Jednání 2., scéna 1 – Dům převozníka Charóna, rozbitý krb, stejní herci
(Horníci stojí a nehýbou se, Charón s pohledem protivného důchodce si ostatní prohlíží)
Charón: Celej krb v hajzlu! Jak si to jenom představujete?
Martin: Na co vám je krb? Je tady vedro jako... v pekle?
Charón: A co je ti vůbec po tom, na co tu mám krb? Tohle je můj dům! Ale co, teď mám vás, mrtvé zbloudilé duše, za které jistě dostanu hodně penízků.
Oliver: Mrtvé?
Hugh: (k Oliverovi) Raději bych se s ním nehádal.
Charón: Jistěže. Jak byste se sem jinak asi dostali? Jen nechápu, proč vás poslali zrovna přes můj dům, obvykle převážím na břehu.
Oliver: Nikdo nás sem neposlal, fárali jsme.
Charón: Co?
Hugh: Jsme horníci. Celá šachta se zavalila a nám nezbývalo nic než kopat dolů.
Charón: Ne ne ne, vy máte být mrtví!
Martin: Vypadám jako mrtvola dědo?
Charón: (Rozčílí se) Já ti dám dědu! Mě neochčijete, makám tady víc jak 5000 let!
Martin: Ale živé jsi nepotkal.
Charón: (Rozmáchne se pádlem) Já ti...
Hugh: Klid! Jenom klid. Nejsme zemřelí. Sutiny nás zavalili a my se prokopali až sem. To, že...
Charón: To ať posoudí můj šéf. Vezmu si pár věcí a pak vás ihned zavezu k nejvyššímu padlému, ten si vás srovná!
Oliver: Ale my...
Charón: Dost! Zmlkněte a pojďte za mnou. Loď už čeká.
Oliver: (k horníkům) Co myslíte, že s námi bude.
Hugh: No, pokud mně nezabijou kecy toho rejpala, tak se asi zabiju sám.
Scéna 2 – břeh řeky Styx, člun
Charón: Nuže, pánové? (Ticho) Tak co bude?
Oliver: Co by? Je to vaše loď.
Charón: No to jó, ale abych Vás mohl odvézt, musíte mi zaplatit.
Martin: Nemáme nic.
Charón: Tohle na mě nezkoušejte, už teď mi z vás tečou nervy! Přece jste při průchodu sfér dostali peníze, no ne?
Oliver: Ale my přišli sami.
Charón: Nevodmlouvej nebo tě fláknu pádlem!
Hugh: My nezemřeli. Jsme živí, nic jsme nedostali a žádné peníze nemáme!
(Charón se nadechuje k odpovědi, ale je přerušen)
Ale mám pro vás návrh.
Charón: Jo tak návrh! Tak povídej. Ale moc mě neprovokuj, možná že teď žiješ, ale za pět vteřin tomu už tak nemusí bejt!
Hugh: Můžu promluvit s tím tvým Nejvyšším.
Charón: (Posměšně) Vážně si myslíš, doktůrku, že si jen tak promluvíš s Big Bossem a udělá co chceš?
Hugh: Cože?
Charón: Slyšíš dobře.
Hugh: Jsem horník.
Charón: Ha! Ale kdepak, já o tobě vím vše. O vás všech.
Martin: Ale že jsme živí, to nevíš...
Charón: Ticho! (Odmlka) Vidím vám do hlavy, do nejvzdálenějších vzpomínek, o kterých už ani nevíte, že je máte.
Oliver: A naší poslední vzpomínku znáš?
Charón: (Upřeně se do něj zahledí) Pche, no jistě! Váš tunel se zavalil, vy kopali dolů a dolů, pak jste se mi objevili v krbu a... Hergot!
(Horníci se lehce vysmějí, Charón začne plakat)
Oliver: Jste v pořádku, pane?
Charón: Ale jo... jsem už jen stařec, co umí jenom řvát a nadávat kolem sebe. A ani si nepřečte vzpomínky předem. Co mám jinýho ale dělat! Hladovím, žiju v bídě, všichni tu žijeme v bídě a nikdo s tím nic nesvede!
Hugh: Myslel jsem, že jste na to v pekle zvyklí.
Charón: Zvyklí? My si tu žili jako králové, to až vy, hříšníci, jste nás zruinovali!
Hugh: Znáš mou minulost, znáš i mou výřečnost.
Charón: Hmmm, zajímavé. Ano, z vás tří jsi TY ten nejchytřejší. Hezky to umíš se slovíčky, moc hezky...
Hugh: Nemáš...
Charón: Nemám co ztratit! Pravda, pravda...
(Oliver se chystá promluvit, ale Charón ho přeruší)
Vím, co mi chceš říct. Ale ne, tvůj hřích je moc malý, tebe bysme tu nemohli nechat. (K Martinovi) Dokonce ani tebe. Nikoho z vás
Martin: To nechápu.
Charón: Uh, však uvidíte. A uslyšíte. Tak nastupovat, čeká nás dlouhá cesta do ještě větší díry, než je tahle.
Scéna 3: Loď plující po řece Styx. Stejní herci, Charón pádluje kupředu.
Hugh: Tedy, kdo je...
Charón: Náš šéf tu vlastně není. Potom, co přišla ta světová morální krize, zdrhnul.
Martin: Jak zdrhnul?
Charón: No prostě tak, utek, zbabělec! Jakmile se naše životní úroveň začala zhoršovat, sbalil zbytek peněz a odešel někam k Vám na Zem, kde se vmísil mezi vás.
Hugh: Vmísil?
Charón: Náš Nejvyšší má spoustu podob. Může se stát kýmkoliv jen chce, od myše po dinosaura.
Oliver: Ale dinosauři...
Charón: Já vím, že jsou mrtví! Kurňa, ne doslovně. Zkrátka se to hovado převtělilo a ukrylo se mezi vámi.
Hugh: Nemůže nás teď poslouchat?
Charón: Ha! Jasně že může! Ani bych se nedivil, kdyby nás teď sledoval. Ale mně už je všechno jedno. Já už na tom hůř bejt nemůžu. A kdyby náhodou, jsem jediný, kdo má v týhle díře loď.
Oliver: Na to, že jste nadpřirození, toho moc neumíte.
Charón: Že ne? Jen počkej! My umíme ledacos, to jen kvůli Vám, zbloudilcům, musíme cestovat takhle. Nebo snad umíš létat?
Oliver: Neumím.
Charón: Tak vidíš. (chvilka ticha) Za chvíli tam budem. Už víš, doktore, co mu povíš?
Hugh: Za kým vůbec jedeme?
Charón: No, jeho jméno neznám, říká se mu Big Boss. Prý nějaký zpěvák nebo co. Dostal se sem na základě toho tamtoho...no, reverenda.
Oliver: Referenda?
Charón: Jo, to bude vono! Podepisoval se nějakej papír a najednou už tu byl. A stejně jako vy není mrtvý, prostě sem přišel.
Hugh: Tudíž sem musí vést nějaká cesta.
Charón: Sem ano, zpátky nahoru... jak kdy.
Martin: Máte tu pěknej bordel vám řeknu.
Charón: O bordelech víš svoje, viď? (zasměje se)
Martin: (chvíli mlčí, pak se udiví) Co jste tím chtěl jako říct?
Charón: Že jsi býval tehdy pěknej ochlasta a kurevník, to ti chci připomenout.
Martin: Jako co, tyvole, mi to chceš vyčítat nebo co?
Charón: Co bych já tobě mohl vyčítat! Žil sis jako král. Pak jsi spadl na dno, jako tvoji kamarádičkové. I když tenhle za to nemoh. (ukáže na Olivera) Tak jo, pánové, je čas vystupovat. A nezapomeňte, co jste mi slíbili, jinak vás přetáhnu pádlem! Nebo veslem? To je fuk, zkrátka spoléhám na naši dohodu!
(Horníci vystupují z lodě, Charón odplouvá pryč)
Hugh: Pokusíme se.
Scéna 4: Vrátnice, na scéně Martin, Oliver, Hugh a vrátný
Vrátný: Přejete si?
Hugh: Jdeme navštívit vašeho nejvyššího.
Vrátný: Lituji, ten tu dnes není, je tu pouze jeho zástupce.
Hugh: Tak toho.
Vrátný: Máte dohodnutou schůzku?
Hugh: Ne, ale...
Vrátný: Pak lituji, ale nemohu vás pustit dovnitř, pokud nemáte předem dohodnutý termín nebo vystoupení.
Oliver: Ehm... my máme vystoupení!
Hugh: (šeptem) Co blbneš?
Vrátný: Mohu se zeptat, čeho se vaše vystoupení týká?
Oliver: No... my...
Martin: Budeme zpívat chorály.
Vrátný: Co prosím?
Martin: No chorály, jako na staďáku.
Vrátný: Nerozumím.
Hugh: Můj přítel chtěl říct, že jsme církevní sbor a budeme u vás vystupovat.
Vrátný: Církevní? Tady? Jak jste na to proboha... Nebo počkat, vy jste ti z té satanské církve?
Hugh: Hmm, ano...
Vrátný: V tom případě je vše v pořádku, jděte rovně hlavní chodbou a na konci šest set šedesát šestkrát zaklepejte.
Oliver: Tolikrát?
Vrátný: Čemu se proboha divíte?
Hugh: To je v pořádku, tady ten je nový, ještě mu to musíme vše vysvětlit.
Vrátný: Ach tak, dobře dobře. Račte vstoupit, jste očekáváni.
(Horníci procházejí chodbou)
Scéna 5: Dveře u přijímacího sálu, předchozí bez vrátného.
Hugh: Takže šest set šedesát šestkrát, jdeme na to.
Oliver: To chceš uklepat sám?
Hugh: Samozřejmě, že ne, budeme se střídat. I když počítat budu raději vždycky já.
Oliver: Co když se přepočítáš?
Hugh: Radši na to ani nemysli, kdoví co by se s námi pak stalo. (Začíná klepat)
(Do scény začne hrát muzika, scéna probíhá jakoby zrychleně, v normálním čase na 660. zaklepání, horníci se střídají v klepání, poslední klepe Martin)
Martin: šedesát jedna, dva, tři, čtyři, pět, šest.
(Dveře se otevřou, horníci vstupují dovnitř, kde na trůnu sedí plešatý muž se zašedlým plnovousem)