mi mezi nimi chybí.
„Páni," vydechne Rutič, když se modrožlutá vlna konečně přežene, „úplně jsem zapomněl, že budu hrát proti Lundqvistovi."
Pokývu hlavou, ale ve skutečnosti nevnímám, co řekl. Kde je ten mladý útočník, kvůli kterému jsem dnes téměř nespala? Snad se nezranil, chci jeho umění vidět naživo!
„Rozi?" luskne mi prsty před obličejem. Leknu se a div se nepraštím o stěnu. „Ptám se tě, jestli nevíš, jestli na mistrovství přijede i jeho brácha."
„Kdo? Henrik?" zakoktám a otočím se zpět ke kabině Švédů. „Nevím, asi jo. Ale nás to nemusí zajímat, nemáme je ve skupině."
„Myslím třeba do playoff. Fakt bych je nechtěl potkat," pronese a poškrábe se na zátylku.
Založím ruce na hrudi. Ne že bych nevěřila našemu týmu, ale když jsem právě viděla, s kým náš zítřejší soupeř přijel a kdo je může ještě v budoucnu posílit, raději bych se jim v playoff vyhnula.
„Máš pravdu," přikývnu.
Kolem Rutiče projdou tři hráči, ze kterých doslova kape pot. „Výborně, kola jsou volná," ušklíbne se ironicky a zvedne ruku na znamení rozloučení se. „Uvidíme se zítra!"
Také zvednu ruku, když vtom si uvědomím, že v ní stále mám puk. S úsměvem ho schovám do kapsy a urovnám si sponku, která se mi opět začíná uvolňovat z vlasů. Musím už něco udělat s tím zapínáním.
Při upravování sponky mi do čela spadnou pramínky vlasů, ovšem než si je stačím vrátit zpět za ucho, postaví se mi do cesty někdo, komu se jen taktak stačím vyhnout. Než se však stačím nadechnout a řádně dotyčnému vysvětlit, ať laskavě nechodí uprostřed chodby, spatřím jeho obličej.
Stojím tváří v tvář opozdilému mladému Švédovi.