,,Brácha poď, jdeme na piknik."Slyšel jsem svou sestru jak utíká po schodech a volá moje jméno. ,,To s tou holkou byl jen sen Dippere."Uklidňoval jsem sám sebe.Najednou jsem cítil něco hřejivého na krku. Načež se do pokoje přiřítila bez zaklepání Mabel.,,Co to máš Dip Dope?"Zeptela se a ukázala na lehce zářící symbol borovice co se mi houpal na krku čímž vyvrátila mou teorii že to byl jen sen.,,Všechno ti vysvělím ,až na pikniku a běž ,já už tě doženu."Slíbil jsem jí načež sestra odešla. Po jejím odchodu jsem si přívěsek zasunul pod tričko a on najednu přestal zářit. Usmál jsem se.Aspoň nebudu přitahovat pozornost. Chtěl jsem jít za sestrou. Když tu jsem si vzpoměl, že se bude ptát, co to mám sakra na krku. Najednou jsem ucítil zase takový hřejivý pocit. Borovice si začala vybírat svou daň. Dostal jsem nápad. Otevřel jsem trojúhelníkové okno co máme v pokoji a vyskočil z něj. Chvíli jsem byl v šoku, co mám dělat. Myslel jsem na to, že jsem na ostrůvcích, které se vznášejí ve vzduchu. Když jsem se podíval pod sebe, viděl jsem tam cosi co mě drželo nad zemí. Pak už jsem jen tak utíkal vzduchem a díval se jestli mně nikdo nevidí. Když jsem doběhl k lesu šel jsem stále níž a níž, dokud jsem neuslyšel jak se moje bílá podrážka dotkla země. Byl tu ale další problém. Jak je najdu. Najednou začal silný vítr a zvedl listí to se nahromadilo do kupky a spadlo. Asi deset sekund poté bylo bezvětří. Pak ale vítr slabě foukl a odhalil mapu. U mapy byl přiložen vzkaz:
Našemu synovi aby vždy věděl kde je jeho cíl.
Para a Naty.
Usmál jsem se a podíval se nahoru.,, Díky mami a tati."Řekl jsem s úsměvem. Načež se přes oblohu prohnalo pár listů. Pak jsem se podíval na mapu a vydal se ke svému cíli.
Timeskip
,,Jak jsi nás našel Dip Dope?"Přivítala mě Mabel.,,Měl jsem nějaké typy."Vysvětlil jsem jí i když jsem věděl že lžu. Nemůžu jí říct pravdu.,,Nestůj tam špunte a poď si sednout." Pobídl mě Zlejda Stan.,,Už jdu."Řekl jsem s úsměvem a rozběhl se k nim. Měli jsme samé dobré věci. Sendviče , koláč, limnádu a dobré lívance, co dělal zlejda. Mezitím co jsem jedl sendvič se sýrem a šunkou jsem přemýšlel nad tím co se dneska stalo. Především mi vrtalo hlavou jak to ovlivní můj život. Ale jedno jsem věděl. Budu to muset skrývat.,,Země volá Dippera, Země volá Dippera. Dippere ozvi se." Mávala mi Mabel rukama před obličejem, čímž mě vytrhla z myšlenek.,,No jo. No jo jsem vzhůru." Řekl jsem jí s úsměvem. Zbytek odpoledne už jsem nad tím nepřemýšlel a bavil se s rodinou.
,,Dippere nad čím jsi to tam přemýšlel?"Zeptal se mě prastrejda Ford při zpáteční cestě. ,,Nad ničím."Řekl jsem to jsem ale ještě nevěděl kam celá tahle záležitost povede.
Předemnou se rozprostíral nový svět.