Ráno se probudím celkem brzy. Rychle vstanu, což se ukáže jako chyba. Zamotá se mi hlava a já mám co dělat, abych zůstala na nohou. Mé první kroky zamíří hned do přízemí, kde se nachází skříň vybavená všemožnými léky. Najdu si prášek na hlavu a na sucho ho polknu. Snad zabere co nejdřív.
Potom se proplížím do Newtova pokoje, kde najdu svůj batoh s věcmi. Popadnu ho a vyrazím do sprchy.
Celý Plac je naprosto vylidněný. Určitě ještě dospávají. Po osvěžující sprše si obléknu tílko a legíny. Prášek už naštěstí zabral a hlava se mi přestala točit. Ukrátím si tak cestu od sprch do kuchyně během. Stihnu to za pár minut bez zadýchání. Vypadá to, že mám dobrou kondici. Co jsem asi dělala předtím? A proč se mnou poslali ty vrhací nože? Umím s nimi zacházet? Možná se později zeptám Newta, kdy mi je vrátí. Určitě bych se cítila s nimi cítila lépe.
\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\
V kuchyni už Pánvička chystá snídani.
,, Dobré ráno."
Pozdravím zvesela a ukradnu mu jablko z košíku.
,, Dobré Alex. Co tak brzo?"
Podiví se Pánvička a dál pokračuje v míchání vajíček.
,, Ani nevím zdá se mi, že jsem vyspala akorát. Nejspíš nebudu nějaký spáč."
Pokrčím nad tím rameny a sednu si na menší stolek vedle ledničky. Snad se pode mnou nepropadne.
,, To si snad jediná v placu."
Řekne Pánvička a zrovna neohrabaně převrhne prkýnko s nakrájenou zeleninou. Kuchyní se začnou ozývat nadávky.
,, Zeptala bych se ti jestli nechceš pomoct, ale po včerejšku ti radši nabídnu pouze moji skvělou společnost."
Nabídnu svou pomoct ze slušnosti avšak abych byla upřímná vyhovuje mi, že nemusím nic dělat.
,, S tím souhlasím. Včera jsem ti chtěl říct ať se držíš dá od mojí kuchyně, ale i přes to co si tu všechno povedlo byla zábava s tebou vařit."
Řekne Pánvička a jeho slova mě potěší.
,, Nápodobně Pánvi."
Povídáním se zabavíme až do doby, kdy se na snídani začnou trousit první placeři s kocovinou. Já pomáhám Pánvičkovi nabírat snídaně a když přijdou i Newt s Albym nechám toho a přisednu si k nim.
,, Dobré."
Řeknu a obdaruju je úsměvem.
,, Ty už si vzhůru?"
Podiví se Newt, který vypadá, že by se nejraději do postele vrátil.
,, Já jo ale Mihno ještě vyspává."
Krátce se nad tím s Newtem zasmějeme. Včera tu byla opravdu sranda.
,, Mihno? Ty si nespala u Newta?"
Řekne udiveně Alby a požaduje svým pohledem vysvětlení.
,, Ne, Mihno si mě asi nějak oblíbil a rozhodl, že budu spát u něj, tak jsem si ustlala na zemi."
Vysvětlím jak to včera bylo. Podotýkám že spaní na zemi není nejhorší, pokud nemáte modřiny, které vám to znepříjemní.
,, Aha. Grind jeden má jediný štěstí, že dneska nemusí do labyrintu. Zajímalo by mě jak by to s tou kocovinou zvládl."
Pobaví se na jeho účet Alby a já s Newtem se taky zasmějeme.
,, Oni dneska nejdou do labyrintu?"
Zeptám se zvědavě a naberu si sousto míchaným vajíček. Jsou docela dobrý jen bych tam dala víc mléka. Příště to Pánvičkovi navrhnu.
,, Ne, po Vatře většinou necháváme den volna."
Řekne Alby a kývne hlavou k sotva fungujícím klukům. Já chápavě přikývnu.
,, Už se rozhodlo ke komu půjdu?"
Zeptám se zvědavě a naliju si trochu vody co je na stole do kelímku.
,, Ne, teď po snídani budeme mít řadu kápů a tam si o tom promluvíme."
Odpoví mi Alby a Newt se toho hned chytne.
,, V tom případě musím jít probudit Mihna ať se stihne najíst."
Řekne Newt a zvedne se k odchodu, když v tom mě napadne super probuzení pro Mihna.
,, Počkej půjdu s tebou!"
Zavolám za ním a rychle dopiju vodu co jsem si nalila a rozběhnu se za ním.
,, Co kdybychom mu to probuzení krapet zpříjemnili?"
Spiklenecky na něj mrknu a ukážu na jezírko se studenou vodou.
,, Nejsem proti."
Podpoří mě v mém nápadu Newt a spolu i s kýblem studené vody z jezírka vejdeme do Mihnova pokoje. Podíváme se na sebe a na tři ji vylijeme na Mihna. Ten se prudce nadechne a posadí. My to nevydržíme a začneme se smát. Mihno nás zabije pohledem a během chvilky je na nohou. My na nic nečekáme a dáme se na útěk.
Zastavíme se až před domem, kde se pořádají porady. Tam se s Newtem rozdělíme a já zamířím na procházku do lesa.
\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\
,, Alex!"
Uslyším křik mého jména, který mě vyruší z pozorování placu na kraji lesa.
,, Jsem tady!"
Zakřičím nazpět a do pár minut mě hledající najde.
,, Pojď se mnou."
Mávne na mě Alby a odvede mě lesem až úplně ke zdi. Přijdu blíž a zjistím, že na kusu zdi jsou vyrytá různá jména. Některá jsou dokonce přeškrtlá.
,, Proč jsou některá jména přeškrtnutá?"
Zeptám se zvědavě a přejedu rukou po jméně Nick, které je jedno ze škrtnutých.
,, Zlé časy."
Odpoví krátce a dál se k tomu nevyjadřuje.
,, Víš od teď patříš k nám, každý nováček se tady zapíše."
Řekne a já se na něj usměju.
,, No ale to bys mi musel dát nůž."
Rýpavě podotknu a sleduju, jak neochotně vytahuje svůj nůž z kapsy. Pracně tam vyryju své jméno. Pokochám se tou nádherou a následuju Albyho příkladu a dám se na odchod.
\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\
Přijdu až na oběd, kde se čeká už jenom na mě. Hned jak vejdu na mě všichni zaměří svoji pozornost až se pod těmi ohledy nevědomě ošiju. Sednu si vedle Newta ke stolu, když Alby začne mluvit.
,, Rada kápů rozhodla, že se Alex ode dneška připojí k meďákům, kde jsme usoudili, že bude nejvíc prospěšná. Co se týká toho, že je to holka nebudu mít žádné úlevy jak si někteří z vás myslí, ale rozhodli jsme se pro její a následně i vaši bezpečnost zavést další pravidlo a to takové, že se jí nikdo nedotkne. Vím co se vám honí v hlavě a mělo by to při nejlepším zůstat pouze tam. Pokud nechcete strávit nějaký čas v díře. Guty?"
Dokončí svůj proslov a jídelnou se ozve souhlasné bučení. Já se jen šťastně usměju nad tím, že budu opravdu u meďáku. vyhledám pohledem Jeff s Clintem, kteří si neopustí mrknutí mým směrem. Pak se pustíme všichni do jídla.
\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\
Odpoledne strávím s Clintem a Jeffem přerovnáváním léků. Mají v tom tak hrozný zmatek, že to jeden neviděl. Ve volném čase jsme si s prošlíma lékama zahráli dámu. Neptejte se jak nás to napadlo, ale prostě jsem na kus kůry namalovali šachovnici a rozdělily barevné prášky a bíle. Hráli jsem nejméně tři hry a ve všech jsem vyhrála. Zapřísáhli mi proto odvetu, s kterou jsem samozřejmě souhlasila.
\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\
Pozdě večer jsem si lehla na zem pod jeden strom a dala se do přemýšlení. Vypadá to, že nedělám nic jiného, ale když máte v hlavě naprosto vymeteno přicházejí otázky jako odkud mám všechny ty jizvy po těle? Proč jsem tady? Zabila jsem snad někoho? Měla jsem rodinu? Stýská se jim po mně? Hledají mě nebo jsou už mrtví? Znali jsme se všichni jak tu jsme? Je někdo z kluků třeba můj sourozenec? Nebo...
,, Co tu vyvádíš?"
Vyleká mě Mihnův hlas a jeho náhlá přítomnost.
,, Přemýšlím o všem možném? Přidáš se?"
Odpovím nepřítomným hlasem.
,, Proč ne."
Pokrčí ledabilně rameny a lehne si na zem vedle mě.
,, Víš já to nejprve nechtěla nikomu říkat, ale Mihno... já tě znám. Netuším odkud nebo jak moc, ale mám v sobě pocit. Jako bych měla s naším seznamováním dejavu. Chápeš?"
Řeknu po chvilce zvažování pro a proti. Tyhle pocity jsou divné mám je skoro u každého, ale jen neznatelně. Mihno je nějaká výjimka.
,, Jak je to možné?"
Zeptá se tiše jako by se to snažil nějak zpracovat.
,, Nemám nejmenší tušení. Vím je divné to říct po dvou dnech co se známe, ale jsi pro mě jak bratr. Cítím se s tebou dobře."
Řeknu popravdě a úlevně se usměju. Je to venku můžu o tom s někým mluvit.
,, Tak to díky ségra."
Zasmějeme se, když nás přeruší naprosto příšerný nelidský výkřik vycházející z útrob labyrintu.
,, Co to bylo?"
Zeptám se Mihna zděšeně. Strach je něco co nedávám najevo, ale tohle by vystrašilo naprosto každého.
,, Říkáme jim Rmuti. Žijí v labyrintu, ale vylézají hlavně v noci. Každý kdo zůstal přes noc v labyrintu zemřel."
Mihno si smutně povzdechne a vysvětlí mi to.
,, Viděl si někdy Rmuta?"
Zeptám se zvědavě.
,, Ne, ale sem tam se stane, že je přes den v labyrintu uslyšíš. To je tvá chvíle pro útěk. Setkáním s ním nikdo nepřežil a když ano nastala u něj proměna."
Celou dobu mluví smutně. Jako kápo běžců musí znát všechny co jdou do labyrintu a jejich ztráta ho musí bolet.
,, Proměna?"
Dál se vyptávám, ale kromě smutného tónu v hlase nevypadá, že by mu to nějak moc vadilo.
,, To je když tě uštkne Rmut, pokud přežiješ vrátí se ti část vzpomínek, ale už nejsi stejný jako předtím."
Řekne a svůj pohled ze mě stočí k obloze.
,, Nebojíš se když si tam každý den?"
Zeptám se a v mém hlase zazní starost.
,, Jak říkáš jsem tam každý den už mi to ani tak nebezpečné nepřijde. Nazval bych to spíš rekreační běh než boj o život. Navíc někdo tu cestu najít musí."
Mluví jako by pro něj labyrint byl spíš rutina než něco nebezpečného, což bude asi pravda.
,, Jsi si jistý, že tam nějaká je? Já nejsem blbá, spočítala jsem si kolik tu žije kluků, jste tu už přes dva roky a stále nic?"
Povzdechnu si a zeptám se na myšlenku, nad kterou přemýšlím asi nejvíce.
,, Musíme věřit, Lexi. To jediné nám zbývá."
\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\
Před desátou večer, když to s Mihnem rozpustíme se objevím před Newtovými dveřmi. Zaklepu a modlím se ať tam je. Mihno mi odpověděl na to kde budu spát, že můžu u něj. To jsem ale po včerejší zkušenosti zavrhla.
,, Co se děje?"
Zeptá se a přitom si protírá oči. Asi jsem ho probudila.
,, Ehm... já jen že mi nikdo neřekl, kde dneska přespím."
Řeknu a nahodím omluvný úsměv za to, probuzení.
,, Jasně ten pokoj. Pojď za mnou."
Odvede mě až na kraj chodby před poslední dveře. Otevřu je a zvědavě nahlédnu. Nachází se tu postel a menší skříň. Je to opravdu malé ale za to útulné.
,, Díky a promiň za to probuzení."
Stihnu mu poděkovat ještě než se vrátí zpátky ke spánku. Já také spokojeně ulehnu konečně do svojí postele.