„Kluci už tam jsou takže platit budou oni neboj. Není to daleko, půjdeme pěšky?" „Jasně! Ráda se projdu." Povídali jsme si HODNĚ. Takového kamaráda jsem nikdy neměla. Znali jsme se den a už o mě věděl skoro všechno, strašně dobře se mi s ním povídalo. Je to úžasný typ člověka klidně si s tebou popovídá i o holčičích věcech. Přestala jsem se stydět. Už jsme šli tak patnáct minut, zrovna jsme si povídali o Stray Kids, jsou to naši oblíbenci. V tom najednou Sugovi cinknul mobil, „Kdo to je?" „Ale jeden kluk z jiného týmu, jsme kamarádi ale ostatní naše přátelství moc neuznávají." „Ouu.. Aha a jaký máš názor na Changbina?"
„Jsme tady!" Stáli jsme naproti restaurace která vypadala trošičku zastaralá ale velmi útulná. „Hlavně se jich nelekni, jsou to strašné třeštidla." Nad tím nazváním jsem se musela uchechtnout. „Hej! Čemu se směješ? No ty ještě uvidíš!" Začal se smát a otevřel mi dveře. Ozářilo mě bílé světlo zevnitř, venku už byla tma. Vešla jsem dovnitř a sedělo tam u dřevěného stolu osm chlapců. Asi dorazili před chvílí protože si ještě nic neobjednali. „Kluci! Jsme tady." Všichni zamávali a poté se na mě vrhly pohledy všech, nebylo to moc příjemné. Nemám ráda pozornost, ještě před cizími lidmi. Bojím se že něco udělám špatně a budou se mi smát nebo tak. Znám ten pocit až moc dobře řekla bych... Na základní škole jsem pořád dělala něco za co se mi smáli. Už i tohle jsem Sugovi za dnešek stihla říct a on se přiznal že se mu to taky dělo, takže jsme na tom prakticky stejně jenom že on už si na to zvykl.
,,Pane bože tak se snad představím ne? Vy jste fakt košťata tyvole." Plácl se přes čelo hnědovlasý kluk, celkem z něho šel strach. ,,Mimochodem, jsem Sawamura Daichi." Řekl zmiňovaný. ,,No tak ti je asi všechny budu muset představit sám." Uchechtl se Sugawara. ,,Azumane Asahi, Daichi a já jsme třeťáci, tyhle dva určitě záš ze třídy Tanaka Ryūnosuke a Nishinoya Yū, tohle jsou prvňáci Tsukishima Kei, Yamaguchi Tadashi, Kageyama Tobio a Hinata Shōyō." Znovu jsem se podívala na tu bandu nezdvořáků a představila jsem se jim, sama. ,,Ráda Vás poznávám já jsem Ichiko Ukai." Usmála jsem se a oni jen vykulili oči, jako každý jiný co uslyší mé příjmení. Ani nevím jestli toho starého pána znám. Za chvíli jsem seděla mezi Sugou a Asahim s jídelníčkem v ruce, dlouho jsem hodně nejedla a teď si myslím, je nejlepší čas to napravit. Bylo tam veselo. Hodně jsme se smáli. Objednali jsme si jeden obrovský tác onigiri a najedli jsme se všichni. Bylo toho fakt moc. Až jsem se divila, kolik toho ty prasata dokázaly sníst. „Co kdyby jsme si zašli někam na drink?" „U Hjiungha už je zavřeno. Co budeme dělat?" „Půjdeme domů. Zítra je škola a ranní trénink, domluvíme se někdy o víkendu." Řekl důrazně Daichi.
Už jsme se rozloučili a Suga se rozhodl mě odvézt domů. Došli jsme ke mě domů a začalo pršet. „Hele Sugo, venku začalo lít. Nechceš přes noc zůstat u nás?" „Klidně jenom zvolám mámě a Daichimu." „Daichimu?" Začala jsem se smát. „Mhm. Aby jsem tě ráno nemusel budit kvůli ranního trénin- Ahoj mami, víš, ono venku prší a je už celkem pozdě přespím u kamarádky ano? Děkuju a dobrou noc, mám tě rád." Kamarádky.. to bylo hezké.
Omlouvám se že je dnešní kapitolka trochu kratší, doufám že Vám to moc nevadí! Budu ráda za jakýkoliv ohlas. Mám Vás všechny moc ráda!