*Lexi POV*
Najednou bylo zase pondělí. Celý víkend utekl moc rychle. V sobotu večer jsem se zase dostala díky Mirandě do svého littlespace a zůstala jsem v něm až do nedělního odpoledne. Hrála jsem si se svou panenkou, nechala Mirandu, aby mi četla, mazlila se s ní. Upřímně mi takové chvilky chyběly. Navíc musím říct, že breastfeeding je jedna z věcí, která mě skutečně dostane do mého littlespace. I když v sobotu odpoledne, když mi Miranda tuto variantu navrhla, samotnou mě to překvapilo, navíc jsem se styděla, ale opravdu to fungovalo a doufám, že přijde chvíle, kdy se do mého littlespace dostanu i bez toho. A upřímně jde poznat, že jsme se obě změnily, já zkouším své mantinely, kam až můžu zajít a na Mirandě jde vidět, že určitě četla nějaké knihy o „správném rodičovství." Naše pouto je tak nějak silnější. A já to miluji. I když ve svém littlespace nejsem příliš upovídaná, i přesto se to snažím Mirandě dávat najevo. V neděli odpoledne, zrovna když jsem si malovala, Miranda usoudila, že bych si měla udělat pár věcí do školy, a tak se mnou začala jednat jako s velkou Lexi, vzala mě do mého pokoje, kde mi nechala soukromí. Nechtěla jsem, aby tyhle chvíle skončily, ale věděla jsem, že to Miranda se mnou myslí dobře, a tak jsem chvíli seděla na posteli, a poté jsem si skočila do sprchy se studenou vodou. Moje trénovací kalhotky, jak tomu Miranda říká, jsem vyhodila do koše a hodila na sebe modré šaty a normální spodní prádlo. Šla jsem Mirandě říct, že se jdu učit a pak jsem strávila asi tři hodiny nad biologií.
A dnes je pondělí. A mě čeká písemka a škola až do čtyř odpoledne. Myslím, že tak dlouho být ve škole by mělo být před prázdninami trestný. Zvedla jsem se z postele a koukla z okna. Vypadá to, že bude krásný den. Obula jsem si papuče a zamířila rovnou do koupelny. Skočila jsem do sprchy, vyčistila si zuby a pak udělala vysoký culík. Ze skříně jsem si vzala černý overal a vyrazila se podívat, jestli je už Miranda vzhůru.
Nikdo nemohl čekat, že by ještě spala. Vůni palačinek jsem ucítila hned, jak jsem otevřela dveře. S úsměvem jsem vešla do kuchyně. „Dobré ráno." pozdravila jsem. „Krásné ráno zlatíčko." vždycky mi připadá, že zrudnu, když mi takhle řekne, ale nebudu lhát, miluji to! „Máš nějakou veselou náladu na to, že je pondělí!" rýpla jsem si do ní. „Na rozdíl od tebe, já se do školy těším." odpověděla mi, zatímco mi podávala talíř s palačinkou plnou nutelly. „Tak to jsi jediná." protočila jsem oči a sedla si ke stolu. „Já to viděla!" řekla Miranda varovně, zatímco si sedala naproti mně. Poklidně jsme se najedly a poté vyrazily do školy.
Miranda mě celou cestu zkoušela z biologie, protože jsem z toho byla opravdu nervózní, jediná dobrá věc byla ta, že přežiji dva dny a jedeme na výlet. Ne, že bych se těšila na výlet s mými spolužáky, ale bude tam Kate a upřímně jsem na ni poslední dobou neměla vůbec čas. Těším se, až si normálně povyprávíme. Doufám, že budu s ní na pokoji. Navíc mi Miranda v sobotu řekla, že jede s námi, jako náš dozor. Na jednu stranu jsem z toho nadšená, protože jsem si na ní tak zvykla, že nevím, jestli bych to bez ní dala, ale na druhou stranu se bojím toho, že se mi všichni budou smát. Nesnáším moje myšlenky.
Konečně jsme zaparkovaly na parkovišti u školy. „Myslím, že to umíš na jedničku!" řekla Miranda mile, když vytahovala klíče ze zapalování. „Myslíš?" zeptala jsem se s obavou. „Věřím ti!" a usmála se na mě. Panebože, nechápu, co ta ženská se mnou dělá, ale pokaždé mám motýlky v břiše. „Děkuji." rychle jsem jí dala pusu na tvář a otevřela dveře. Myslím, že jsem ji tímhle gestem dost vykolejila, ale její obličej stál za to. Než stihla zareagovat, už jsem byla venku a utíkala do třídy.
„Ahoj!" pozdravila jsem Kate, jakmile jsem si sedla na svoji židli. „Ahoj!" odpověděla mi Kate a objala mě. „Taky se tak těšíš na středu?" zeptala se mě vzápětí. „Nemůžu se dočkat!" řekla jsem, jakmile jsme naše objetí přerušily. Potom se naše konverzace přesunula k písemce z biologie, kterou jsme psali až poslední hodinu, což je nejhorší, protože jsem na to celou dobu musela myslet. Jediná výhoda byla ta, že mi škola uběhla rychle. Zase nám bylo zadáno hrozně moc testů a já si uvědomila, že se nemůžu dočkat, až bude po všem.
Najednou tu byla poslední hodina. Učitelka přišla do třídy a hned nám rozdala zadání. Ze začátku jsem se bála, ale díky Mirandě a jejímu rannímu zkoušení jsem věděla skoro vše a měla z toho dobrý pocit. Když zazvonilo, rozloučila jsem se s Kate a vyrazila za Mirandou. Chudák. Celou cestu domů musela poslouchat mě a moje nadšení z písemky a taky moje nadávání na písemky, které mě čekají. Když jsme přijely domů, naše cesty se rozdělily, já jsem šla do svého pokoje se učit a dělat úkoly, zatímco Miranda šla do své pracovny s tím, že ona zase musí písemky opravovat.
„Lexi! Večeře!" slyšela jsem najednou Mirandu. Konečně jsem po třech hodinách zavřela sešit a došla do jídelny. Na stole byla bageta se šunkou. „Děkuji!" řekla jsem upřímně a sedla si ke stolu. Miranda se ke mně za chvilku připojila. „Tak co?" zeptala se zvědavě. „Jde to... jen je toho moc..." jako opravdu by měl učitelům někdo říct, že tohle není normální. „Vydrž, za chvilku bude po všem." řekla Miranda sympaticky a kousla do své bagety. „Jinak, co tvůj den?" zeptala jsem se, protože jsem si uvědomila, že celou cestu jsem jí vykládala jenom o sobě. A tak mi zbytek času, když jsme večeřely, Miranda povídala o tom, jaký měla den ona.
Když jsme obě dojedly, Miranda vzala oba talíře a nesla je do myčky, zatímco já chtěla chvilku vypnout, a tak jsem došla do obýváku a zapnula si televizi. Najednou se ve dveřích objevila Miranda a televizi mi vypnula. „Co je?" zeptala jsem se nechápavě. „Nepamatuješ si na svůj trest?" zeptala se Miranda přísným hlasem. Je až děsivé, jak rychle dokáže změnit svoje chování. „To platilo pro malou Lexi!" oponovala jsem uraženě. „Moc chytré, ale platilo to pro obě Lexi." oznámila mi Miranda tentokrát přívětivějším hlasem. „To není fér!" zkusila jsem zaprotestovat, ale dosáhla jsem pouze toho, že si Miranda sedla vedle mě a televizi mi prostě nepustila. „Jsi už naučená?" zeptala se zvědavě. „Snad jo.." řekla jsem stále ještě uraženým tónem. „Tak pojď za mnou." usmála se a poplácala svůj klín.
Pohodlně jsem se usadila, ale stále jsem si držela svůj uražený výraz. Najednou si Miranda začala rozepínat svoje knoflíčky od košile. „Co to děláš?" zeptala jsem se zmateně. „Pššš... maminka pro tebe chce jen to nejlepší." a v tu chvíli jsem měla před svým obličejem její bradavku. Zvedla jsem oči a koukla se na ni. „Pojď Lexi, vím, že chceš vypnout a tohle je nejlepší možnost" měla pravdu, chtěla jsem vypnout, ale nechápala jsem, jak to věděla. Hluboce jsem se nadechla, abych si zvedla kuráž a pak jsem jemně chytla její bradavku mezi své rty. Miluji ten pocit. Dodává mi tolik uvolnění. Najednou jsem nemyslela na školu, ale soustředila se na pravidelné zvuky jejího srdce a klidně cumlala. Miranda mě u toho hladila po zádech a potichounku mi zpívala. Pomalu jsem začínala cítit ten pocit, že padám do svého littlespace.
Zůstaly jsme v této pozici asi dalších dvacet minut, když v tom se maminka narovnala a snažila se mě odtrhnout od mého potěšení. „Nee..." zakňourala jsem, když jsem ucítila, že v puse nic nemám. Nechtěla jsem brečet, ale bylo mi to hrozně líto, najednou jsem cítila, jak mi po tvářích tečou slzy a já popotahuji. „Lexi, neplač kočičko. Maminka pro tebe má jinou zábavu." Řekla mile. Ale nebylo to nic platné, protože jsem nemohla přestat. „Kočičko..." zašeptala a pevně mě objala. To mi aspoň trošku pomohlo se uklidnit. „Dobrý?" zeptala se po chvilce. Jen jsem kývla. „Dudu?" zeptala jsem se s nadějí. Naštěstí maminka šáhla pod stůl a jeden mi podala. Byl růžový s kočičkou, okamžitě jsem si ho vzala a strčila do pusy. Maminka se na mě jen sladce usmála a dala mi pusu na čelo, což mě rozesmálo. Potom jsem ucítila, jak si mě dává na svůj bok a jde se mnou do koupelny.
Postavila mě na podlahu a začala mi napouštět vanu. Prvně jsem chtěla protestovat, že do vany nepotřebuji, ale jakmile tam přidala nějakou věc a najednou se začaly tvořit bublinky, změnila jsem názor a usoudila jsem, že by to mohla být zábava. „Lexi, zkusíš se jít prosím předtím vyčůrat?" zeptala se mě maminka, jakmile se na mě otočila. Nijak jsem nereagovala, protože jsem nevěděla, jestli potřebuji, nebo ne, a tak jsem tam jen tak stála. Maminka si najednou povzdechla, došla ke mně, rychle mi sundala kraťasy, které jsem na sobě měla a kalhotky a posadila mě na záchod. Asi jsem fakt potřebovala, protože jsem hned začala čůrat. „To je moje holčička!" slyšela jsem jí říkat a asi jsem udělala správnou věc. Maminka mi potom pomohla se utřít a pomohla mi sundat moje oblečení.
Najednou jsem byla ve vaně, ve které bylo moooc bublinek. Maminka mi podala také moje hračky do vody, takže jsem si vzala kačenku a malou želvičku a závodila, kdo z nich bude rychlejší. Samozřejmě, že vyhrála želvička, protože jak mi maminka řekla, želvičky žijí pod vodou a jsou proto mnohem rychlejší ve vodě než kačenky. Ale pak mi bylo té kačenky líto, takže jsem usoudila, že vyhrají obě. Maminka mě mezitím umývala a tiše sledovala, jak dopadne ten závod. Přijde mi, že fandila kačence, a proto byla ráda, když jsem nechala vyhrát obě. Najednou voda začala mizet a já se zmateně podívala na maminku. „Je čas jít ven." řekla radostně, zatímco stála přede mnou a držela můj velký princeznovský ručník. „Ale..." zakňourala jsem, protože jsem si chtěla ještě hrát. „Můžeme si tady hrát zase příště, teď nás čeká větší dobrodružství." oznámila mi a začala mě osoušet. „Řekni pápá!" řekla sympaticky, zatímco mě držela na svém boku a už chtěla odejít. „Pápá kačenko a želvičko." zamávala jsem jim a pak jsme šly do mého pokojíčku.
Maminka mě posadila na zem, zatímco došla do skříňky a podala pár věcí, pak se vrátila ke mně. „Když budeš maminčina hodná holka, můžeš si pak ještě chvilku hrát, dobře?" zeptala se mě, zatímco srovnávala věci, které donesla. Jen jsem přikývla. Ani jsem se nenadála a měla jsem na sobě zase trénovací kalhotky, které jsem samozřejmě nepotřebovala, ale chtěla jsem si ještě hrát, a tak jsem nic nenamítala, a červené dlouhé tričko. „Hotovo!" řekla maminka po chvilce. Rychle jsem ji objala, jakožto můj důkaz poděkování. „Tak si běž hrát." přesně na tuto větu jsem čekala, okamžitě jsem šla do mého koutku, kde jsem měla všechny hračky a vytáhla si mojí Barbie panenku. Ještě jsem si skočila k mamince pro dudlík a pak jsem si sedla na koberec a povídala jí, jak jsem se dnes měla. Maminka si sedla do křesla, které bylo za mými zády, vzala si do ruky telefon, a i když jsem viděla, že někomu píše, věděla jsem, že mě nenápadně sleduje a poslouchá. Ze začátku jsem nechtěla, aby mě poslouchala, tak jsem mluvila pouze v duchu, ale pak jsem byla tak pohlcená mým rozhovorem s Barbie, že jsem si ani neuvědomila, že žvatlám nahlas.
„Tak jo Lexi, jdeme spinkat!" ozval se najednou maminčin hlas za mými zády. Podívala jsem se na ni mýma nejlepšíma psíma očima, ale věděla jsem, že to nemá cenu. Smutně jsem si povzdechla a šla Barbie uklidnit zpět na místo, aby se jí něco nestalo. Pak jsem našla maminky ruku a smutně odešla s ní k ní do ložnice. „Lexi, co kalhotky?" zeptala se mě maminka, jakmile jsme došly k posteli, ale než jsem měla čas si uvědomit, jestli jsem je použila, nebo ne, maminka už měla kousek poodkrytý. „Šikovná holka!" oznámila mi hrdě, což asi znamenalo, že jsem je nepoužila. Obě jsme si lehly na postel a maminka se chystala zhasnout, ale mě se ještě nechtělo spát, a tak jsem zakňourala a začala jí popotahovat za její noční košilku. Maminka si jen povzdechla a chtěla se otočit na druhý bok, ale když viděla, jak jsem neodbytná, otočila se a pomalu si začala rozepínat knoflíčky. Věděla jsem, že tohle kolo jsem vyhrála a radostně se usmála. „Nemysli si, tohle máš za odměnu, protože jsi dneska byla extrémně hodná holčička." Řekla s úsměvem a asi chtěla říct ještě něco, ale já ji přerušila, protože jsem se okamžitě přisála a začala jsem cumlat. Maminka mě začala hladit po zádech a něžně pobrukovat a já cítila, jak jsou moje oči těžší a těžší.