Je neděle 7. února a já právě vystupuju z dodávky v Italské Anterselvě.
Po mé zatím nejúspěšnějí zastávce IBU Capu v Německém Arberu, ze které si odvážím zlato z individuálu, bronz z masáku a stříbro ze štafety dvojic, doplňuju Markétu Davidovou, Evu Puskarčíkovou, Jessicu Jisslovou a Lucii Charvátovou v soupisce na MS.
-
Za týden vypukne vrchol sezóny smíšenou štafetou a štafetou dvojic.
Trenéři zatím nemají jasno kdo nastoupí a rozhodnou a podle tréninků a hlavně podle toho, jak komu sedne nadmořská výška.
Celý týden je v duchu tréninků. Musím přiznat že se cítím výborně a na lyžích mi to jede jako nikdy. Doufám v umístění v TOP 15 alespoň v jednom závodu.
Přeci jen je to mé první MS a nedávám si velké naděje.
-
Je to tady, 13. únor. Den před prvními závody a my sedíme u trenérů na pokoji, abychom se dozvěděli kdo zítra pojede.
„Všechny vás tu zdravím," začne Egil: „Všichni jste odvedli přes týden dobrou práci a my jsme se rozhodli takto: v mixu nastoupí na první úsek Jess, pak Makula, Čtvrtek a finiš bude mít na starost Bimbo."
„Odpoledne dvojice pojede naše sourozenecká dvojice Dany a Ondra."
„Evik má asi nějakou virózu, take se bude šetřit, teď můete jít, zítra vichni snídaně v šest a v sedm odjezd na staďák!" řekl Egil.
Já jako bych nedýchala. Dostanu šanci na MS v mém oblíbeném závodě a ještě ke všemu s bráchou?
„Dany? Haló, jdeš s náma?" říká mi Makula.
„Co? Promiň, nějak jsem se zamyslela. Kam?" zeptala jsem se, kdy jsem se vrátila nohama na zem.
„Jestli ona se nám nezamilovala holky!" vypískne Jess.
„Noo, máš pravdu, tak kterej je ten šťastnej? začne Lůca debatu.
„Johannes? Tarijei? Ben? Dominick? Kuba? Sebastian? Jacquelin? Sturla?" ptají se mě se smíchem holky.
„No nic, to probereme pak, ptali jsme se jestli jde s náma a s Petrem fotit ven?" zeptala se Jess.
„Jo, ráda a nic probírat nebudeme, není co!" řekla jsem se smíchem.
Po večeři jsme se sešli před hotelem a nechali Petra realizovat své úžasné schopnosti. My si celou cestu povídali a já doufala, že nezačnou o tom, do koho jsem se "zamilovala".
Když jsme došli na vrchol bylo kolem sedmé a my uviděli noční Anterselvu v celé své kráse. Petr nepustil foťák z ruky a udělal snad milion snímků.
Na chvíli jsme se posadili na lavičku a povídali si.
„Tak už nám řekneš kterej je ten šťastnej Dany?" zeptá se Makula.
„Počkat co mi uniká?" zeptá se zmateně Petr.
„Ale tady slečna tajemná nám nechce říct do koho je zamilovaná," řekne mu Jess.
„Holky nechte toho, do nikoho!" okřiknu je, ale moc dobře vím e to nemá cenu.
„Tak to bych vám asi mohl pomoc. V Konti jsem jí viděl se Jacquelinem." řekl Petr a nasadil tomu korunu.
„Danielo? Jsem tvoje nejlepší kamarádka a nic nevím?!" řekne Makula a hraje uraženou.
„Fajn, vyhráli jste. Ano v Konti jsem se seznámila se Jacquelinem, bylo to po individuálu. Podali jsme si ruce a to je všechno," řekla jsem.
„To budeš muset jetě vyšperkovat, je to dost nuda,"řekla Lůca.
Naštěstí se do toho vloží Petr a vysvobodí mě: „Nerad vás ruším mé dámy, ale musíme vyrazit zpátky."
Vechny se zvedneme a Lůca dodá: „Nezapomeň, jsme jako FBI, zjistíme si všechno!"
Já se nad tím jen pousměju a pokračuju v cestě dolů.
V chodbě hotelu se vechny rozloučíme a jdeme k sobě na pokoje.
„Maku jdu pro pití do jídelny, chceš něco?" zeptám se.
„Vezmi mi kdyžtak minerálku prosím," řekne mi a já jen přikývnu.
Seběhnu schody, popadnu vodu a minerálku a doslova letím zpátky na pokoj. Procházím dlouhou chodbou ke schodišti a zastavím se pohledem u okna s krásným výhledem.
Položím vody na zem a vydám se k již zmiňovanému oknu. Opřu se o parapet a nechám se dnes už podruhé unášet tím krásným výhledem.
Udělám si i fotku a pošlu ji rodičům. V tu chvíli se dveře vedle mě otevřou a já leknutím vykřiknu.
"Co je? Co se stalo?" zeptá se mě osoba jí skrz tmu nevidím do obličeje.
„Jen jsem se lekla, promiň. Už půjdu." řekla jsem.
„Dany, to jsi ty? Co tady děláš?" zeptá se mě osoba, kterou už bezpečně poznávám.
„Jen jsem se dívala z okna, je tu hezký výhled." řekla jsem mu.
„Jo to máš pravdu, taky jsem se sem chystal," řekne mi Emilien: A jinak slyšel jsem, že zítra jedete dvojice?"
„Jo, dostala jsem důvěru od trenérů, ale dost se bojím. Nechci to bráchovi zkazit."
„Dany, je to tvůj brácha. I kdyby jsi netrefila nic bude na tebe pyšnej. Ale pro uklidnění ti dám jednu radu. Vyser se na nejistotu. V tomhle závodě je to o střelbě a tu, ty máš výbornou. Vystřílej to rychlostí světla a klapne to." řekne mi.
„Dobře, děkuju. A teď už půjdu, Markét čeká na vodu. Dobrou noc a hodně štěstí do štafety," rozloučím se s ním a vrátím se na pokoj
-
Ráno jsme v šest na snídani, jak chtěl Egil. Dám si jen ovesnou kaši, čaj a jdu hned zpátky na pokoj.
Je devět hodin a většina našeho týmu je pryč. V deset začíná závod a já se rozhodla zkusit štěstí ve společenské místnosti.
Když tam vejdu, sedí tam brácha, Sturla a ještě pár lidí, kteří měli stejný nápad jako já. Zaberu místo na zemi vedle bráchy a společně fandíme.
Tohle na biatlonu miluju. Na trati jsme soupeři a nic si nedarujeme zadarmo, ale jakmile nemáme běžky na nohách, jsme jedna velká rodina.
Právě sledujeme Kubovu předávku Bimbovi. Předává na pátém místě za Norskem, Francií, Itálii a Německem.
Při stojce zavřu oči a snad ani nedýchám.
Bimbo vyčistí terče a odjíždí těsně za třetím Windischem. Do posledního běžeckého kola dá všechny síly a po fotofiniši mají bronz.
Jsem za ně šíleně šťastná. Lépe jsme MS zahájit nemohli. A hlavně Kuba má svojí první velkou medaili.
Podíváme se ještě na ceremoniál a pak jdeme s bráchou na oběd. Máme jen rizoto, protože za hodinu odjíždíme na stadion.
Po obědě zabalím věci, pogratuluji našim medailistům a po boku trenéra jdu k dodávce. Naložíme naše věci, nasedneme a vydáme se na stadion.
Po přijedu nás čeká klasická předzávodní rutina.
Spolu s Egilem jdu na start a s číslem 15 se stavím do páté řady. Egil mi pomůže nazout běžky, naposledy zkontroluje malorážku a s úsměvem pronese: „Tak ráno bronz takže vy stříbro nebo zlato jasný?"
Já se pousměju a odpovím mu: „Rozkaz trenére."
Popřeje mi hodně štěstí a odejde.
Po zaznění výstřelu celé startovní pole vyběhne vstříc tomuto závodu.
Já se v prvním kole nikam neženu, jak je mým zvykem. Na ležku přijedu jako 14 a zalehnu na svůj stav.
První, druhá, třetí, čtvrtá, pátá. Yess!!! Čas 21,30 a odjíždím jako osmá. Trochu přidám pod běžecký kotel a na stojku přijedu sedmá.
Zaujmou polohu a střílím.
První, druhá, třetí, čtvrtá, pátá je kalibr, který očima dotlačím aby spadl. Čas 24,70 a já vyrážím předat bráchovi.
Předávám na čtvrtém místě s maximální spokojeností.
On nemusí ani jednou dobíjet a já se vydávám na trať jako třetí.
Na svou druhou ležku přijedu těsně za Julií Simonovou. Ona je čistá a já musím jednou dobíjet.
Na trať vyjíždím třetí a tato pozice mi vydrží až do stojky.
První, druhá, třetí, čtvrtá a pátá taky zbělá. Ještě se ohlédnu a opravdu je všechno bílé. Nevěřím tomu, první závod na MS a my máme šanci na medaili.
Předávám na druhém místě a věřím že dneska to stříbro Egil dostane.
Ondra předvede svojí rychlopalbu na obou položkách a vydává se do cíle na druhém místě se ztrátou 9 vteřin na první Francii.
Už jsem připravená v prostoru cíle a vyhlížím svého bratra. Druhé místo mu vydrželo a hned po projetí cílem se k němu rozběhnu.
Navzájem se obejmeme a oba víme, že dneska jsme si splnili sen.
Pogratulujeme si s Francouzským i Norským týmem a jdeme do našich buněk. Oblečeme se a postupně sbíráme gratulace od trenérů.
„Omlouvám se, že jsem vám nevěřil. Gratuluju," řekne mi Egil a navzájem se obejmeme.
Když procházím mix zónou odchytne mě Tomáš Lachman a chce se mnou natočit rozhovor.
„Já mám právě u mikrofonu Danielu Moravcovou, stříbrnou medailistku ze smíšené štafety dvojic. Danielo jaké jsou vaše pocity ze závodu?" zeptal se.
„Tak já jsem samozřejmě nadšená. Mám medaili ze svého prvního MS, ze své oblíbené disciplíny a bylo to po boku mého bratra. Myslím že šťastnější být nemůžu." řekla jsem
„Měla jste nějaký plán jak pojedete? Nebo jste tomu nechávala volný průběh?" položil mi hodně záludnou otázku.
„Já jsem čekala asi až na průběh závodu. Musím říct že dneska mě hodně podržely lyže, za což klukům ze servisu děkuju. A u střelby jsem se řídila tím co mi řekl jeden kamarád. Vykašlala jsem se na nejistotu, vystřílela to rychlostí světla a klaplo to," vzpomněla jsem si na Emilienova slova.
„Já děkuji za rozhovor, gratuluji Vám i celému týmu a hodně štěstí," řekl.
Já jen poděkovala a postavila se vedle bráchy.
Celý medailový ceremoniál jako bych byla v tranzu. Rozhlížela jsem se po prázdných tribunách, ale zároveň se smála na všechny okolo.
Když dohrála Francouzská hymna následovalo pár fotek s celým týmem a návrat na hotel.
-
Hned jak jsme dorazili vyběhly ven všichni čtyři medailisté z rána a následovalo hromadné objetí.
Petr udělal několik fotek téhle biatlonové pohádky a pak si vzal slovo Rybis: „Já nemám slov. Za všechny Vám moc děkuju za dnešní závody, jsem rád že český biatlon má ty dvě medaile, které jsme si dali za cíl a další závody můžete jet s čistou hlavou a užívat si to. Teď máte do sedmi volno, pak večeře a večer můžetee slavit. Zítra v devět chci holky vidět v posilovně a kluci ráno trénink. Odpoledne naopak. Ještě jednou gratulace všem."
Je pravda že teď všichni budeme moc závodit s čistou hlavou a to je vždycky lepší pro psychiku.
Po příchodu na pokoj jsem položila medaili na noční stolek a dala si sprchu.
Bylo mi líto Evika, hrozně bych jí přála aby si pro tu medaili dojela a věřím že dojede. Má před sebou ještě spoustu závodů.
Vypla jsem vodu, vzala na sebe župan a vrátila se do pokoje. Plácla jsem sebou na postel a vzala do ruky medaily. Chvíli jsem si jí prohlížela, než mě Maku vyrušila: „Koukáš na ní jak na svatej obrázek."
„Já mám medaili z mistrovství světa. Chápeš to? Já? Je to můj první závod a... A já nevím... Co když to je jen sen?" zeptám se.
„Popořadě, ano chápu to. Jen se konečně ukázalo to, čeho já si všímam už dlouho. Ty a malorážka spolu máte vztah jako koně a mrkev. Máš talent ke kterýmu jsi přidala tvrdý trénink. Jednou dokážeš velké věci a já se budu obávat o pozici český jedničky," zasměje se.
„Tak to si opravdu nemyslím, ale díky za důvěru," chtěla jsem ještě pokračovat, ale vyrušil mě zvuk telefonu.
„To je mamka, promiň," řeknu, natáhnu na sebe oblečení, boty a jdu ven.
Když jsem před hotelem vytočím její číslo a ona to hned zvedne.
„Princezno moje malá! Moc Vám oběma gratuluju!" spustí mamka.
V půl sedmé ukončíme hovor a já ještě zůstanu sedět na lavičce kousek za hotelem. Je krásná tma a pohled na noční Anterselvu se neomrzí.
Po cestě zpátky na hotel míjím hodně biatlonistů. S některými prohodím pár slov, s některými se jen pozdravíme.
Po návratu na hotel jdu rovnou do jídelny, kde se navečerím a začnou plány na naší malou oslavu.
Markét s Jess a Evikem zajdou sehnat nějaké jídlo, kluci mají na starost pití a já s Kubou jdeme uklidit náš pokoj.
Věci nám oboum naskládám do skříně a zajdeme ke klukům pro nějaké židle a jeden stůl.
„Aje, volá mamka," řekne Kuba a odejde k sobě.
Po Kubově odchodu někdo zaklepe na dveře.
Jdu otevřít a tam stojí Emilien.
„Ehm, ahoj, co potřebuješ?," řeknu opatrně.
„No já nic, ale když už tady jsem tak gratuluju. A pak mám otázku. Kde máš telefon?" zeptá se a já se divně zatvářím.
„V bundě, proč?"
„No to asi ne, našel jsem ho ležet na lavičce, na," řekne a podá mi ho.
„Panebože, děkuju moc. A jinak, děkuju za tu včerejší podporu. Dost mi to pomohlo." řeknu a usměju se.
„Všimnul jsem si že v rozhovoru jsi říkala přesně to co já."
Já jen přikývnu a asi ani nechci vidět jak moc rudá jsem.
„Tak já půjdu, hodně štěstí do dalších závodů."
Já jen zavřu dveře a sednu si na postel.
Kolem půl osmé se všichni sejdeme u nás a kluci zapojí PlayStation do naší televize. Všichni společně hrajeme nějaký auta a bavíme se.
Tohle potřebuje každý tým a jsem ráda že my máme takový skvělý kolektiv.
Kluci odchází kolem jedenácté a zbytek holek až ve dvanáct. Já jdu ještě do koupelny a plánuju všechno říct Makule.
Jenže když se vrátím ona spokojeně oddechuje. „Jak ti mám něco říct když pořád spíš?" pronesu si pro sebe, zhasnu světlo a upadnu do říše snů s medailí pod polštářem.
•••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
Další díl je tady. Budu ráda když mi dáte vědět jak se vám kniha líbí. A taky děkuju za 100 přečtení ❤️
Další věc je ta, že se nám Ondra dnes rozloucile s kariérou. Škoda těch trestných kol, ale myslím že to, dnes nikoho nezajímalo.
Já brečela už na začátku, když o něm mluvil Tomáš Lachman.
#ondrodekujem
E🖤