*Lexi POV*
Cesta domů byla nekonečná. Těšila jsem se jen na jednu věc, kterou jsem mohla mít už dávno. Ale maminka ne. Maminka rozhodla, že až budeme doma. Ale ta cesta vůbec neubíhala. Snažila jsem se dívat z okna a sledovat mraky. Jeden vypadal jako koník. Představovala jsem si sebe, jak jednou na takovém koníkovi taky pojedu.
„Lexi, jsme doma." Vytrhl mě z mých představ maminčin hlas. Podívala jsem se před sebe. Místo modré oblohy jsem měla po pravé straně pouze šedou omítku naší garáže. Konečně. „Konečně." Řekla jsem s úlevou. Maminka se pouze usmála.
Vystoupila z auta a otevřela mi dveře. Zkoušela jsem si rozepnout pás sama, ale nebylo to vůbec jednoduché. Naštěstí maminka viděla můj boj a pomohla mi. Když jsem konečně byla venku z auta, chytla jsem ji za ruku a táhla ji dovnitř. „Kam tak spěcháš?" Zeptala se nechápavě. „Mlíčko..." odpověděla jsem celá frustrovaná, že nechápe, že čím dřív budeme vevnitř, tím dřív dosáhnu své sladké odměny. „Je mi to jasné.." zasmála se a začala konečně spolupracovat. Nechápu, co na tom bylo tak vtipné. Došly jsme do chodby. Sundala jsem si sandálky a netrpělivě přešlapovala.
Mamince to hrozně trvalo. Nejdřív si musela sundat boty, poté položit kabelku na věšák, nakonec moji tašku do rohu místnosti. Ale no tak ženská. Konečně položila poslední kus na linku v obýváku. „Už?" Moje zoufalství bylo evidentní. „Už..." zamumlala a podala mi ruku. S radostí jsem ji přijala. Společně jsme došly k ní do ložnice. „Můžu si aspoň obléct něco více pohodlného?" Bylo jasné, že schválně natahuje čas. „Prosím!" Použila jsem svoje nejlepší psí oči na světě. „Fajn..." Protočila oči a sedla si postel. Okamžitě jsem byla u ní na klíně a pokoušela se rozepnout její knoflíčky u šatů. Maminka mě jen potichoučku sledovala. Poté se rozesmála. Na to, že já tady trpím, tak ona se evidentně dobře baví.
„Vydrž Lexi, pomůžu ti." Konstatovala po chvíli. Rozepla si část knoflíčků. Konečně byla vidět aspoň její podprsenka. Vyndala jedno své prso. V tu chvíli jsem na nic nečekala. Okamžitě jsem využila příležitosti a přisála se. Sladký nektar začal proudit do mých úst. „Zpomal zlatíčko nebo se udusíš." Ale já nechtěla zpomalit. Tohle mi chybělo. Sála jsem a sála, až se mi pomalu začaly zavírat oči. Maminka mě jemně hladila po tváři a tiše zpívala. Tenhle boj nešel vyhrát. Nechtěla jsem spát, ale asi jsem svůj boj nakonec prohrála.
Když jsem se probudila, byla jsem sama. Ležela jsem u maminky v posteli. To nebylo fér. Proč tady nemohla být se mnou. Naštvaně jsem si povzdychla. Najednou jsem si všimla, že mám v puse dudlík. Aspoň jeden plusový bod. Ale stejně jsem byla naštvaná. „Mami?" Zavolala jsem co nejsilněji přes dudlík. Otevřely se dveře od koupelny.
Maminka vyšla v županu. Už nebyla namalovaná a měla mokré vlasy. „Jak pak ses vyspala?" Zeptala se sladce, když usedala na postel vedle mě. „Ty jsi tu nebyla." Řekla jsem naštvaně a zkřížila ruce. „Byla jsem se vedle v koupelně osprchovat." Oznámila mi. „Ale měla jsi tu být se mnou..." zamumlala jsem. „Jsi naštvaná?" Zeptala se zmateně. Tak jasně, že jsem byla naštvaná. Usnout u maminky a probudit se bez ní? To mi nepřijde fér. Naštvaně jsem přikývla. „Tak to se moooc omlouvám, co můžu udělat, aby moje princezna nebyla naštvaná?" Zeptala se a polechtala mě pod krkem. Z mých úst vyšel tichý smích. Co to děláš Lexi? Nemáš se smát. Chvilku jsem přemýšlela. „Uděláš palačinky?" Palačinky spraví náladu všem. „Jestli mi potom odpustíš tak dobrá, na večeři budou palačinky." Usmála se a konečně jsem jí dovolila, aby mi dala pusu na čelo.
„Půjdeme se převléct a pak si můžeš na chvilku hrát, zatímco já budu dělat palačinky, dobře?" To znělo jako dobrý plán. Chtěla jsem mým kamarádům říct o poníkovi, kterého jsem dnes poznala. Ale teta Michelle mi vysvětlila, že musí zůstat u nich ve škole, protože tam je doma. Sice jsem byla smutná, ale nechtěla jsem, aby přišel o domov. Taky bych byla smutná, kdybych se nemohla vrátit domů. „Lexi posloucháš mě?" Vytrhl mě z mých myšlenek její hlas. „Dobře..." potichounku jsem odpověděla.
Maminka vstala a chytla mě za ruku, společně jsme došly až do mého malého pokojíčku. Sedla jsem si na koberec a čekala. Maminka chvilku něco hledala ve skříni. Poté se na mě otočila. To, co držela v ruce mě chytlo za srdce. Pudr a plínka. Jak jí mám vysvětlit, že jsem velká holka? Povzdechla jsem si a nenápadně se snažila vzdálit, zatímco ona hledala další věci ve skříni. „Lexi stůj! Ať tě to ani nenapadne." Maminka stále byla otočená zády. Jak věděla, co se chystám udělat! „Já nechci..." Zakňourala jsem. Konečně se otočila mým směrem. Snížila se na moji úroveň a chytla mě za ruce. Sklopila jsem zrak, nemám ráda, jak se na mě pak dívá. „Kočičko, já vím, že jsi velká holka, ale obě víme, že občas se zabereš do hraní tak, že zapomeneš, že potřebuješ jít čůrat. Nemusíš ji použít. Je to jen pro jistotu. Dobře?" Nastala pauza. Bylo jasné, že mi dává čas, abych pochopila, co mi říká. Dávalo mi to smysl. Je pravda, že párkrát jsem měla důležitou debatu o tom, jestli se Roro chová správně a zapomněla na to, že potřebuji jít čůrat. Ale to se stalo jen párkrát. Ale jestli říká, že ji nemusím použít, tak dobře. Jen jí musím jednou pro vždy vysvětlit, že jsem velká holka.
Koukla jsem se jí do očí. Byly plné lásky a pochopení. Vím, že pro mě chce jen to nejlepší. Proto jsem po nějaké chvilce konečně přikývla. „To je moje šikovná holka." Poznamenala. „Teď si prosím lehni." Aby se ujistila, že ji poslechnu, přitlačila mi rukou na rameno. Nechtělo se mi, ale skutečně jsem ji poslechla. Maminka naštěstí byla rychlá. Sundala mi kalhotky a okamžitě je nahradila plínkou, kterou zalepila po stranách. Pak už mi jen sundala tričko a podprsenku a nahradila je růžovými šaty. „Hotovo, ani to nebolelo." Myslím, že spíš, než mě to říkala sama sobě. „Tak co? Chceš si jít hrát?" Hrát? Jasně, že jsem si chtěla jít hrát.
„Jo..." vysoukala jsem ze sebe. „Dobře, tak co kdyby sis vzala pár hraček do obýváku, abys mohla být se mnou, zatímco já budu chystat večeři?" Maminka měla pravdu, sice jsem si chtěla hrát, ale taky jsem chtěla být blízko ní. Klekla jsem si na kolena a dolezla k mé krabici, kde máme všechny hračky. Bylo to těžké rozhodování, ale podle maminky si nemůžu vzít všechny. A tak jsem po těžkém rozhodování vybrala moji panenku a Roro.
Došly jsme do obýváku. Maminka posadila moje kamarádky na koberec a sedla si ke stolu. „Tak co? Myslíš, že můžu jít jen vedle do kuchyně?" Chtěla jsem, aby tady byla se mnou, ale na ty palačinky jsem se opravdu těšila. „Jo..." Smutně jsem konstatovala. Maminka se zvedla, poplácala mě po hlavě a šla do kuchyně. Vzala jsem Roro do náruče. Chyběla mi, dlouho jsem ji neviděla. Měla jsem v plánu ji říct všechno, co se stalo nového.
Zrovna jsem byla u toho, kdy u nás byla Emily, když jsem pocítila tlak na ledvinách. Ale tohle bylo tak důležité téma, že jsem se na to snažila nemyslet. „A potom mi říkala, že jsem mimino.. no chápeš to?" Roro taky nechápala. Říkala, že takovou Emily nezná. Já už bohužel ano. Najednou tady byl ten nepříjemný pocit znovu. Zkusila jsem si sednout jinak. Nepomohlo to. Tak zase jinak. Nic. Už i Roro říkala, ať jdu za maminkou, že chci jít čůrat. Snažila jsem se to vydržet, ale už to nešlo. Zvedla jsem se a byla nachystaná jít za maminkou, když v tom se to stalo. Najednou moje močový měchýř povolil a do mé plínky začal proudit teplá tekutina. Dokonce jsem cítila, jak malý potůček teče po mých nohách. To ne! Tohle se nemohlo stát. Přece jsem říkala, že jsem velká holka a že tohle zvládnu. Panikařila jsem a cítila, jak se mi do očí hrnou slzy.
Co mám teď dělat? Když to řeknu mamince, určitě řekne, že měla pravdu. Maminky ji vždycky mají, ale já se jí přece snažila dokázat, že jsem velká holka. Klid Lexi dýchej. Tohle zvládneš. „Počkej tady Roro.. a neříkej nic mamince... znám tě!" Posadila jsem ji na koberec a potichounku se snažila vytratit na nejbližší záchod. Koukla jsem se spojovacím okýnkem. Maminka byla otočená zády a něco míchala. Teď je Lexi tvoje šance. Po špičkách jsem došla do nejbližší koupelny. Opatrně rozsvítila a sedla si na záchod. Potichounku jsem odlepila dva proužky a plínku sundala. Jenže v koupelně nebyl koš. Ale byla tam pračka. Stejně maminka teď nebude prát, tak to tam schovám a zítra ráno vstanu dřív než ona a vyhodím to... jo to zní jako plán.
Otevřela jsem víko od pračky a plínku hodila dovnitř. Jenže ona mě bude chtít zkontrolovat. Co teď? Zkusila jsem své štěstí a otevřela skříňku pod umyvadlem. Bingo! Jsou tady pro jistotu plenky. Co? Proč jsou i tady... to není fér. Ale teď není Lexi čas. Vyndala jsem jednu a opatrně ji otevřela. Na tom přece nemůže být nic těžkého. Nadzvedla jsem si šaty a precizně si ji nasadila. I dvě lepítka jsem zvládla zalepit. Problém vyřešen. Zhasnula jsem a opatrně se vrátila zpátky. Maminka si naštěstí ničeho nevšimla. Uf.... Sedla jsem si zpátky na koberec. „Můžeš na mě být Roro pyšná, zvládla jsem to jako velká holka." Musela jsem se pochválit, ututlat takovou věc před maminkou nebyla žádná sranda. A vrátila jsem se akorát v čas. „Lexi, večeře je hotová!" Obrátila se maminka čelem ke mně skrz spojovací okénko.
Dala jsem si dvě palačinky s nutellou. Sice jsem měla pusu celou od čokolády, ale mě to vůbec nevadilo. Maminka se ani neptala, jestli mi to chutná, jen s hrůzou sledovala, jak se do palačinek pouštím rukama, které jsem si předtím samozřejmě musela umýt.
„Lexi.. myslela jsem, že se dnes jen osprchuješ, ale tohle vidím na pořádnou vanu." Dodala maminka, když skromně vidličkou dojedla jednu její palačinku. Jen jsem pokrčila rameny. Podala mi ruku a společně jsme došly do koupelny vedle její ložnice. Sundala mi šaty a poté se s divným výrazem podívala na moji plínku. „Lexi, ty jsi si nějak hrála se svojí plínkou?" Zeptala se podezřívavě.
Samozřejmě, že jsem dělala, že o ničem nevím a hned jsem zavrtěla hlavou. „Divné..." poznamenala sama pro sebe, ale naštěstí to nijak nerozváděla. Pomohla mi ji sundat. „Je suchá, jsi opravdu šikovná, ale to také znamená, že bys měla jít zkusit se jít vyčůrat." Dodala. Nechtěla jsem vzbudit nějaké podezření, proto jsem došla na záchod a vyčůrala se. Kupodivu jsem asi ještě trošku potřebovala. Maminka mi pomohla se utřít a poté jsem rovnou zamířila do vany. Ta ale byla nudná. Protože prý není čas na hraní, tak mě maminka jenom rychle umyla, osušila a společně jsme si vyčistily zuby. Donesla mě do její ložnice a skočila do mého pokojíčku pro pyžamo. Protočila jsem oči, když jsem viděla, že nese další plínku. Ale poslušně jsem si lehla a nechala ji, aby udělala svoji práci. Dostala jsem pyžamo se štěňátky, bylo opravdu roztomilé.
Maminka si sedla na postel a já věděla, že to je moje znamení. Tohle je jen náš čas. Okamžitě jsem byla u ní. Tentokrát jsem si lehla vedle ní a trpělivě čekala. Maminka si sundala tričko a nechala mě se přisát. Poslouchala jsem její tlukot srdce. Byl pravidelný a uklidňující. Pomalu jsem sála. Maminka si mezitím vzala knížku a nasadila brýle. Volnou rukou si hrála s mými vlásky. Tyhle momenty miluji. Jen my dvě. Je tady pro mě a já pro ni. Teď jsem věděla, že můžu spokojeně zavřít oči. „Krásné sny kočičko." Maminka mi dala pusu na čelo. Na chvilku jsem se odtrhla a dala jí pusu na pusu. „Krásné sny mami." Poté se moje cesta ubrala do říše snů.
*Miranda POV*
Počkala jsem chvíli, než si budu jistá, že Lexi opravdu spí. Nebudu lhát. Miluji, když spí se mnou v posteli. Sice se moc nevyspím, protože se slečna moc roztahuje, ale najednou můj život není tak prázdný. Podala jsem z nočního stolku dudlík a vyměnila ho místo mého prsu. Dočetla jsem si ještě jednu kapitolu a byla připravená jít spát, když v tom mi to došlo. Šaty na zítřek. Moje oblíbené šaty, které jsem si zítra na ten slavnostní den chtěla obléct, měly flek od kávy. Smutně jsem si povzdechla.
Opatrně jsem se zvedla a šla po ně. Byly v koši na prádlo. Rovnou jsem využila celé situace a vzala celý koš černého prádla do koupelny. Svítit nebylo třeba. Po tmě jsem hodila oblečení do pračky a zapnula ji. Program jsem měla přednastavený. Ráno vstanu dřív a šaty si dám do sušičky, zatímco ostatní můžu pověsit později. S úlevou, že konečně mám vše uděláno jsem se vrátila do postele. Číst se mi už nechtělo. Vrátila jsem knížku na poličku. Lexi spokojeně spala na své straně postele. Vklouzla jsem na místo vedle ní a zhasnula světlo. „Děkuji za tebe." Řekla jsem si v duchu a naposledy jí dala pusu na tvář, než jsem se ubrala do říše spánku i já.