Podzemní tunely byly pro Sophie čím dál tím větší noční můrou. Kyselý pach jí štípal v nose a prach dosedající na její pokožku nepřidával na nejlepší náladě. Když jí Scott volal s tím, že se Brett ztratil a nejspíše mu je v patách nezkušený lovec, nechápala k čemu bude užitečná. Nemá tesáky ani super sílu, avšak jakmile se k ní dostala informace o Liamově psychickém stavu, na nic nečekala a vydala se k podzemním kanálům sama. Považovala to za krajní nouzi, takže strach z nějaké vedlejší újmy šel stranou. Musela pomoct své smečce, ačkoliv nevěděla jak. Po několika dlouhých minutách bloudění se zastavila. Musela se uklidnit a zapojit to, co jí kdysi Takashi naučil. Opatrně přejela prsty po mokré zdi. Vlna energie, která se v podzemí nacházela, jí navedla na správný směr. Nikdy nepochopila, jak její schopnosti vlastně fungují, ale dokázala vycítit bratrovu polohu pomocí vibrací.
,,Co to-," zamumlala si sama pro sebe. Poznala, že tentokrát to nejsou dobré vibrace, nejsou tam dole sami. V rychlosti se rozběhla. Míjela jednu zatáčku za druhou až dorazila na malou křižovatku cest.
,,Sophie?" ozval se po její levici Maliin hlas, byla sehnutá nad Scottovým tělem.
,,Co se stalo?" vydechla. Bratrova hruď se zdvihala v nepravidelných intervalech a uprostřed ní byl zabodnut ostrý lovecký šíp.
,,Nejsme tady sami," vydal ze sebe přiškrceně a rukou si stále přidržoval svou bodnou ránu.
,,Cítila jsem je, jsou tu lovci, budou dva," v rychlosti se narovnala a začala se rozhlížet po všech stranách, ,,kde je Liam?" V tu chvíli prořízl to tíživé ticho tunelů hlasitý řev. Byl plný bolesti a zlosti.
,,Běž," podívala se na dívku Malia a dál se věnovala Scottovi. Sophie se rozběhla za Liamovým řevem. Věděla, že to co uvidí, změní doposud všechno, co se v Beacon Hills kdy událo. Když narazila na stopy krve, došlo jí, že to bude ta správná cesta. Její hluboké oddychování prolomilo ticho, které v tunelech nastalo. Bylo to zvláštní, jak moc si za ty roky zvykla na nebezpečí. Když si všimla malého zrezivělého žebříku vedoucího nahoru, došlo jí, že jde pozdě. Víko od kanálu bylo odklopené, a tak s průchodem ven neměla nejmenší problém. Se slzami v očích sledovala ty Liamovy, žluté jak pomalu blednou a nabírají normální odstín, kolena se mu podlomila a z hrdla vyšel bolestný sten. Bála se přesunout zrak za něj, věděla, že když to udělá, nejspíše se dlouho po tom nevyspí. Nedokázala se podívat na blondýnčin prázdný pohled a Brettovo dobité tělo. Když k ní dolehl zvuk přicházejících lidí, hrklo v ní. Jako by ji to drobné šepotání kolemjdoucích uvrhlo zpět do kruté reality. Viděli ho, viděli Liamovy zlatavé oči, slyšely jeho rozzuřený řev.
,,Liame," promluvila na něj se vší opatrností, ,,musíme jít." Chlapec se na ni ublíženě zadíval, ale došlo mu, že má pravdu. Lidé se na něj koukali s odporem a strachem, bylo na čase zmizet. Oba vklouzli zpátky do tunelů a zhluboka dýchali.
,,On-," v půlce věty se mu zlomil hlas, ,,já přišel jsem pozdě." Hnědovláska k němu přistoupila a vtáhla jej do obětí. Oba věděli, že tohle je jen předvoj pro horší začátek.
--
,,Slečno McCallová, na slovíčko prosím," ozval za hnědovlásčinými zády hlas Monroové. Bylo v něm cítit jisté zadostiučinění, že ji mohla vyrušit z pauzy na oběd a opět z ní dolovat ty nepodstatné informace o její budoucnosti. Znaveně zavřela učebnici psychologie a vydala se jí v patách přímo do kanceláře ředitelky.
,,Jak se dneska máte?" zeptala se jí a mlčky čekala na odpověď. Popravdě se Sophie necítila nejlépe. Všimla si změny v chování jistých skupin žáků na škole. Při polední pauze jí neuniklo, jak se členové lakrosového týmu staví k Liamovi, Corymu i Masonovi. Vůbec se jí nelíbilo, co se těm nezkušeným lovcům podařilo udělat s celkovou psychikou vystrašených lidí. Měla pravdu, oni všichni měli pravdu. Začalo to pomluvami, ale kdo ví čím to skončí.
,,Mám se dobře," odvětila s hraným úsměvem, ,,na volbě své školy stále trvám a pokud Vám to nebude vadit, ráda bych si dojedla svůj oběd, neměla jsem ani snídani."
,,Hned Vás propustím, jen mi řekněte, co si od letošního roku slibujete?" Sophiino obočí se smrsklo k sobě.
,,Úspěšnou maturitu a také přijetí na vysokou?" odpověděla nechápavě. Monroová se jí nezdála. Byla tak moc zvídavá až jí to bylo nepříjemné. Občas narazila na témata, která by ani probírat neměla, protože jsou poněkud osobní.
,,Víte, jste velice slibná studentka. Váš průměr je výborný, ale socializace s ostatními je u Vás poněkud malá."
,,Víte, nepotřebuji přátele. Ti nejlepší odešli na vysokou minulý rok a já, řekněme že si nesednu úplně s každým," založila si ruce na prsou. Vůbec se jí nelíbilo, kam tato konverzace směřovala.
,,Ach ano, pan Stilinski, slečna Martinová, slečna Tatová, Váš bratr," začala vyjmenovávat jména dívčiných nejbližších, ,,také mi neušlo, že jste se kdysi bavila i s panem Laheym, ten však odcestoval do Francie, pokud je mi známo."
,,Pokud vím, tak jsme sem přišly rozebírat mou budoucnost, ne můj osobní život, do kterého Vám, se vší úctou, vůbec nic není," vztek v ní začal narůstat nevídaným způsobem. Cítila, jak se každý nerv v těle napíná a čeká na spuštění laviny.
,,Samozřejmě, jen jsem Vám chtěla sdělit, že socializace i s jinými studenty by Vám prospěla." Na to už jí hnědovláska nic neřekla, zvedla se a s ironickým rozloučením opustila ředitelčinu kancelář.
,,Dělejte něco!" zaslechla Sophie Masonův zoufalý hlas. Hlouček studentů obklopoval vchodové dveře do jedné z tříd. Zamračeně se protahovala mezi jednotlivými žáky až se dostala k jádru problému. Dva chlapci, neznala je, drželi Liama a kopali do něj hlava nehlava. Krev mu stékala po tváři a v očích se mu pomalu jevila zlatavá barva. Chtěla se prodrat až k němu, ale nějací dva třeťáci ji hrubě chytli za paže a nechtěli pustit dál. Naštvaně sebou škubala a snažila se vymanit z jejich sevření. Pohledem sjela k Masonovi, který se nacházel v podobné situaci jako ona.
,,Někdy je lepší," vydechla profesorka bilogie, ,,nechat je si to vyříkat po svém." Hnědovlasý kluk po Liamově levici na nic nečekal a začal mu vrážet rány pěstí. Nechal je, Liam se jim vzdal a jí bylo jasné, proč to dělal.
,,Co se to tady sakra děje!?" prořízl rozruch koučův vytočený a hrubý hlas. V rychlosti se prodral davem a oba chlapce vytáhl za límec pryč od Liamova pochroumaného těla.
,,Oba dva do ředitelny!" přikázal jim a následně se otočil na zbytek přihlížejících, ,,nemáte co na práci? Vypadněte! Nemůžu vás ani vidět." Kouč se opatrně sehnul k chlapci pod ním a sledoval jeho zjev. Na obličeji se v potůčcích jevila nová krev, rty měl rozseklé, ale jinak se zdál být v pořádku. Mason spolu s Corym pomohli dusícímu se Liamovi zpět na nohy.
,,Clark Kent, jo?" pousmála se na něj a sledovala jeho zmrzačený výraz.
,,Zvládls to," pousmál se nevěřícně Mason.
,,Clark Kent," povzdechl si Liam a věnoval Sophie a Masonovi úlevný pohled.
--
,,Scott? Scott McCall?" ozval se z jídelny dívčí hlas, když se část smečky vrátila domů. Přímo před nimi stála v kuchyni zmrzačená dívka se zaschlou krví na tváři. Hnědé vlasy byly mokré od potu a výraz ve tváři měla znavený.
,,Počkej, posaď se," přiběhl k ní, když vypadala, že omdlí. Opatrně jí pomohl posadit se na jednu z židlí a zamyšleně ji sledoval.
,,Je to vlkodlak," otočil se na dívky mezi dveřmi.
,,Kdo ti to udělal?" přistoupila k ní Malia a prohlížela si její zbitou tvář, ,,lovec?"
,,Policista," odpověděla jim chraplavým hlasem.
,,Mají i policistu?" zamračila se rudovláska a frustrovaně si promnula spánky.
,,Mají každého," objevila se ve dveřích Sophie, která měla na rukou Liamovu zaschlou krev.
,,Co se stalo?" podíval se na ní značně vyděšený Scott. Měla na sobě mokré oblečení, to od večerního deště, ve vlasech a na rukou měla zaschlou krev.
,,Ví to, všichni to ví. Liam dostal ve škole nakládačku, dva kluci z lakrosového týmu ho zmlátili, ostatní jen přihlíželi, kdyby tam nepřišel Kouč," poslední větu nechala doznít v tichu.
,,Proměnil se?" Lydiino svraštěné obočí jí naznačovalo, že ví něco, co ona ne.
,,Neproměnil, co se to děje?" zeptala se zmateně.
,,Gerard, to proto mají ti lovci navrch, je na jejich straně, využívá jejich strachu, spolu s Monroovou," vydechl vyřízený Scott.
,,Už chápu tu nutnou potřebu hrabat se v mých pocitech."