Malý Severus si zbytek dne užil jako nikdy žádné předchozí. Harry s ním byl v Medovém ráji, v několika obchůdcích na Příčné a prošel celý jeho dům, jako by tam měl bydlet na trvalo s ním. Mladý kouzelník se mu věnoval, hrál si s ním a vyprávěl mu o něm samotném.
Musel uznat, že bylo děsivé poslouchat, že býval protivným netopýrem ze sklepení, kterého se každý bál a nesnášel.
„Netrap se tím Seve...měl si k tomu důvody... Dlouho jsem je nechápal a doslova tě nesnášel, ale teď vím co so zač." chlapec do Nebelvíra zapíchl onyxové očička a poposedl.
„Co sem zač?" zeptal se s neskrývanou obavou, aniž by přerušil oční kontakt. „Si ta nejstatečnější osoba na celém světě, která si prošla mnohým zlým... A teď už utíkej spát. Je dost pozdě." pokáral ho jemně a přikryl ulehajícího chlapce. „Dobrou Harry." pípl, když kouzelník odcházel z pokoje.
„Dobrou noc Severusi." popřál mu na oplátku mladý muž a odešel do svého pokoje. Cítil se zvláštně, když si uvědomil, že ten pocit prázdnoty, který poslední měsíce po válce pocítil, dokázal vyplnit malej kluk svojí přítomností, zvědavostí a otázkami.
Jistě měl pořád Hermionu a Rona, jenže ti dva měli oči jenom pro sebe a na svého přítele si sotva při všem tom zmatku vzpomněli. Přemýšlel taky o Ginny, dopadl by s ní jinak, kdyby se nerozešli? Nejdřív viděl jejich vztah jako příjemně se rozvíjející záležitost, jenže se ukázalo, že je mladá Wesleyová chtěla život řídit podle svého vysněného obrázku, kde by byl Harry otcem několika dětí, pracoval na Ministerstvu a byl perfektní ve všem na co si jen dokáže vzpomenout. Často se proto mladý pár hádal, až to nakonec Harrymu nedalo a s Ginny vztah ukončil, necítil se příjemně z představy, že bude další loutka v něčím vysněném světě nebo bitevním poli.
Zničeně si povzdechl, když si opět vzpomněl na tváře milovaných, které pro něj ve válce padly. Doteď stále v noci cítil pach krve a prachu, slyšel křik studentů i členů Fénixova Řádu a cítil bolavý pocit vinny na hrudi, kdykoliv si uvědomil kolik svým přátel nedokázal ochránit. Otráveně se převalil na druhý bok, když se mu v mysli opět vynořili další zoufalé obličeje mrtvých známých.
Takhle nikdy neusne.
Při nepříjemném uvědomění se zvedl, rozsvítil hůlku a zamířil k malé skříňce naproti posteli, vytáhl z ní Bezedný spánek a chystal si co nejvíc loknout, když se dveře ztěžka otevřeli a černá hlavička vykoukla do místnosti. „Copak Seve?" zeptal se s lehkým úsměvem chlapce, když za sebou neslyšně zavřel dveře. „Mohl bych tu být s tebou? Prosím..." zašeptal nejistě a promnul si nové pyžamo, které s Harrym koupili.
„No jasný...Trápí tě sny?" zeptal se Nebelvír starostlivě. Severus přikývl a usadil se na posteli. „Dobře....tady. Trochu si cůcni, ale opravdu jenom malinko, nevím co to s tebou může v tomhle věku udělat." řekl přísně, když mu podával lahvičku s lektvarem.
Chlapec drobet smočil jazyk a zkřivil hákovitý nosík do znechucené grimasy. „Moc se neškleb, na chuť to není." zasmál se Harry a hodil do sebe zbytek lektvaru. Ulehl vedle chlapce a přikryl odhalená ramínka.
„Dobrou Seve." popřál znovu, když zhasl hůlku s kouzlem. „Dobrou Harry..." zamumlal malý lektvarista v polospánku.