19.2.2022
Dnešním dnem pro nás biatlonisty skončí olympijské hry. Na programu je totiž ženský masák, do kterého jsem se probojovala já, Makula i Lucka.
Ještě Vám dlužím výsledky Českého týmu z minulých závodů.
Bimbo se umístil sedmý ve sprintu a využil tuhle pozici pro stíhačku, kde si dojel pro bronz.
Sprint vyhrál Tarijei a stíhačku Emilien.
Naše štafeta skončila na pátém místě, stejně jako následující den kluci.
Štafety vyhráli holky z Norska a kluci z Francie.
Masák včera suverénně opanoval Johaness Bø, druhý byl Emilien a třetí Erik.
S Emilienem jsme jeho vítězství oslavili na střeše se západem slunce a s lahví vína. Trochu jsem se toho bála, ale sám Emilien mi řekl, že by nerad udělal další chybu a že chce náš vztah udržovat čistě kamarádský.
Erik se za mnou jednou zastavil, ale Makula ho naštěstí vyhodila stejně rychle, jako přišel. Vybral si sám.
Nesmím ale zapomenout na naše kolegy.
Největší překvapení pro český tým byl asi dvojbob Nosek & Dvořák, kteří si odvážejí bronz. Martina přidala ještě stříbro z tří kilometrové tratě a bronz z pětky. Ester se opět předvedla v tom nejlepším světle a odváží si zlato z paralelu. V super G skončila na čtvrtém místě.
Prostě česká republika si domů odváží zatím 11 medailí a my doufáme že dnes to třeba ještě cinkne.
Tolik k průběhu letošních olympijských her a já myslím že se řadili k těm povedeným.
-
Za minutu to celé vypukne. Stojím se startovním číslem 16 v šesté řadě a čekám na startovní výstřel.
Je přesně 10:30 a my se vydáváme do závodu. Od dnešního masáku nemám žádné očekávání. Je to hodně náročný závod, kde rozhodují i ty nejmenší detaily.
Zařadím se někam okolo patnáctého místa a snažím se co nejvíc šetřit síly.
První položka je dost zajímavá, protože fouká hodně silný vítr. Kdyby ty praporky mohly, tak odletí hodně daleko.
Bohužel se hned první ranou pošlu na trestné kolo. Přidávám další cvaky a když už si myslím že to je dobré, poslední ránu minu.
První položka a ty se pošleš na dvě kola, no super Danielo.
Nakonec to není tak strašné. Odjíždím kolem třináctého místa. Jediné čisté střelkyně byly Marte a Makula. Lucka musela stejně jako já na dvě kola.
Na trati jedu jak nejrychleji umím a stahuju ztrátu. Jestli chci dobrý výsledek musí to být moje čistá rychlopalba.
Všimnu si Makuly, která odjíždí ze střelnice když já zalehám na stav. Vidím že míří rovnou k mezičasu a to mě trochu povzbudí.
Připravím se, upravím mířidla, protože vítr si s námi pěkně hraje. Teď je naopak úplné bezvětří. Nadechuju se a střílím.
Nula... Díky bohu. Zvedám se, beru hůlky a posouvám se na jedenácté místo. Na trati nedostávám žádné informace, většinou mě servisáci jen povzbuzují. Až před stadionem stojí Rybis a oznamuje mi vítr stejný jako při první ležce.
No tak to je úžasný, musím dát nulu. Jinak pojedu dopr... a né na trať za Makulou, které zbývají poslední dva terče, když se stavím na stav.
Cvakám a střílím.
Všechny terče mění barvu. Teď jsem si oddechla... Ani nevíte jak moc. Dostávám info že Makula jede druhá a já jsem osmá.
Teď musím. Jedu snad nejrychleji ve svém životě. Karel na trati mi oznamuje, že ztrácím 26 vteřin na čelo. Ve stoupání na stadion dostávám další info. Vítr se nezměnil.
Bohužel když přijíždím na stadion trochu se mi kousne lyže, klopýtám a už myslím že zaryju nos do sněhu. Naštěstí moje hůlka je na správném místě a já se o ní můžu opřít.
Celou komickou situaci ustojím a mířím ke svému stavu. Nenechám se situací nějak rozházet a zaujímám polohu. Projdu očima praporky, terče ostatních závodnic a jen dva jsou bílé. Na ostatních zůstávají nějaké terče černé. Teď je moje šance.
Danielo, poslední rána. Tvoje nejméně úspěšná. Uklidni se, nadechni se, pomalu dojížděj na terč... Teď, mačkej spoušť!
Jo! Nula! Panebožeeeeeee! Vyletím že střelnice na pátém místě a kus před sebou vidím Makulu. Mezi námi jede Hanna s Marte. Já ale musím ještě přidat, protože na záda mi dýchají nějaké čtyři závodnice.
Před námi je cílová rovinka a já v dálce vidím Makulu, která dojíždí s českou vlajkou do cíle.
Už tam chci být sakra! Jenže Dennise taky a dostává se přede mně. Cílovou čáru protnu na šestém místě.
To mi je ale úplně jedno, sundávám lyže a jdu k Makule, která stále leží na zemi.
„Maku! To nemyslíš vážně, zase jsem níž než ty!" směju se a objímám jí.
„Promiň, příště počkám," odpovídá se smíchem a slzami v očích.
Pak už jí ale čeká kolotoč obsahující rozhovory, gratulace, stupně vítězů, další gratulace a samozřejmě focení.
Lucka dojela třináctá, kvůli třem chybám na poslední položce. Ale stejně, tři závodnice v top15 na olympiádě? Co víc si přát.
-
Celé odpoledne chodí za Makulou holky z týmu, nebo trenéři.
Ve tři hodiny k nám přijde Bleky s Rybisem, aby nám sdělili co a jak.
Večer proběhne medailový ceremoniál, zítra závěrečný ceremoniál a pozítří letíme domů.
Údajně by vlajku měla nést naše Makula. Prý tak rozhodl ČOV v Praze.
Ještě jsme se bavili o tom, jestli chce opravdu ukončit kariéru, protože tohle měl být původně její poslední rok.
Nakonec ale sama změnila názor a chce ještě jednu sezónu pokračovat. Za to jsem hodně ráda, protože jsme skvělá dvojka a myslím že máme s holkami úžasný tým.
Bleky mi samozřejmě naplánuje večerní program. Půjdeme spolu do posilovny.
-
„Maku schovej mě prosím!!" křičím prosebně když se vrátíme z ceremoniálu.
„Danielko, užij si posilovnu a já si užiju svoje dvě medaile," směje se.
„Achjo... Takže až se vrátím úplně mrtvá, budeš se o mě starat."
„Za pět minut tam máš být, takže mazej!" směje se mi.
„Fajn, jen ti chci připomenout, že se mnou sedíš celý den v letadle a být tebou, tak neprovokuju!" říkám jí a odcházím.
Vzala jsem si jen pití, protože Zdenda stoprocentně přijde se svou taškou, ve které má úplně všechno.
Samozřejmě se nemýlím, takže jdu dobrovolně umřít.
Jenže v posilovně bohužel nejsme sami. Jsou tu s námi i Němci ve složení Phillip, Erik, Johan a Ben.
Naštěstí Zdenda mi nedává moc prostoru abych nad tím přemýšlela, protože jedeme jeho klasický silový trénink.
Na konci mě ještě dokope k prostřední uličce a chce abych přešla celou posilovnu na rukou.
Trenérům se neodporuje, takže se před zraky Němců stavím na ruce a vyrážím ke dveřím.
„Tak vidím že tohle si nezapomněla," usmívá se když sedím na zemi.
„Nezapoměla, tohle jsou ty nejlepší tréninky na tlak..." směju se.
„Zítra ráno budeš v šest před mým pokojem, půjdeme se proběhnout, našel jsem tady takový to venkovní posilovací centrum. Pak budeš mít až do tréninků v Česku volno."
-
Večer se na našem pokoji slaví. Makula s Evčou sehnali nějaký čínský alkohol. Vypadá to podobně jako naše zelená a chutná to úplně stejně. Jsou toho dvě flašky, takže máme co dělat.
Na chvíli se k nám připojí i Bimbo s Víťou, ostatní kluci jsou většinou u sebe.
Chvíli hrajeme PlayStation a pak Bimbo navrhuje flašku. Chvíli váháme, ale nakonec je z toho úžasná zábava. Jenže Jess dostane úkol kdy musí jít na chodbu a na všechny dveře nalepit papírek s nápisem "nerušit".
Napíše si proto 78 papírků a bere izolepu. Postupně prochází všechny pokoje a lepí. No chci to vidět ráno.
Celá naše akce se rozpouští kolem jedné hodiny ráno. Usínám okamžitě jak padnu do postele, protože toho za dnešek máme opravdu dost.
-
„Vypni si ten krám, nebo to hodím z okna!"
Těmito slovy mě budí Makula v půl šesté.
„Ono ti to prospěje, vstávat trochu dřív," směju se a jdu ke skříni.
„Fuj, já jdu ještě spát, ty si užij další Blekyho mučení," odpovídá a převaluje se v posteli.
Já zamířím se svým oblečením do koupelny a v šest vylezu z pokoje.
Rozhlédnu se po chodbě a na všech dveřích je papírek s nápisem "DO NOT DISTRIBUT"
Beru telefon a fotím celou chodbu. Tohle až zjistí všichni sportovci, to bude něco.
Bleky už čeká před svým pokojem na konci chodby a přísně se na mě podívá.
„Dobré ráno," pozdravím ho.
„No dobré, co to je?" směje se a ukazuje na dveře.
„To se mě neptej, ale včera tu pochodovali po chodbách holky z Německa," vymýšlím si.
„Nojo, nevadí. Tak pojď," odpovídá a vydáváme se výtahem dolů.
Dáme si kolečko okolo celého parku a potom zamíříme do venkovní posilovny.
Dneska mě Zdenda nechává jen při dvaceti schybech a pár výmycích. Naštěstí, protože víc bych dneska nedala.
V půl sedmé běžíme druhé kolečko a v nohou máme osm kilometrů.
Na pokoj se vracím úplně hotová. Makula samozřejmě ještě spí, takže jdu do sprchy a oblékám se.
Přemýšlím jak jí udělat nějaký hezký budíček a nenapadne mě nic lepšího než jí vzít telefon, přejmenovat mě na Tarijei a zavolat jí.
„Makulo! Zvedni to sakra! Mě nadáváš za budíček ale telefon ti tady zvoní jak dlouho!" křiknu.
„Hm... Jo..." zamručí a bere telefon do ruky. Teď to bude něco.
„Ahmmm! Co to je?"
„Co?"
„To je Tarijei? Tyvole!?"
„Tak mu to zvedni!" odpovídám a můj smích už se nedá vydržet.
Hned jak Makula řekne: „Ehm, hi... What's happening?" tak vybuchuju smíchy.
Makula samozřejmě slyšela sebe, takže jí to dochází. Moje tváře jsou rudé a nemůžu se přestat smát.
„Danielo! Nesnáším tě... Málem jsem dostala infarkt..." ozývá se z koupelny.
„Jojo, taky tě milujuu! A dělej, musíme na snídani a za hodinu musíme být na stadionu!" snažím se jí trochu popohnat
-
Stojíme tam, kde před šestnácti dny a čekáme, až si nás několik lidí srovná tak, jak potřebuje.
Nastupujeme jako šestí, takže si chvíli počkáme. Po několika minutách Makula dostává pokyn a s českou vlajkou vede naši výpravu kolem celého stadionu. Petr dostal povolení ke vstupu, takže kolem nás pobíhá a věřím že z toho vzniknou úžasné fotky, které všem připomenou tenhle výjimečný moment.
Makula zapichuje vlajku a jde do našeho chumlu. Společně posloucháme takové ty klasické řeči organizátorů, vyhlášení nejlepší země a tak dále. Já ale příliš nevnímám, protože mi je docela velká zima. Už jen doufám že nás brzy pustí.
Nakonec tam stojíme přesně půl hodiny. Potom všichni odcházejí na hotely, protože ta zima byla opravdu velká.
My s holkami si zajdeme rovnou na oběd, protože tam pak nechceme být v tom návalu.
Makula si vybírá stejně jako ostatní holky těstoviny se špenátem a s masem. Jen já volím nějaké jejich nudle.
Celé odpoledne Makula pobíhá po celém pokoji a hledá co si večer vezme na sebe. Norové pořádají v tělocvičně zase nějaký jejich večírek.
Trenéři nás informují, že odjezd na letiště bude zítra 21.3.2022, v jedenáct hodin.
Pro mě paráda, večer budu hrát a zabalím si zítra.
Makula mě opouští kolem páté hodiny. Já zapínám televizi a jdu hrát. V podstatě teď nic moc jiného nedělám.
Maku mi samozřejmě za večer posílá spoustu fotek toho, o co "přicházím". Podle těch videí to tam je zajímavý. Doufám že se mi vrátí zdravá a živá.
To už ale nezjistím, protože kolem desáté hodiny usínám.
-
„Sedím u okýnka, ty stejně celou cestu prospíš," oznamuji Makule když nastupujeme do letadla.
Naše kufry i malorážky jsme úspěšně odbavili a teď nás čeká den v letadle s přestupem někde v Rusku.
Dnes ráno mi bylo pěkně blbě. Radši jsem zašla za naším doktorem, který mě trochu vyšetřil a došel k závěru že jsem něco špatnýhi snědla. Určitě v tom velkou roli hrál taky stres.
To jsem vám vlastně ještě neřekla. Mám strach z létání, ale tady bych dodávkou jet nemohla, takže jsem musela vzduchem.
Až přijedeme máme dva dny volna. Pak trénink v Novém městě, dva tréninky v Břízkách a 6.3. odjíždím do Běloruska.
----------------------------------
Žiju!! Hlásím se s dalším dílem, omlouvám se za mojí neaktivitu. Nejsem teď moc na telefonu, tak děkuji za trpělivost ❤️