V bolestech jsem dopadla na zem do suchého listí. S hrůzou jsem zjistila, že jsem šlápla do vlčí pasti, kterou zde nastražili policisté v případě, že by se onen neznámý vlk nacházel v lese. Jakmile jsem se podívala na svou nohu, rázem se mi zvedl žaludek. Měla jsem ji totiž zakrvácenou a zaklíněnou v pasti mezi zubatými čelistmi, nešlo se na to dívat. S každým bolestivým nádechem se z mého hrdla dralo víc a víc silnějšího kňučení a naříkání. Později se k tomu přidal i řev a modravé záření mých vlčích očí.
„Angie?! Angie, kde jsi?!"
„Tady jsem!" křikla jsem na Scotta zpátky, když jsem zpoza stromů uslyšela jeho volání.
V zápětí jsem uslyšela zadýchaného vlkodlaka a taky ucítila další vlnu bolesti, která mi proudila od dolní končetiny až k pasu.
„Ježiši!" zděsil se Scott, když se mu naskytl pohled na mou nohu.
„Ten ti teď nepomůže! Dostaň mě z toho, prosím!" žebrala jsem se slzami v očích a chytla ho za ruku.
„Dobře, dobře! Jen to bude bolet, zatni zuby. Nebo ti spíš dám něco na zatnutí." řekl a ze země sebral klacek natolik široký, aby se mi vešel do zubů.
Pozvedla jsem nad tím obočí.
„Děláš si srandu?!" vyhrkla jsem mezi vzdechy, kdy jsem se snažila co nejvíc potlačit bolest.
„Vypadám na to?" opáčil a strčil mi klacek mezi zuby.
Poté se přemístil k samotné pasti. Už se chystal rozevřít kovové čelisti, když vtom uslyšel prasknutí a posléze natáhnutí zbraně. Ani jsme se nehnuli. Z mlhy vyšel někdo v kápi a držel samostříl před obličejem. Nebylo poznat, kdo to je.
„Argente...?" začal hnedka Scott, ale pak se zarazil, když si byl jistý, že to právě on není.
„Hah, mýlíš se." zasmála se ta osoba a samotřílem namířila na Scotta.
Už to vypadalo, že šíp poletí na něj, ale na poslední chvíli se otočil proti mě a ostrým hrotem se mi zabodl do ramene. Scott se už vydal ke mě, jenomže ho ta osoba hnedka okřikla.
„Ani se nehni, alfo!" zařval ten někdo a agresivně upozornil Scotta, aby zůstal stát.
„Poslechni ho!"
Kvílela a křičela jsem bolestí, protože už by chybělo jen málo k tomu, aby se na něj Scott vrhnul. Jako by nestačilo, že mám nohu v ocelový pasti.
Pravá alfa střídala pohledy mezi mnou a tím zahaleným, ale z místa se nehnula ani o centimetr, jen zvedla ruce na gesto klidu.
„Co chceš? Kdo sakra seš?!" vykřikl na něj Scott.
„Není to jasné? Chci vládu v nadpřirozeném světě. Každýho zatracenýho tvora tady chci pod svou kontrolu. Pochytat je, získat jejich moc. Kolik z nás už trpělo a kolik z nás to dotáhlo až do samotného konce? Zkrotit Canimu je jedna věc, ale získat si pravou alfu? To už je co říct." začala k nám promlouvat záhadná osoba a mě z jejích řečí bylo pomalu do smíchu.
Podle hlasu to vypadalo, že to byl muž.
„HAHAH! Takže ty chceš moc? A proto nám vyhrožuješ tímhle? Ale prosím! Nikdy neovládneš nadpřirozené bytosti jako je Scott! Ne tak snadno, jak si myslíš. Nebudeš mít dost síly na to, abys ho porazil!" řehtala jsem se jak jen to šlo, i přes tu šílenou bolest a křeče.
„Tak dost! Hra skončila. Buď půjdeš se mnou nebo se s ní rozluč!" vyhrožoval mužský hlas a samostřílem opět namířil na mě.
Scott byl jako na trní. To bylo poprvé, co jsem ho spatřila byť jen na chvíli zaváhat. Těkala jsem očima z toho hajzla na Scotta a naopak. Scott mi věnoval nucený pohled a už chtěl udělat první krok. Zavřela jsem sice oči, ale najednou jsem uslyšela vzdálené zavytí a následný dopad zahaleného těla před sebou. Samostříl mu vyletěl z ruky a já jsem ani nemohla uvěřit tomu, kdo na něm stál. Stál na něm ten černý vlk ze školy. Ten vlk, který mě pokousal. Hned za ním se v závěsu objevil Derek. Ten černý vlk sklonil hlavu, agresivně zavrčel, otevřel tlamu a už se chystal tomu člověku rozpárat hrdlo, jenže....
...ten člověk zmizel v prach.
Z ničeho nic. Prostě zmizel a místo toho, aby se vlk nad ním zakousl do jeho krku, jeho tlama sevřela pořádnou hrst prachu a vlhké hlíny.
„Co to sakra bylo?!" podivil se Derek a podíval se na mě.
„Já toho vím stejně jako ty, na mě se nedívej. Ale potřebuju pomoct, vyndejte mi někdo ten šíp a nohu, prosím!" opáčila jsem a jen už škemrala o pomoc, protože po tom šípu v rameni jsem už na nic jiného neměla sílu.
„Já tě snad zabiju." zavrčel Derek a protočil očima, když uviděl důvod, proč ležím na zemi.
Ale ochotně mi pomohl. Spolu se Scottem mě dostali z pasti a taky vytáhli šíp. Naštěstí byl obyčejný, ne pomazaný jedem od Canimy nebo namočený do oměje jako při posledním výletu s Derekem po lese. Najednou zašustilo listí a zpoza stromu vyšel ten černý vlk.
„Lidi, tohle je...vlastně nevím. Rozumí mi, ale nedokážu přijít na to, jestli je to jen vlk nebo vlkodlak, který zůstal ve vlčí podobě. Viděl jsem ho tu poprvé před několika dny, možná před týdnem, kdy přišel k mýmu domu a řval tam celý 2 hodiny jako magor." řekl Derek a ukázal na ono zvíře, které si jen sedlo a koukalo na mě.
Cože? Tak počkat!
„Říkals před několika dny?!" vyjekla jsem a belhavě se k vlkovi dokulhala.
Klekla jsem si před něj a pohladila ho na hlavě mezi ušima. Spokojeně zamručel. Ty oči. Ty oči mi někoho dost připomínaly.
FLASHBACK:
Něco tady ale bylo jiný...Philip nepřišel do školy. Ačkoli je to nejvíc otravný člověk tohohle ústavu, do školy chodil každý den i s chřipkou a tvrdil, že mu nic není, jen proto, aby ve škole neměl absenci. Známky taky neměl nejlepší, a tak to zmírňoval častou školní docházkou. Nikdy by školu jen tak nevynechal, aniž by o něm někdo něco nevěděl.
Slyšela jsem tiché funění, které se pořád přibližovalo a přibližovalo. Tvor se zastavil před prahem, sklonil hlavu a očichal si ho. Opatrně jsem se podívala za roh a uviděla černou...VLČÍ HLAVU?! Myslela jsem, že jsem blázen. Zvíře se chvíli rozhlíželo po místnosti, pak zvedlo hlavu do vzduchu a nasávalo pachy. Zvláštní ovšem bylo, že se pak podívalo přímo mým směrem. Zakňučelo, otočilo se a odběhlo.
A najednou mi to došlo. Nevím jak, asi intuice. Popravdě, nebyla jsem si vůbec jistá, ale i tak jsem něco přece jen zkusila.
„Philipe? " hlesla jsem a vlk přestal vrčet a nastražil uši.
Jako by mi odpovídal očima. Už mi to bylo rázem jasné.
„Philipe, jsi to ty? Jsi to opravdu ty?" zašeptala jsem znovu a vlk opravdu štěkl a tlapu mi položil na předloktí ruky, kterou jsem ho hladila.
Pak jsem se otočila na Scotta už s úsměvem.
„Pamatuješ si ho?"
Chvíli přemýšlel, ale nakonec si vzpomněl.
„To je ten ze školy!" vykřikl překvapeně.
„Tak už alespoň víme, kdo tě kousnul a kvůli komu jsme tě nesli za mámou na pohotovost." dodal a vyčítavě se podíval na černého vlka před sebou.
Philip jen omluvně zklopil uši.
„Když jsme ho chtěli chytit, nevěděl, jak jinak se bránit. Byl vyděšenej. Ale co se mu to proboha stalo?" bránila jsem ho, ale Scott a Derek měli vlastní názory.
Bylo chvíli ticho. Nepříjemný ticho. Rozhodla jsem se ho prolomit jako první.
„Ztratili jsme Isaaca. Necítím ho." konstatovala jsem nabručeně.
„To nevadí, v hledání budem pokračovat, dokud ho zas nenajdem." odvětil Scott, jenže Derek se rozhodl mi úplně zničit náladu.
„Budem pokračovat, ale bez tebe."
Bez koho, že to budou pokračovat?
„Eeee...cože?" otázala jsem se v domnění, že jsem asi jen špatně slyšela.
A to mám hodně dobrý sluch.
„Slyšelas, Angelino." zopakoval Derek s poker facem a chystal se, že odejde.
I s Philipem.
„Počkej, ale proč?!" vykřikla jsem a pohled obrátila na Scotta, který už věděl, co chci, aby řekl.
„Proč nám nemůže pomoct? Je na to dost schopná." postavil se za mě a Derek se otočil.
„Viděls, co se právě stalo? Podívej se na ni. Jen nás zpomaluje v tom, abychom ho našli a rozumně si s ním promluvili. Co se stane příště? Už to nemusí být příště jen past na vlka. Chceš bejt mrtvá? Může tě příště zabít! Kdokoliv a cokoliv. Viděli jste to sami. Prostě ne. Pro tvý dobro." dokončil, co chtěl, a ačkoliv jsem měla plno důvodů proč pomoct, neměla jsem už potřebu je říkat.
Stejně by se nic nezměnilo.
„Beru si Philipa!" zavrčela jsem na poslední chvíli a kývla na Philipa hlavou, aby laskavě neprotestoval.
Byl naštěstí ticho.
Ahoj všichni. Vím, že jsem teď HODNĚ DLOUHO nebyla aktivní, ale mám nějaké osobní problémy, které musím vyřešit. Proto jsem teď vydávala tak málo za dlouhou dobu. Ale většinu z nich mám již vyřešenou, takže snad budu přidávat části příběhu častěji! Co myslíte, že se bude dít dál? Jak Angie tuhle celou situaci vyřeší? Nenechte si nic ujít a v případě nesrovnalostí v této části mi napište soukromou zprávu nebo pište do komentářů!
1478 slov.