*Miranda POV*
„Ahoj Michelle" otevřela jsem dveře a přivítala svoji kamarádku. Už je to několik dní, co jsme se vrátily z dovolené zpět ke svému normálnímu životu. Za těch pár dnů se doma nic mimořádného nestalo. Obě jsme dospávaly cestu a s úsměvem vzpomínaly na ty krásné okamžiky na pláži. Dnes poprvé jsme měly na programu něco více zajímavého. Michelle.
„Ahoj Mirando!" Přivítala mě Michelle nazpět a obejmula mě. „Jsi krásně opálená, musíš mi říct, jak jste se měly!" Pokračovala, když vcházela do našeho obývacího pokoje. „Řeknu, neboj. Ale prvně důležitá otázka. Čaj nebo káva?" Usmála jsem se. Její energie mi chyběla.
„Tady máš." Přinesla jsem na tácku dvě kávy a konečně se též posadila do křesla naproti Michelle. „Děkuji." Poděkovala a napila se. „Kde je Lexi?" Rozhlédla se kolem sebe a dodala: „Je tu podezřelé ticho." Usmála jsem se. V tom má pravdu. „Lexi je nahoře. Před chvílí jsem ji uložila k spánku. Máme dobrou hodinku, než se probudí." Také jsem se napila a vydechla. Vůně dobré kávy je vážně uklidňující.
„Tak co? Vyprávěj! Přeháněj. Chci slyšet všechno. Byli tam nějaký hezcí chlapi? Měla jsi sex? Sex na pláži" Oh Michelle. Trošku jsem zčervenala a snažila se odvést pozornost jiným směrem. „Co kdybych ti ukázala spíš nějaké fotky?" Navrhla jsem. Můj zájem o muže přestal ve chvíli, kdy jsem pochopila, že je k životu nepotřebuji. Michelle to ví, ale občas mě tím ráda škádlí. Jednou jí to taky vrátím, a i s úroky. Navíc je tu Lexi, která mi vykouzlí úsměv na tváři každý den. Co je víc?
Zrovna jsme byly u prohlížení fotek ze stavění hradu, když v tom jsem zaslechla kroky. „Mami?" Uslyšela jsem tichý hlásek. Otočila jsem hlavu a spatřila Lexi, jak se stydlivě snaží schovat za dveřmi. A to jsem jí říkala, že dnes přijde na návštěvu teta Michelle. Chudinka moje. „Dobré odpoledne zlatíčko." Říkala jsem, zatímco jsem vstala a pomalu šla jejím směrem. Klekla jsem si a otevřela svoji náruč. Lexi měla růžovou noční košilku s kočičkami, dva culíčky, v puse dudlík a kdybyste se podívali pozorněji, tak byste našli i náznak plenky. Vypadala roztomile. Moje malá holčička.
Dneska ráno se jí podařilo dostat se do jejího littlespace a já jsem byla ráda. „Pojď k mamince holčičko." Povzbuzovala jsem ji, když stále stála na místě. Chvilku váhala, ale za několik málo okamžiků se rozeběhla a přijala moji otevřenou náruč. Tohle je naše po spánkové tulení. Obě ho potřebujeme a Lexi miluje ten pocit, když se může jen tak zachumlat v záhybu mého krku a odpočívat. Chvilku jsem ji nechala. Je to taková naše chvilka. Poté jsem ji pohladila po zádech, vzala ji za ruku a došla zpátky na svoje místo. Máme tady přece hosta. Posadila jsem se, Lexi si sedla na můj klín a zabořila hlavu zpět do mé hrudi. Věděla jsem, že potřebuje chvilku, než se úplně probere. Michelle to věděla taky, proto nás tichounce a s úsměvem na tváři sledovala.
„Vyspinkala ses dobře?" Zeptala jsem se a dala Lexi pusu na čelo. „Nebylas tam..." spíš, než naštvaně to řekla Lexi smutně. „Kočičko moje, říkala jsem ti, že dnes přijde na návštěvu teta Michelle, slíbila jsem ti, že kdyby něco, budu dole." „Odpuštěno." Špitla. „Odpuštěno? Tak to teda děkuji." Zasmála jsem se a jemně ji plácala po její plínce. Lexi jen přikývla hlavou a spokojeně odpočívala na mé hrudi.
Po pár minutách Lexi trošku pootočila hlavou, aby lépe viděla na Michelle. „Ahoj zlatíčko." Řekla Michelle jemně a zamávala Lexi. Lexi se usmála a rychle schovala hlavu zpátky. „Tady je někdo ještě moc unavený, že ano?" Zeptala jsem se a polechtala ji na bříšku. Její dětský smích je roztomilá věc. „Mám pocit, že tahle holčička by měla jít ještě do postýlky, nemám pravdu?" Zeptala se Michelle a mrkla na mě. Přiblížila se blíž a Lexi polechtala. „Ne...Stop prosím." Lexi se nemohla přestat smát. „Dobře dobře.. necháme toho." Prohlásila jsem a také se zasmála.
Konečně se více otočila na Michelle. „Půjdeš si se mnou hrát?" Zeptala se jejím nevinným hláskem. V duchu jsem se usmála. Vypadá to, že konečně je Lexi v pohodě být ve svém littlespace i před Michelle. Krůček po krůčku dělá pokroky. „Máš nějaké nové hračky?" Zeptala se Michelle překvapeně, ale vypadala šťastná. „Hoodně... tak pojď..." Lexi si nadšeně stoupla, chytla Michelle za ruku a už se ji snažila odtáhnout do svého království. Naštěstí jsem v čas zasáhla.
„Ne tak rychle princezno..." Chytla jsem ji kolem pasu. „Myslím, že my dvě máme nahoře nějaké věci na vyřízení." Mrkla jsem na ni. „Myslím, že ne." Usmála se nevinně. „Ne? Takže když ti teď sundám plínku, tak bude suchá?" Nadzvedla jsem jedno obočí. „Jo..." Prohlásila Lexi, pustila se Michelle a dala ruce v bok stejně jako jsem je měla já. V pozadí jsem slyšela lehké uchechtnutí. Přísně jsem se na Michelle podívala. Nepodrážej moji autoritu má zlatá. „Jo? Mám to zkontrolovat?" Už už jsem se blížila rukou k její plínce. Najednou se Lexi vysmýkla z mého sevření a začala couvat. Povzdychla jsem si. „Lexi, zlatíčko.. bude to rychlovka a teta Michelle hned přijde, dobře?" Natáhla jsem ruku. Lexi chvilku váhala. Prvně se podívala na Michelle, která naštěstí přikyvovala, poté její zrak spatřil můj. Nakonec ji přijala. Ruku v ruce jsme došly do jejího „malého pokojíčku."
„Lehni si kočičko prosím." Nasměrovala jsem ji na postel, jemně zatlačila na její rameno, aby si lehla a podala si všechny potřebné věci. Naštěstí Lexi neprotestovala, protože věděla, že čím dřív to bude za námi, tím dřív si bude moct jít hrát. Rychle jsem jí nasadila lehčí plenku a přes hlavu jí přehodila růžové šatičky. „Hotovo." Usmála jsem se na ni a pohladila ji po vlasech. Pomohla jsem jí stopnout.
„Hotovo?" ozvalo se zpoza dveří. Obě jsme se otočily za hlasem. Michelle stála opřená o dveře a koukala na nás. „Jo..." prohlásila Lexi a už chytala Michelle za ruku. „Sedni si tady." Ukázala jí na křeslo, na kterém většinou sedím já. Nic jsem neříkala, pouze jsem se usmála. „Dívej, co jsem dostala." Hned Michelle ukazovala malou kočičku, kterou si vybrala na dovolené. Já se jen usmívala, opatrně jsem se posadila na zem a sledovala, jak si bezstarostně užívá. „Ta je krásná." Poznamenala Michelle. „Tu si můžeš vzít na naše setkání." „Setkání?" Zeptala se Michelle zmateně, přičemž se podívala na mě. Já jen pokrčila rameny. „Přece naše zvířátkové setkání." Vysvětlila Lexi, jak kdyby to byla přece jasná věc. „A maminka si může vzít paní Zoubkovou." Říkala si Lexi spíš pro sebe, načež došla a podala mi jejího plyšového králíčka. „Děkuji." Poděkovala jsem a vzala si ji od něj. „A co budeš mít ty?" Zeptala se Michelle. „No přece Lili." Poznamenala a tiskla k sobě její oblíbenou panenku, které dala vzápětí pusu na čelo. Podívaly jsme se na sebe s Michelle a usmály se.
„Ahoj paní Zoubková, jak se těšíte na dnešní setkání?" Zeptala se mě vzápětí Michelle a pohybovala přitom její plyšovou hračkou. „Moc se těším, myslíš, že tam bude i Lili?" „Já tam budu!" Ozvala se Lexi za Lili. Tohle přesně Lexi potřebovala. Interakci i s někým dalším, aby se nestyděla být ve svém littlespace.
Zrovna jsme byly uprostřed důležitého rozhovoru mezi paní Zoubkovou a malou Lili ohledně toho, jaká je naše nejoblíbenější zmrzlina na světě, když vtom mi zazvonil telefon. Podívala jsem se na displej. Neznámé číslo. Teď ne. Zamítnout. Znova. Zamítnout. Když už se zvuk telefonu ozval potřetí, nevydržela jsem to. Třeba je to něco důležitého. „Hned se vrátím." Oznámila jsem a podívala se s obavou na Michelle. Ta jen přikývla. Rychle jsem sešla dolů na zahradu.
*Lexi POV*
„Kam šla maminka?" Zeptala jsem se smutně. „Ona si s námi nechce hrát?" Dodala jsem. „Zlatíčko, maminka se hned vrátí, jen si musela něco vyřídit." Smutně jsem přikývla. „Tak jakou má Lili nejoblíbenější zmrzlinu?" Zeptala se teta Michelle. Ale já si už nechtěla hrát. Bez maminky to není ono. „Můžeme jít za ní?" Došla jsem za tetou Michelle a chytla ji za ruku. „Lexi, maminka se hned vrátí, než tam dojdeme, tak bude zpátky. Věř mi" Řekla a ťupla mi na nosík. „Ale já si bez ní nechci hrát..." Smutně jsem povzdychla. Teta Michelle se na chvíli zamyslela.
„Lexi? Máš ráda překvapení?" Překvapení? Samozřejmě jsem hned přikývla. „Tak pojď blíž, něco ti pošeptám." Naklonila jsem se k ní a po chvilce přikývla. To zní jako dobrý plán. Ta představa mě rozesmála. Teta Michelle je teď moje nejoblíbenější osoba na světě. Nenápadně jsem otevřela dveře a zamířila rovnou do koupelny. Teta Michelle mě následovala.
Podala jsem jí z mé bedýnky na věci do vany potřebné věci. „Zlatíčko, ještě možná bude dobrý nápad, když si sundáš ty šatičky, aby nebyly mokré, nemyslíš?" Zeptala se mě opatrně. Chvilku jsem přemýšlela. Má pravdu, nechci, aby moje šaty byly mokré. Nemám na sobě ráda mokré oblečení. Bleh... „Pomůžeš mi prosím?" Otočila jsem se na ni a zvedla ruce. Chvilku jsem nic neviděla, ale najednou bylo zase světlo. „Můžeme?" Zeptala se mě. Přikývla jsem a hlasitě se rozesmála znovu. „Pššš... jsme agenti na tajné misi." Teta Michelle si dala prst před pusu a zbytek pošeptala. Taky jsem si zkusila dát prst před pusu. „agenti..." zopakovala jsem po ní a přikývla.
Po špičkách jsme slezly schody. Najednou jsem ji uviděla. Maminka seděla na židli venku a koukala před sebe. Už netelefonovala „Tři. Dva. Jedna. Teď!" Křikla teta Michelle. Obě jsme se rozeběhly maminčiným směrem a začaly stříkat vodními pistolkami. Já nemohla zastavit svůj smích. „Tohle je útok!" Řekla teta, když jsme obě slyšely překvapeně maminku vyjeknout. „Co to?" Než se stačila otočit, zase jsem stiskla tlačítko. „Tohle je spiknutí." Maminka se snažila schovat, a přitom se smála. Já se smála taky, protože to bylo fakt sranda. Pak ale najednou teta Michelle podala jednu pistolku i mamince. To nebylo fér. „Tady máš na obranu." Poznamenala a mrkla. Maminka se najednou zastavila a už neutíkala, vodní pistolku namířila na mě. Pak i teta Michelle, to nebylo fér. Teď jsem musela utíkat já, protože ta voda studila. „Útok!" Křičely obě najednou a smály se. Já se smála taky. Bylo to zábavné.
Hra skončila, až když nám došla voda. Já vlastně byla ráda, protože už jsem nemohla. Maminka měla celé mokré šaty. Já byla taky mokrá, ale já šaty neměla, takže mě to bylo jedno. Teta Michelle to schytala nejmíň, ta byla skoro celá suchá, přitom ona byla ten zrádce, kdo dal taky mamince vodní pistolku. Příště mi neunikne. Seděla jsem mamince na klíně zabalená v ručníku a stále si přehrávala v hlavě její reakci a musela jsem se tomu nahlas smát, protože to bylo vtipné. Nikdy jsem ji neviděla takhle utíkat.
*Miranda POV*
„Kdo to byl?" Zeptala se mě Michelle. „Nemocnice. David... dej mi chvilku prosím" Špitla jsem, aby nás Lexi neslyšela, ale ta byla ve svém vlastním světě. Pořád se něčemu na mém klíně chichotala. A ač jsem byla lehce naštvaná, že jsem byla mokrá, musím být vděčná Michelle, protože tuhle situaci zvládla vyřešit skvěle. Ale David je sakra věc druhá.