Prudký nádech a rychlé přetočení v bok. To mi pomohlo, abych dostala se svých plic vodu. Hned jakmile aspoň trochu přijdu k sobě, čeká mě další šok. Sedím v nějaké kleci, která jede velkou rychlostí nahoru. Začnu opět zrychleně dýchat a v panice si zalezu do kouta. Ne, nesmím se poddat strachu, hlavní je přežít ať se děje cokoli. Musím najít něco čím tu klec zastavím. Prohledám v rychlosti asi tři krabice kolem sebe! ale ani v jedné nenajdu nic k použití. Navíc to neustále chrochtající prase mi na klidu moc nepřidává. Co tu vůbec dělá? A co tu dělám já? Kdy se ta věc zastaví? Jako by to vyslyšelo mé myšlenky a během chvíle sebou klec prudce cukne v prudkém nárazu. Já na nic nečekám a v rychlosti se schovám za tři velké krabice v rohu.
Odklopí se víko a já si musím přikrýt oči v prudkém návalu světla. To mi, ale poslouží k tomu, že si všimnu batohu, který má v boční kapce nůž. Pěvně ho stisknu v ruce a čekám co se stane. Odklopí se i druhé víko a do klece skočí nějaký kluk. Vypadá celkem neškodně, ale to nemusí být pravda.
,, Tak co Newte už si našel bažu?"
Začnou se ozývat ze shora nějaké hlasy.
,, Ne, vypadá to, že nikdo nepřijel."
Odpoví ten kluk v kleci. Jako odpověď se mu ozve udivené zalapání po dechu.
,, Ale to není možné podívej se pořádně."
Popožene ho k hledání další hlas. On se znovu rozhlídne a já se více skrčím aniž bych vydala sebemenší zvuk.
,, Nikdo tu není, prostě vynosíme ty krabice."
Odpoví ten kluk. Otočí se ke mně zády. Já na nic nečekám a rychle vylezu ze svého úkrytu. Než se stačí pořádně vzpamatovat, co je to za zvuk, podkopnu mu nohy až sebou praští na zem klece. Sehnu se nad něj a přiložím mu nůž ke krku. Vidím v jeho očím překvapení a ze shora se ozvou též překvapené výdechy. Nejčastěji zazní poznámka typu ,, to je holka". Což úplně nechápu, ale nemám čas nad tím uvažovat.
,, Takže bude to takhle, vy mě necháte projít a nic se mu nestane."
Řeknu nahlas a změřím si ty nahoře pohledem. Ti se začnou smát. Nechápavě je pozoruju v záchvatu smíchu než toho blonďáka, co pode mnou leží, praštím rukojetí nože do spánku a on omdlí. Je hned přejde smích, ale než stačí pořádně zareagovat, vyskočím pomocí dvou krabic ven z klece. Procpu se mezi nimi a přitom jim rozdám pár ran. Pak se dám se na zběsilý útěk. Všimnu si nějaké brány a zamířím tam.
,, Dostali jsme drsňačku!"
,, A taky pěkně rychlou běžkyni!"
,, Chyťte ji!"
Ozývají se za mnou výkřiky. Já je ale nevnímám a po posledním ještě zrychlím.
,, Mihno zastav ji!"
Otočím se dozadu, abych zjistila, kde jsou, když ucítím tvrdý náraz. Někdo na mě skočil a shodil na zem. Zkouší mi chytnout ruce, ale já se jen tak nedám a peru se sním. Chvilku má navrch, potom ale nahoře nad ním skončím já a uštědřím mu pěst do obličeje. Možná se ptáte proč nevyužiju nůž, tak ten se někam vytratil po mém pádu. Napřahuju se, že mu dám ještě jednu ránu než budu pokračovat v útěku, když mě ochromí pronikavý zvuk. Bolestně se chytnu za hlavu. Ten asiat, s kterým se peru, toho využije a shodí mě pod sebe. Už se nestačím bránit, protože přiběhnou i ostatní a chytnou mi ruce až se nemůžu hnout.
,, Dejte ode mě ty ruce pryč! Já tu nezůstanu ani minutu!"
Naštvaně křičím a cukám sebou. Moc mi to ale nepomáhá. Dojde k nám nějaký černá kluk asi kolem devatenácti a celou si mě prohlédne jako by nevěřil, že jsem opravdu holka. Co s tím tady všichni mají?
,, Dejte ji do díry."
Rozkáže a ty kluci co mě drží přikývnou. Než se nadám jsem vhozena do nějaké vydlabané jámy.
,, Au! Co si to dovolujete takhle se mnou házet! Já jsem člověk ne kus dřeva!"
Bolestně vyjeknu a poté na ně naštvaně zakřičím, když mě pozorně sledují.
,, Právě teď spíš jak člověk vypadáš jako pes se vzteklinou."
Pošklebuje se mi ten asiat za mřížema. Mám takovej pocit, že jsem ho asi praštila málo. Všichni co tam stáli odejdou a já se uvelebím na zemi.
Začnu uvažovat o všem co se za poslední chvíli událo. Nejspíš jsem přežila utopení, proto ta voda na plicích, potom děsivou jízdu klecí a pak jsem se porvala s pár kluky. Pokusila se o útěk a nakonec skončila tady. To jsem to teda vyhrála. Ale počkat jak jsem se dostala do tý klece? A kde to jsem? Co se stalo? Udělal jsem něco? Kdo jsem byla? A kdo jsem teď? Jak se jmenuju?!
\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\
Vrátí se až chvilku před setměním a to pouze jen ten týpek, co tomu tady asi velí.
,, Tak co bažo už si se uklidnila?"
Řekne a zvědavě povytáhne obočí.
,, Kvůli tomu jste mě sem snad zavřeli ne? Abych se zklidnila."
Naštvaně odseknu a hodlám ho ignorovat.
,, A koukám, že se nám to moc nepovedlo. No nic zítra se za tebou zastavím zase a pokud chceš vědět odpovědi na tvoje otázky, tak bych změnil přístup."
Povzdechne si a otočí se k odchodu. Já si povzdechnu a zvážím všechny možnosti, jestli mě ohrozí když budu milá. Nakonec spolku svou hrdost, že si poradím sama a zavolám na něj.
,, Počkej!"
Překvapeně se na mě otočí a vrátí se zpátky ty tři kroky, co stihl mezitím udělat. Taky jsem mohla počkat až jich udělá aspoň pět. Jenže na ty otázky si neodpovím sama a on nabízí vysvětlení.
,, Chci znát odpovědi....Mám v hlavě děsnej zmatek."
Tiše si povzdechnu a čekám na verdikt.
,, A slibuješ, že neublížíš dalšímu placerovi?"
Podezřívavě si mě měří očima a je vidět, že přemýšlí nad mým propuštěním.
,, Komu?"
Hodím na něj nechápavý výraz, při kterém se trochu zamračím.
,, Komukoli koho tu uvidíš."
Jeho odpověď je sice matoucí, ale budiž.
,, Dobrá slibuju."
Povzdechnu si a protočím nad tím očima. Pokud oni nezačnou útočit nehodlám ani já.
,, Skvěle! Pojď akorát je čas na večeři. Mimochodem jsem Alby."
Tleskne nadšeně Alby a otevře mříže. Poté mi podá ruku a pomůže mi ven.
,, Slíbil si mi odpovědi. Třeba proč neznám své jméno."
Jakmile stojím venku dojde mi, co vlastně řekl. Založím si ruce do kříže a nahodím pohled typu dělej nebo se slib ruší.
,, Ty také dostaneš, ale až po večeři. Určitě si hladová."
Ujistí mě a podívá se na mě něčím co asi měl být starostlivý výraz.
,, To jsem."
\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\
Došli jsme k nějakému přístřešku, který působil jako jídelna. U stolů sedělo několik kluků a další stáli ve frontě na jídlo. Nemohla jsem si nevšimnout, jak celá jídelna ztichla, když jsem do ní vešla a provrtávala mě pohledy.
,, Hleďte si svého!"
Okřikne je a všichni si začnou hlídat svůj talíř.
,, Ahoj, tak ty seš ten novej bažant? Musím říct, že jsem jim nevěřil, když říkali, že přijela holka, která navíc umí rozdávat rány. Rád bych to někdy viděl na živo."
Hned jak mě uvidí nasadí úsměv a úplně z něj vyzařuje jakási pozitivní energie. Navíc mě potěší co řekl. Aspoň někdo to ocenil. Alby ho za to sice zavraždil pohledem, ale i tak.
,, Uvidíš pokud mi někdo nedá brzy odpovědi."
Ujistím ho a probodnu pohledem Albyho.
,, Být tím čónem pohnul bych si. Jinak jsem Pánvička, kápo kuchařů."
Zasměje se a podá mi ruku. Tu mu stisknu a lehce se na něj pousměju. Ten se mi líbí. Myslím, že bych si s ním mohla rozumět.
,, Těší mě. Díky za jídlo."
Převezmu si od něj talíř s pochybně vypadajícíma těstovinama a sednu si k prázdnému stolu. Hned na to se ke mně posadí Alby.
,, Je to vůbec poživatelné?"
Řeknu jakmile pochybné jídlo naberu na vidličku.
,, Věř mi, že Pánvička je nejlepší kuchař jaký ho si můžeme přát. Než přijel jedli jsme celý měsíce jen studený jídla z konzervy."
Odpoví mi a s chutí se pustí do své porce. Tím mě povzbudí k tomu ochutnat i tu moji. Musím říct, že to není tak nechutné jak to vypadalo. Vlastně je to i celkem dobré. Navíc když je hlad sníte všechno.
\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\\
Po večeři mě odvedl k do budovy, kde druhé patro obsahovalo pokoje. Zastavil se před jedním a otevřel dveře. Nechápavě jsem ho pozorovala.
,, Co moje otázky?"
Vylítne ze mě okamžitě a zamračím se na něj.
,, Nech si je na zítra. Ráno bude lepší pro vysvětlování."
Řekne automaticky jako by přesně tohle čekal.
,, Slíbil si mi to!"
Naštvaně po něm vyjedu. Rukama ho chytnu za triko a přitlačím ho na dveře.
,, A to taky dodržím. Lepé to vše pochopíš ráno až se pořádně vyspíš."
Opatně se vyprostí z mého sevření. Znovu mi to slíbí a já doufám, že tentokrát už to myslí doopravdy a nečeká na mě zas nějaká bouda.
,, Dej mi aspoň nůž nebo něco."
Poraženecky si povzdechnu a nastavím dlaň.
,, To bych měl dělat proč?"
Ušklíbne se a založí si ruce do kříže.
,, Jsem jediná holka v táboře plným pubertálních kluků na neznámém místě. Odmítám být neozbrojená."
Protočím nad jeho otázkou očima a poté ho probodnu pohledem.
,, Nůž ti rozhodně nedám, ale pro tvé i naše bezpečí budu celou noc hlídat přede dveřmi. Guty?"
Zamítne okamžitě a myslí si kdo ví jak mě jeho nabídka potěší. Čeká, že mu nejspíš odpovím ano pane nebo něco podobného, ale já jen přikývnu.
,, Čí je to pokoj?"
Zeptám se potom co zahlídnu ve skříni oblečení a vyryté obrazce do noh postele.
,, Newta to je ten který ho si omráčila. Ještě se neprobudil, takže je volný."
Řekne a v jeho hlase je slyšet starost.
,, To je divné. Už by měl být vzhůru. Zas tak silná rána to nebyla. Dejte mu čuchnout nějakého silného koření mělo by ho to probrat. Pokud ani to nezabere štípněte ho do lalůčku na to už určitě zareaguje."
Zarazím se a rozhodnu se projevit trošku dobré vůle.
,, Jak to víš?"
Svraští nechápavě a zároveň podezíravě obočí.
,, Ptáš se holky, která ani neví jak se jmenuje, tak hádej jak ti odpoví. Já bych řekla, že něco jako dobrou noc a nerušit prosím."
Řeknu s lehkostí, protože pokud se nebudu smát a všechno si připustím budu mít strach. To je něco co by mě momentálně mohlo i zabít. Při poslední větě se sladce usměju a než stačí něco odpovědět zabouchnu mu před nosem.
Já se s povzdechem lehnu do postele a zkusím vyprázdnit svou mysl. Což se mi nepovede ani ve dvě ráno. Sbohem spánku.
Přečíst!
///////////// - tyto značky jsou změny scény jako ve filmu. Většinou se bude jednat o dny či hodiny mezi scénami, jsou tam ale i části kdy lomítka znamenají pouze desítky minut.
Děkuji užijte si příběh!