Pohled Isabell
Rebekah, Elijah a Ansel přijeli přesně tak jak psal Klaus v dopise,,slíbil jsem Niklausovi, že se vám nic nestane" Řekl Elijah, jelikož jsem řekla že chceme zůstat tady,,Já tě naprosto chápu Isabell, ale tady zůstat nemohu je vás tu dost, moc místa tu nezbyde a já se nechci vnucovat" Řekl,,s tím musím nesouhlasit, vejde se tu dost lidí, ale to hlavní je, že tenhle dům ti předávám" Koukl na mě Damon,,cože?" Koukla jsem na něj.
,,Já s Elenou se chceme odstěhovat, budeme tady, ale v nějaký menším baráčku no a Stefan bude s Caroline, ta škola jim nějak nevyšla, málo peněz" Řekl Damon,,počkej, Caroline to vedla s Alaricem?" Zeptala jsem se,,ano. Po tom co Jo to dělat nechtěla kvůli práci v nemocnici tak se Caroline nabídla" Řekl Stefan,,aha......Chtěla jsem tam dát Tori.......Kolik, že lidí tu může být nejvíc?" Zeptala jsem se,,30 nejvíc"Řekl,,Stačilo by to? Na to, aby se z toho stala škola? navíc můžeme koupit i další dům kde by se vešli další a sem by jen docházeli do školy" Řekla jsem,,tak ono jich ani moc těch dětí není, takže ano" Řekl Stefan,,ty chceš z mého domu dělat školu?" Řekl Damon,,to je dobrý nápad" podpořil mě Elijah.
,,Dobře takže zítra vyřídíme ty papíry a pak, už si s ním dělej co jen budeš chtít" Řekl Damon,,a nebudeš chtít, být jeden z učitelů? Zeptala jsem se,,a co bych jako učil?" Zeptal se,,to by mě popravdě taky dost zajímalo, co tenhle debil by měl učit" Řekla Bex,,Sklapni" Damon jí odpověděl,,hmmm blbej nápad" Řekla jsem a všichni se začali smát,,heleee"Řekl Damon uraženě, ale taky se smál.
,,Dám vědět tátovi, teda Ricovi at zamnou s Car přijdou, dáme to nějak dohromady" Usmála jsem a Stefan se na mě též usmál.
:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::
O 3 měsíce později.
S Caroline a Ricem jsme se domluvili jak by to mohlo jít, jaký předměty jaké děti budeme sem dávat a tak dále a tak dále. Toho vyřizování bylo moc, ale zvládli jsme to.
Smlouvu už o tom, že dům je na mě jsem podepsala, dostala jsem klíčky a Damon s Elenou odjeli.
S Ricem a Caroline jsme se dohodli, že já budu ředitelka, Caroline se Stefanem budou hledat výjimečné děti a Rick bude učit dějepis. Marcel je bude učit bojovat a u upírů hlavně se ovládat, jelikož je to prý důležité.
Rebekah a Elijah i když chtěli pomoct tak bylo zřejmé, že tam být nemůžou už kvůli tomu že jsou Mikalesonovi. Já jsem sice jakoby též, ale budu Salvatorová. Každopádně mi i po dlouhé době napsala Cami a tu jsme najala jako psycholožku pokud by bylo potřeba.
Dům už byl zrekonstruovaný a připravený na to, aby se tu mohli nastěhovat děti.
...................................
Zatímco jsem poslední krabici s mými věcmi dávala na svůj stolek, tak mě Marcel přerušil.
Jeho jsem potkala v New Orleans, když jsem potřebovala dostat pár věcí ještě z domu, a nějak z toho vzešlo to, že bude učitel.
Zatímco mě Marcel přerušil od přemýšlení tak mi dal dva dopisy,,ahoj, ty jsou pro tebe" Usmál se,,děkuju" Úsměv jsem mu oplatila a on mě nechal samotnou, já si sedla na stolek a chtěla jsem začít číst, jenomže mi najednou začal zvonit mobil takže jsem to zvedla.
Ahoooj Izzy vím, že jsem dlouho nedala o sobě vědět, ale to ty také ne. Prý otevíráš školu pro výjimečné děti (A)
Ahoj Amiee ano otevírám a jak se máš? Co Kol a Henrik? (I)
My se máme dobře, mám otázku nemohl bych tam učit čarovat nebo tak? (K)
Taky tě zdravím Kole....Nooo musel bys, ale mít jakoby přijimení Amiee (I)
Dobře klidně tak já zítra s Amiee přijedu (K)
Ještě chvíli jsme si povídali a když už konečně jsem měla chvíli, klid začala jsem číst dopis.
........................................
Milá Isabell, naprosto chápu proč mi neodepisuješ na dopisy, ale měla bys vědět, že jsem na tebe moc pyšnej.
Všude se povídá o tom, že otevíráš školu pro nadpřirozené.
Posílám ti peníze do dobrého začátku prosím přijmi to.
Ta škola je budoucnost našich dětí.
Strašně moc mi chybíš, hrozně moc tě miluji.
Byl bych moc rád, kdybys mi alespoň poslala fotku Viky, ale je to špatný nápad ani nevíš jak mi to všechno chybí.
Dej prosím Viky za mě pusu a, že jí mám moc rád.
Miluju tě.
S láskou tvůj Klaus.
Šek s tou neuvěřitelnou částkou jsem položila na stůl a vzala do ruky telefon, kde jsem naťukala číslo a začala volat.
Spadlo to do hlasové schránky, ale nijak mi to nevadilo.
,,Jen ti chci říct, že jsi hajz víš každý den se mě Viky ptá kde je táta a já nevím jak odpovědět. Nejde jen tak říct, že jsi nás opustil" Začala jsem brečet do telefonu tohle všechno muselo že mě ven.
,,Nedokážu ji to prostě říct, strašně moc mi to rve srdce. Jsi neuvěřitelně sobeckej Niklausi Mikaelsone. Opravdu si myslíš, že se takhle schovávat můžeš pořád já vím, že to myslíš dobře, ale takhle už to nepůjde. Vždyť proskrysta Klausi já jsem těhotná a ty jsi nám tohle udělal co tomu dítěti asi tak potom řeknu. Dávám ti poslední šanci pokud se do měsíce nevrátíš zpět za svou rodinou tak s tebou definitivně končím protože tohle mě neuvěřitelně bolí, vážně moc tě miluji, ale takhle mi prostě ubližuješ. Pokud se nevrátíš tak mi žádné dopisy už neposílej budu to brát tak jako, že jsme se rozešli" zavěsila jsem to. Věděla jsem, že jsem to trochu přepískla, ale ono to ze mě jít ven muselo.
Marcel to musel asi slyšet jelikož přišel a obejmul mě a snažil se mě utěšit, jelikož jsem pořád brečela,,víš o tom, že jsi prakticky jakoby moje máma" Řekl najednou,,cože?!" Trochu jsem se usmála,,no Klaus jsi mě adoptoval a ty jsi jeho manželka" Vysvětlil.
Pousmála jsem se, utřela jsi slzy a začala znova vybalovat.