„Jsi připravená?" Šibalsky jsem se usmála a tleskla rukama. „ Ale dříve než začneme. Slib mi, že uděláš to, co řeknu, i když to bude možná těžké. Platí?" Pousmála jsme se.
„Dobře, slibuju." Usmála se.
„Budeš hrát nedostupnou, celý večer. Nebudeš na něj koukat, nebudeš s ním mluvit, nebudeš s ním tancovat nic! Uvidíš, jak ho to bude štvát a bude tě chtít víc a víc. Musíš se odlišit. Podle toho co říkáš, tak je to kluk, který dostane úplně každou, ale ty musíš být jiná. On si to neuvědomuje, ale hledá někoho, kdo je jiný než ostatní a když pozná to, jaká jsi, tak to bude jenom vůl, pokud tě nebude mít rád. Kluci to nepřiznají a ani o tom nevědí, ale dá se s nimi velmi lehce manipulovat." Ušklíbla jsem se.
„Dobře."
„Rychle si tohle obleč. A ještě momentík." Vytáhla jsem krajkovanou podprsenku.
„Avery, to ne. Budu vypadat jako děvka." Tvář jí malinko posmutněla.
„Neboj, bude to skvělé. Jen si to zkus, pokud se ti to nebude líbit, tak si vezmeš to, co budeš chtít."
Po chvilce se dveře koupelny opět otevřely. Beze slova jsem chytla Sáru za ruku a postrčila ji na židli před zakrytým zrcadlem. Make-up nebyl potřeba, jelikož měla krásnou čistou pleť. Na oči jsem jí nanesla tmavě šedé oční stíny a nanesla tenké linky. Rty jsem jí přetřela rtěnkou pleťové barvy. Vlasy jsem pořádně nakroutila, pomocí velmi kvalitní kulmy.
„Hotovo. Pojď." Usmála jsem se, vzala ji za ruku a postavila ji před zakryté zrcadlo. Po chvilce jsem deku ze zrcadla oddělala. Její zaražený, ale šťastný výraz byl k nezaplacení.
„Pane jo, já jsem... sexy." Zasmála se a popošla k zrcadlu, aby se prohlédla z blízka.
„To teda. A ani ta podprsenka není vidět tolik, co jsem myslela." Usmála jsem se. „Takhle ti neodolá, uvidíš. Ale pamatuj. BUĎ NEDOSTUPNÁ!" Mrkla jsem na ní a mířila si to ke svému kufru. „Hmm... co si vezmu já?" Zamyslela jsem se. Nakonec jsem si vybrala šedé skinny jeans s vysokým pasem, tílko těsně nad pupík v bordové barvě. Vlasy jsem si jen přečesala.
„Avery budeme muset jít. Je půl osmé za půl hodinky tam máme být." Usmála se a tahala mě k pokoji svého bratra, na který zaťukala.
Dveře se otevřely a v nich stál Luca s mobilem v ruce.
„Dámy, je mi to líto, ale jdu do klubu, takže do města s vámi nepůjdu." Konečně zvedl pohled od svého telefonu. „Ale jak tak koukám, tak asi máme stejnou cestu." Zasmál se. Dveře od jeho pokoje se zavřely, já dole čapla černé Vansky a Sára koženou bundu a černé Conversky. Společně jsme nasedli do auta. Rozhlížela jsem se po budovách, a abych řekla pravdu, tak si mě toto město získalo. Je to stejné jako Londýn. Lidé si myslí, že je to chladné město, že nemá žádný cit jako Paříž, ale Londýn má své kouzlo, jenže lidé ho nevidí. Londýn je stejně romantický jako Paříž, ale jen pro lidi, kteří dokážou ocenit jeho kvality, kteří vidí to skryté kouzlo. Když se s Londýnským kouzlem najdete a vžijete se do jeho opojné nálady, uvědomíte si, že je nádherný. Je to město kouzel stejně tak jako Paříž s rozsvícenou Eiffelovou věží, Rio při barevných průvodech, New York při východu slunce nebo mnoho dalších.
Ze zasnění mě vytrhla hlasitá hudba ozývající se z budovy kdesi uprostřed ulice. Auto jsme zaparkovali kousek od klubu a těch dvacet metrů jsme došli.
„Takže, Sáro, vím, že by si neměla pít, ale pro dnešek to pozapomenu a zvu vás obě na panáka." Pousmál se Luca, oběma nám hodil ruce kolem ramen a mířili jsme si to k baru. Po chvilce jsme do sebe kopli panáka medového Jacka Danielse. Bylo sice teprve osm hodin, ale klub už byl celkem v ráži. Nebyla jsem na to moc zvyklá, v Londýně jsem na párty ani do klubů moc nechodila, ale když už tak všechny večírky začínaly až kolem desáté.
Chvilku jsem si povídala s Lucou, ale všimla jsem si, jak Sára očkem vyhledává jednu osobu a bylo mi jasné koho.
„Sáro, jdeme tancovat!" Rozhodla jsem a táhla ji na parket mezi různé lidi přibližně našeho věku. Sice to tady začínalo žít v jinou dobu, ale lidi byli stejní. Načesané dámy se vlnily kolem rozkroků velmi sexy kluků, ale jejich IQ muselo být menší než jejich délka. Víte, co tím myslím. Na druhé straně se zase snažili dva kluci o skupinu dívek, které je velmi silně ignorovaly. A pak tu byli ti, kteří se přišli normálně pobavit jako já a moje nová rodinka.
Sára stála uprostřed parketu a nevěděla, co dělat. Rozhlížela se po okolí, ale bylo vidět, že se stydí.
„Sáro, neboj se. Je to jednoduché. Je to jako ve vodě, akorát místo ve vlnách se houpeš do rytmu hudby." Povzbudivě jsem se pousmála a rozpohybovala svoje tělo do melodie. Sára to taky zkusila, a abych pravdu řekla, byla výborná. „Čeho se tak bojíš? Vždyť si skvělá."
„Děkuji." Pousmála se a ušklíbla se na mě. Lidí na parketu přibylo a my se mačkaly více na sebe. Asi to muselo vypadat sexy, jelikož jsem po chvíli ucítila na svých bokách ruce a mužské tělo nalepené na tom mém. A podle výrazu Sáry se jí stalo totéž, ale uviděla jsem její uklidňující tvář, když se podívala na muže za mnou. Nepatrně jsem se pootočila a uviděla Lucu. Což mě velice uklidnilo.
„Sáro, tohle je Jacob." Sára se podívala na partnera za ní, kterému se na tváři rýsoval velký úsměv. Sára se pousmála a mrkla na Lucu očkem. Nevěděla jsem, co to znamená, ale asi to bylo nějaké tajemství. Opět jsme se vrátili o euforie hudby. Po dalších pěti písničkách jsme se odebrali na bar, kde jsme si objednali rum s colou. Kluci se bavili spolu a já bloumala očima po klubu. Najednou mě Sára rychle čapla za ruku a cukla se mnou, aby mě přinutila k chůzi. Colu jsem nechala postavenou vedle pití Lucy a rychle šla se Sárou na toalety. Kdež se dveře zavřely, rychle zkontrolovala všechny kabinky, jestli v nějaké z nich není nějaký nezvaný host. Nebyl.
„Prosím tě, co se stalo?" Nechápavě jsem na ní koukala.
„Je tady, Ethan. Viděla jsem ho, sedí s kluky v modrém boxu." Pane jo, Sára úplně propadla panice. Rukama si schovala obličej a zhluboka dýchala.
„Sáro, klid. Bude to dobrý." Ruku jsem jí položila na rameno a ona mi ukázala její krásnou tvář. „Podívej se do toho zrcadla!" Jak jsem řekla, tak se i stalo. „ Koukni na sebe, jsi krásná. Máš nádhernou postavu, kterou ti závidí mnoho dívek. Máš krásné dlouhé hnědé vlasy, o kterých se spoustě lidem jen zdá. Jsi úžasná osoba a v těchto hadříkách jsi neodolatelná." Pousmála jsem se.
„Jenže, co když se neudržím, co když mu podlehnu? Já se s ním nechci vyspat. Je pravda, že je nádhrenej a zatraceně sexy, ale o to je to ještě těžší." Zhluboka se nadechla.
„Neboj. Bude to všechno v pohodě. Pamatuj, co jsi mi slíbila a všechno půjde jako po drátkách." Mrkla jsem na ní očkem.
„Dobře." Obě jsme se pousmály a vrátily se zpět k našim hochům. Všichni jsme si dali dalšího panáka a než jsem polkla nepatrné množství alkoholu, rozezněla se klubem moje oblíbená srdcovka.
„Pánové, toto je můj oblíbený song, takže smím prosit." Podívala jsem se na Lucu, který mě v mžiku tisknul k sobě na parketu. Jacob a Sára nebyli moc pozadu a hned jsem je viděla vedle nás. Pomalinku jsme se houpali do písničky High hopes od Kodaline.
Přivřela jsem oči a užívala si teplo vyzařující z Lucova těla, všechny problémy jakoby se vypařily a já si užívala jen tento moment. S každou další vteřinou jsem se nořila do většího a většího klidu. Bylo to opojné, půvabné a kouzelné. Takovouto chvíli jsme zažila jen jednou. Musela jsem si skousnout spodní ret, když jsem si vybavila Zaynovy něžné měkké rty na těch mých. Bylo to zvláštní, neznala jsem ho, nebo znala? Co všechno byla pravda? A co byla jen prachu plná lež? Chvíle klidu zmizela, byl krásná a k nezaplacení, ale je pryč. Oči jsem opět otevřela a rozhlížela se po klubu, za celý večer jsem si ho ani neprohlédla.
Celý klub byl do kruhového tvaru. Černý bar na jedné straně, naproti 8 boxů a každý měl jinou barvu. Zkoumala jsem jednotlivé boxy, když jsem si všimla toho modrého. Seděli tam čtyři kluci, a jeden skenoval Sáru pohledem a zároveň propaloval Jacoba. Bylo mi jasné kdo, to je. Ethan. Kruci, Sára měla pravdu, je to vážně pěkný kluk. Kdybych měla vyjádřit jeho vzhled v krátké době, tak bych řekla nejspíše toto: "Je ten typ kluka, co rád škrábe, ale když už škrábe, tak to stojí za to." Zelené oči mu svítily v jeho ostře řezané tváři. Tmavý pramínek vlasů mu lehce padal do čela z jinak vyčesaného účesu, rty měl světlé, ale byly k zulíbání. Postavu jsem moc dobře neviděla, jelikož seděl, ale namakaný moc nebyl, buchty nejspíše má a Véčko na spodní části bříška, taky, ale žádný kulturista to není. Je to zvláštní, ale přesně vím, co Sára myslí, když mi říká, že jí k němu něco táhne, nějaká ta záhada, kterou prostě musí rozluštit. Takhle to mám se Zaynem, on je prostě jedna velká záhada, kterou musím rozluštit, zda chci nebo ne. Písnička už pomalu končila a já se odebrala na čistý vzduch. Venku byla sice zima, jelikož bylo všude kupa lidí, tak jsem se pro bundu nedostala a risknula jsem si jít ven jen v tričku.
„Na to tě zahřeje." Přehodil mi Luca přes ramena jeho bundu.
„Děkuji, ale tobě bude zima."
„Tak ať. Jsem gentleman, víš?" Ušklíbl se.
„Mám nápad." Pousmála jsem se. Bundu jsem mu navlékla zpátky na tělo, přitiskla se k jeho tělu a ruce spojila pod bundou za jeho zády. Načež on mě objal a přikryl bundou. Bylo to asi tím pitím, protože normálně vůbec nepiju, a když se člověk hýbe a je někde teplo, tak jsem alkohol do hlavy rychleji než normálně. Jinak bych se k němu takto netiskla. V hlavě se mi najednou rozsvítilo. „Asi bychom měli... měli jít." Zasekla jsem se uprostřed věty, na kterou mi odpověděl pouze pokýváním hlavy. Oba jsme se vrátili do budovy a hned si našli u baru Sáru a Jacoba. Luca něco pošptal Jacobovy, který souhlasně přikývl.
„Holky jdeme na cígo. Neztraťte se nám." Mrkl na nás a zmizel ven.
Obě jsme nad tím jen mávly rukou a chvilku si povídaly. Když v tom jsem viděla Ethana, jak jde naším směrem.
„Sáro bacha."
__________________________________________________
No a je tu další část...
V první řadě chci poděkovat za 500 reads :3 Jste úžasní :3 Doufám, že číslo reads, votes i komentů bude dále růst, protože to Vy, mi dáváte najevo jestli mám nebo nemám pokračovat. Takže moc děkuji, ani si nedokážete představit, jak moc mě to těší. :3 <3
Za druhé se Vám musím omluvit. Omlouvám se, že tato kapitola je takto pozdě, ale už jsem jí měla napsanou v sobotu a chtěla Vám ji sem v neděli večer hodit. Jenže jsem psala i desátou a omylem si tu desátou uložila místo té deváté, takže jsem ji musela psát znovu. Doufám, že se nezlobíte, ale tím, že je delší, tak mi to snad odpustíte. :) Což mi připomíná, že vám sem 10. hodím třeba už pozítří... Abych trochu odčinila malé zpoždění.
Dále bych se vás ráda zeptala, pokud sem chcete hodit fotky postav? Já osobně jsem zastáncem fantazie a představuju si ty postavy nějak ve své mysli a občas, když pak autor hodí fotku postav a vypadá jinak, tak mi to ta fotku tu kapitolu malinkou zkazí a pak si stejně představuju to co chci já :D :D :D Takže je to na Vás :P Hoďte mi komentík a uvidíme :)
Takže ještě jednou moc děkuji a omlouvám se. Děkuji Vám za každou odezvu k mému příběhu, ať už je kladná či ne :)
PS: Do nějakého z příštích dílů bych ráda zařadila i citáty nebo nějaká motta. Doufám, že Vám to nebude vadit a třeba Vám to i pomůže vychutnat si příběh malinko více a dostat se postavám pod kůži :)
Takže tak, čauky :3 A.H.Auctrix