ɛ Oliver ɜ
Když tak seděli na policejní stanici, Oliver viděl, jak Elias najednou svého outfitu litoval. Aspoň něco ho v tu chvíli pobavilo. Musel ale uznat, že i přes rýsující se monokl přes oko stále vypadal dobře.
Oliver k tomu celému neměl moc co říct, většinu času mluvil jen Elias. Oliver policii povyprávěl jen to, jak zvedl Dylanův telefon, když mu odemknutý spadl, všiml si té aplikace a hned ho napadlo, že ať už v ní najde cokoliv, nic správného to nebude. Nečekal ani tu jejich fotku, ale byla tam.
Uprostřed jejich výslechu přijela zdravotnice, která zkontrolovala Eliasovi hlavu, protože si v autě postěžoval, že se mu točí a Harper odmítala to nechat jen tak.
Pak pokračovali s výslechem. Byli hotovi rychle, stačilo jim patnáct minut. Blížila se půlnoc a Oliver by se moc rád vrátil k Eliasovi domů, ale Elias nechtěl. Chtěl počkat na to, až policie skončí s Dylanem.
To se stalo o třičtvrtě na jednu ráno. Elias už téměř usnul na Oliverově rameni, když z výslechové místnosti vyšli dva policajti. "Vše přiznal. Vlastně už neměl ani na vybranou, ještě by si přihoršil. Důkazy jsou proti němu jasné."
Elias měl plno otázek.
Dylan sice znal kód jeho dveří, ale ten by mu normálně nestačil, když Elias nebyl doma. "Jak mohl vědět, že jsem přímo ten den bezpečnostní opatření nezapnul?" zeptal se.
"Nevěděl, byla to náhoda. Jeden z lupičů prý měl být schopný alarm vypnout, ale to nakonec nepotřebovali."
"Znal Dylan ty lupiče?"
"Ne, čistě si je najal pro špinavou práci."
"Wow, takový úsilí vynaložit," podivil se Oliver.
"A jak komunikovali?"
"Byli opatrní. Různé telefony, blokované polohy a podobně. Proto se nám nepovedlo k němu od lupičů dostat."
Jeden z policistů se podíval na Olivera. "Jak jste tu aplikaci poznal?"
Pokrčil rameny. "Říkali nám o ní na střední. Učitel s ní měl také nějaké špatné zkušenosti."
Elias se pak doptal ještě na pár detailů. A odcházeli s klidem na srdci, když se dozvěděli, že celý případ poputuje k soudu. Znamenalo to sice pro ně další svědectví a starosti, ale nebylo to tak, jako doteď. Až tohle vyřeší, nic je už otravovat nebude.
V jednu tedy zastavilo před stanicí auto a Elias s Oliverem nasedli. Řidič je konečně po dní náročnějším, než čekali, odvezl domů. Hned jak za nimi zaklaply hlavní dveře, Elias zapnul všechny bezpečnostní systémy, které mohl, jak už to dělal poslední dva měsíce. Oliver chtěl podotknout, že už to přece není potřeba, ale zastavil se. To totiž nemohl vědět. Dříve by si taky nemysleli, že by Dylan mohl udělat něco takového.
"Prý si Dylan přišel na pěkný balík z toho obrazu, co ukradli," promluvil Elias, když se podíval na chodbě na prázdnou stěnu, kde obraz dřív býval. "Jaká škoda, že mu to zas seberou."
"Jsi teď ale bez bubeníka, ne?" zeptal se Oliver.
"Neumíš náhodou hrát?" kouknul po něm Elias.
"Ty jo, kéž bych uměl. Fakt jako." Elias nadzvedl obočí. "Však víš proč. Byl bych v tvé kapele. Byli bychom spolu mnohem víc."
Sice spolu byli téměř neustále od toho, co spolu začali chodit (kromě jihoamerické pauzy), ale ty krušné časy měly teprve přijít. A Oliver si tak zvykl na neustálou přítomnost Eliase kolem sebe, že si vážně nechtěl odvykat.
Elias se pousmál. "Budeme spolu hodně i tak. Nějak to vyřešíme," ujistil ho.
"Víš něco, co já ne?" zeptal se váhavě Oliver. Elias vypadal až moc sebejistě.
"Ne. Ale možná se za chvíli dozvím," odpověděl spokojeně a opřel se o komodu za ním. Oliver si ani neuvědomil, že on si ještě ani kabát nesundal, zatímco Elias už byl připravený prostory chodby opustit.
Rychle si sundal svůj lehký kabát na chladné večery a skopl si boty. Stále v sobě cítil zbytky alkoholu a věřil, že Elias musel také. Byl nejvyšší čas padnout do postele a spát.
To si alespoň pomyslel jeho mozek, ale jeho nohy ho dovedly k Eliasovi. Ruce mu opět padly na jeho odhalený pas a samolibě se usmál. Pak mu dal tři lehké polibky - na spánek, na oční víčko a na jeden koutek úst. Všude, kde ho Dylan praštil.
Elias si povzdechl a obmotal ruce Oliverovi kolem krku. Našpulil pusu a vzhlédl k němu. "Já vím, že jsme se teoreticky dohodli, že až se vrátíme, dojde na sex, ale mám pocit, že bych v půlce usnul."
Oliver málem vyprskl smíchy. "Alkohol v tobě probouzí upřímnost a přímočarost?"
"Spíš bych řekl, že za to může těch osm měsíců, který se známe. Hlavně ty tři poslední."
"Chceš říct, že já jsem upřímný a přímočarý?"
"Řekl bych, že i jo. Nevím, jestli by se každý přiznal na prvním setkání se mnou jako vítěz soutěže, že mě vlastně ani nepozná."
Oliver se uchechtl. "A hele, jak se časy změnily. Teď bych tě poznal podle každé části tvého těla."
Elias natočil hlavu na bok a rychle si Olivera prohlédl. "Řekl bych, že v tobě zase alkohol probouzí nadrženost."
"Jestli to taky nemám od tebe. Něco za něco."
A takhle jejich handrkování pokračovalo celou cestu až do ložnice. Tentokrát Oliver Eliasovi vyhověl alespoň se společnou sprchou (přece jen chtěl Elias šetřit, že jo), ale doopravdy to bylo jen kvůli jeho outfitu.
Oliver začal pomalu odepínat knoflíky Eliasova zkráceného saka, zatímco nezapomínal tiše obdivovat jeho křivky. "Kdy že to oblečení musíš vrátit?" Jak Oliver zjistil, slavní lidé většinu času oblečení, ve kterých se promenádují na všech možných akcí, nevlastní, ale mají je jen půjčené.
"Pozítří."
Oliver přikývl. "Okay, takže zítra si tohle oblečeš taky."
Elias se ušklíbl. "To se ti v tom až tak líbím?"
"Jo?" odpověděl nechápavě Oliver. "Viděl ses vůbec?"
"Jo, především na té stanici, když jsem tam seděl s odhaleným pupkem, zatímco mě vyslýchali."
Oliver se zasmál a opatrně Eliasovi sako sundal. Měl nutkání si ho také vyzkoušet, čistě ze zvědavosti, ale nechtěl dopřát Eliasovi něco, s čím by si ho další týdny dobíral, protože jemu by to určitě tolik neslušelo.
Po sprše ještě Elias přidal na Instagram fotky. Kromě přání k narozeninám Oliverovi to byly jejich první společné fotky, které ukázali světu. Oliver nejprve váhal, jestli Elias nechce s tím, co se za poslední hodiny stalo, počkat, ale jen zavrtěl hlavou a příspěvek sdílel. "Zatím nikdo neví, co se stalo. A když už mě tenhle outfit donutil málem litovat všech mých rozhodnutí, ať ho alespoň vidí všichni."
Oliver ty fotky miloval, ne že ne. Harper je vyfotila před samotnou večeří, odkud byly první dvě fotky, které Elias přidal. Oliver měl na obou ruku kolem Eliasova pasu (až v tu chvíli si uvědomil, jak si celý večer Eliasův pas přivlastňoval) a na každé trochu jinak pózovali. Na třetí už seděli u stolu.
Komentáře začaly nabíhat v rámci sekund a Oliver si jich pár přečetl. Polovina fanoušků šílela nad Eliasovým croplým sakem, druhá půlka nad jimi jako párem. Během pár minut s jejich fotkou začal trendovat i hashtag #POWERCOUPLE.
"Internet je děsivé místo," zkonstatoval Oliver, když uviděl rychlost Eliasových fanoušků.
"To si zvykneš," zamumlal rozespalý Elias s hlavou v Oliverově klíně. "Ráno se probudíš a bude o nás psát i Forbes a na Youtube se objeví analýzy jakékoliv naší sebemenší interakce. I když, ty už tam jsou."
Oliver se uchechtl. "Forbes? To určitě." Oddělal si z klína Eliasovu hlavu a lehl si vedle něj.
Když se ale ráno probudil, Forbes o nich opravdu článek napsal. A Oliverovo jméno v tu chvíli druhé nejhledanější na internetu.
ɛ ɜ
zase taková klidnější kapitolka, abych příběh nějak natáhla, protože za chvíli končíme hahahahaa :DDD
pls no