/červenec 1995/
Matheo Jones se nestal Mathem Malfoyem přes noc. Takové změny není schopen nikdo na tomto světě. Avšak prošel si dosti zásadním vývojem od té doby, co se z úst Astrid Blackové dozvěděl o identitě svého otce. Zprvu necítil k Luciusovi Malfoyovi žádné vazby a shledával ho tím vyvrhelem, který ho opustil už v den jeho narození a ponechal mu nějakou věc – ten vzácný náhrdelník s iniciálem jeho jména i příjmení svého otce a samozřejmě rodinným heslem, které si prvních patnáct let života vykládal špatně.
Každý jsme v životě slyšel otázku; kterého svého rodiče máš raději? Automaticky každý odpovíme, že oba své rodiče milujeme stejnou měrou. Ale opravdu jsme upřímní nebo takto odpovídáme jenom, abych jednoho z nich neranili? Zamyslete se nad touto otázkou. Opravdu nemáte preference?
Matheo dříve preference míti nemohl, protože byl obdařen pouze jedním rodičem. Jenže v den odhalení pravdy výběr nezískal. Kdepak, v té knihovně se sice dozvěděl, že jeho otec je živ a zdráv – dokonce velmi majetný – ale nikdo mu nedal pozvánku do rodiny. Neměl sebemenší důkaz o tom, že o něj druhá strana stojí.
Kdy se toto změnilo? Ten den, kdy špinavě blonďatého Zmijozela přišel navštívit jeho dědeček Abraxas, kterého do téhle doby neměl šanci poznat. Šedivý děd mu svým medovým hláskem a pozvánkou na prázdniny do Malfoy manor otevřel nové dveře, kterými se mohl vydat.
Mladý Jones před rokem – kdy navštívil majestátní Malfoy manor poprvé – nemínil od své matky odejít. To ona se o něj starala šestnáct let, odtahovala si jídlo od úst a zůstávala s ním vzhůru, když měl jako novorozenec své ubrečené období. Kdepak, před rokem nechtěl o matku přijít. Proto jí také nic neřekl, aby si o něj nedělala starosti.
Ale toto léto volbu učinil, i když s velmi těžkým srdcem. Úplně nejraději by je měl všechny pohromadě. Tak rád by vzal svou mamku s sebou do Malfoy manor a omylem ji i otce zamknout do spíže, aby si mohli společně promluvit a vyřešit věci minulé. Tolik si tu představu ve své hlavě maloval a přehrával znovu, že jí skoro začal věřit a brát ji jako obraz, který brzy uvidí před svýma očima.
Nemohl mít všechno. Hestia Jonesová byla příliš zavázaná Floriánovi, který si najednou Matheovi přestával líbit. Všechny ty vzpomínky na dětství zalité zmrzlinou, které strávil především s Rolfem Scamanderem a právě Floriánem, mu nepřipadaly tak krásné jako ještě dva roky zpátky. Teď shledával majitele Zmrzlinářství na Příčné ulici protivníkem, který zabraňuje jeho krásnému snu.
Když kráčel k Malfoy manor, uvědomil si, že na jednu věc se opravdu netěší. Jeho poloviční bratr Draco mu kazí život u nějakou dobu a Matheovi se to vůbec nelíbilo. Naposledy se mu to málem podařilo při druhém úkolu v Turnaji tří kouzelníků, když ho a Hannah Abbottovou načapal právě jejich otec.
Nebyl pyšný na to, jak zareagoval. Až do konce školního roku musel procházet chodbami a sledovat, jak od něj Hannah odvrací pohled pokaždé, když se jejich cesty střetly. Než sklonila oči, vždycky na sobě pociťoval ten bodající pohled, který měl tři složky – zlomenou, nenávistnou, zhnusenou. V průběhu měsíců se poměry těchto složek měnily.
Takovou radost před Vločkovým plesem měl, když mu Draco dal najevo, že chce zakopat válečnou sekeru. Neměl však ponětí s jakým manipulátorem se ve skutečnosti potýká. Měl věřit tomu, že Lucius Malfoy nevychoval žádného strašpytla.
Když se objevil na prahu Malfoy manor, ihned okolo něj a jeho zavazadel začali skákat skřítci. Ovšem všiml si, že sídlo není klidné a tiché jako si ho pamatoval z minulých prázdnin. Když zde trávil čas před rokem, slyšel by spadnout i špendlík. Dnes však ve zdech tohoto velkolepého domu zněl ten pracovní šum, který Matheovi dal najevo jednu zprávu – v domě už nemůže bydlet jen otec, bratr Draco a nepokrevní sestřenice Ellyson.
„Můj drahý vnuku!" ozvalo se po pravé straně Mathea, který si znovu prohlížel tu překrásnou výzdobu vstupní místnosti, na kterou si Malfoyovi potrpěli. „Už jsem si říkal, že jsi se někde zasekl! Nu, už abys složil zkoušky na přemisťování."
Děd Abraxas Malfoy k němu přistoupil a mužsky ho obejmul – ale spíše ho poplácal po zádech. „Moc rád tě vidím, dědečku," usmál se od ucha k uchu mladík, který si užíval tu pozornost, jež se mu dostávalo. „Mám pocit, že se Malfoy manor tolik změnila – dokonce bych řekl, že ožila."
„Ach ano, v těchto dnech tu je opravdu rušno," přisvědčil Abraxas a společně s Mathem mířil do jídelny. „Ale bude ještě rušněji, to mi věř! Pořádně jsme neoslavili tvou plnoletost. Prvního dubna ti přeci bylo krásných sedmnáct let. To je velmi významné jubileum pro mladého kouzelníka. Proto jsem se já i tvůj otec rozhodli, že ti uspořádáme velikou oslavu."
„Opravdu?" vyhrkl nadšením.
„Jistě!" přikývl mu. „Ještě jsme tě neměli šanci pořádně uvést do společnosti. Minulé léto jsi tu strávil jenom v kruhu rodinném. Nechtěl jsem tě přehltit. Samozřejmě jsi sedával na tribunách na Turnaji vedle otce, ale opravdové uvedení do společnosti – jaké já si pamatuji ze svých mladých let – jsme ještě neuspořádali. A já si myslím, že přesně na něco takového nemůže být lepší doba!"
Matheo přesně věděl, co tím jeho dědeček myslí. Přímo to sice neřekl, ale myslel tím návrat lorda Voldemorta. Když ještě bydlel v Greenwich domku rozvedených, ovdovělých, opuštěných a svobodných, slyšel krátké útržky rozhovorů o znovuzrození Pána zla. Avšak zpět u matky tyto debaty neslyšel v souvislosti s oslavami.
„Výborně, konečně jsi tady!" ozvalo ze z úst jeho otce – Luciuse Malfoye – který se okamžitě zvedl ze židle a spěchal svého prvorozeného syna pozdravit. „Ani si nedokážeš představit, jakou radost mám, že tu budeš s námi."
Zatímco se chlapsky obejmul i s otcem, po očku se podíval na mladšího bratra, který seděl ve své židle jako zařezaný a měl založené ruce na prsou. Moc dobře si dokázal představit, jaké myšlenky se mu honí v hlavě. Také však věděl, že v přítomnosti otce a dědečka Draco nemůže dělat vůbec nic.
„Musíme ihned začít s přípravami na tvou oslavu!" zvolal natěšeně Lucius, když se všichni posadili k podlouhlému stolu. „Sestavit seznam hostů, květiny, jídlo, alkohol..."
„A to nejdůležitější," pozvedl prst Abraxas, „správný zasedací pořádek!"
„Naprostá pravda!" přisvědčil muž s dlouhými plavými vlasy. „Máme v domě jednu nezasnoubenou slečnu," pohlédl směrem k Ellyson Lestrangeové, „a také dospělého prvorozeného syna na ženění."
Matheo očima střelil po černovlasé dívce ve věku Draca a pokoušel se analyzovat její reakci na komentář jejího strýce. Nevypadala příliš nadšeně, to mu bylo jasné. Seděla se stejným nadšením jako její bratranec Draco, i přestože z naprosto jiných důvodů.
„I přestože zastávám názor, že muž se má ženit nejdřív v osmadvaceti, máme tu nový věk – za pět tu máme nové tisíciletí – a novou dobu," pokračoval Abraxas další narážkou na návrat lorda Voldemorta. „Potřebujeme povznést čistokrevné rodiny, zvláště ty, které mají dcery, nemám pravdu?"
„Samozřejmě, že máš pravdu," potvrdil mu Lucius, kterému úsměv přímo zářil a položil Matheovi ruku na rameno. „Ty jsi naděje čistokrevné společnosti. Jsem více než přesvědčen, že mnoho mladých dam bude naprosto nadšených, až se dozví, že se na trhnu nachází takový mladý kus. Jejich sňatkuchtivé matky se o tebe budou prát!"
„Myslím, že o mě máte moc vysoké mínění," uchechtl se skromně syn Hestii Jonesové, kterému všechny ty diskuze okolo jeho narozeninové oslavy a uvedení do společnosti připadalo jako něco nového.
Pak se však v jídelně objevil někdo, kdo naprosto změnil polaritu celé místnosti. Ve dveřích zahlédl dva nejhledanější kouzelníky z celé Velké Británie – Bartyho Skrka juniora a jeho dávnou kamarádku Lucretii Blackovou. Nestačil se divit, jakou proměnou si prošla. Připadala mu opravdu jiná. Právě teď se díval na temnější a dospělejší verzi Lucretie.
„Skvěle, dorazili jste akorát na předkrm," prohlásil Lucius. „Barty, představuji ti mého prvorozeného syna Mathea," ukázal rukou k mladému studentovi Bradavic. „A ty, Matheo, jistě poznáváš našeho hrdinu – Bartyho Skrka."
„Samozřejmě, jeho jméno téměř obletělo svět," poznamenal špinavě blonďatý Zmijozel a pokoušel si zvykat na odlišnou terminologii, která se zde v Malfoy manor používala. V Greenwich domku byl Barty Skrk junior největší vyvrhel, který přivedl zpět mezi živé lorda Voldemorta a samozřejmě mohl za vraždu svého stejnojmenného otce a nebohé Ginny Weasleyové.
Své bývalé nejlepší kamarádce se do očí ani nepodíval. Vzpomínal na jejich poslední rozhovor, který nevedl úplně nejlépe. Udál se zhruba rok a půl zpátky a od té doby spolu neprohodili jediné slovo. Matheo proklínal v duchu proklínal svého otce, že zrovna on musel poskytnout téhle osobě azyl.
,,Musím říct, že jsi mnohem lepší než Rolf," vydechla zadýchaně Lucretia, což Mathea velmi rychle uvedlo zpět do reality, když si uvědomil, jak zvrhle to ve skutečnosti zní. Zvedl se do sedu a začal se oblékat.
,,Proč jsi mě políbila?" položil jí zkoumavou otázku, která ji překvapila, takže mu na ní ještě nějakou chvíli nedala odpověď. ,,Lucretio, já se tě ptám, proč jsi mě políbila? Proč já?"
Blondýnka se zabalila do deky. ,,J-já nevím," vykoktala a Matheo nabýval pocitu, že se ze sebe snaží udělat oběť.
,,Ale já vím," prskl na ní nepříjemně. ,,Jsi sobecká, ďábelská a zlá. Chceš věci, které nemůžeš mít. Rolf tě na rukou nosil, ale to ti bylo málo, protože jsi se vůbec nemusela snažit. Všichni jsme pro tebe jen nějaká hra, která se točí okolo toho, kolika lidem jsi schopná zamotat hlavu! Jakmile ses s Rolfem vyspala, dokázala sis, že jsi to dokázala a bez výčitků svědomí jsi se o hodinu později vyspala se mnou!"
,,Neopovažuj se ze mě dělat tu špatnou!" zvýšila také svůj hlas. ,,Když je kluk děvkař, tak ho všichni poplácávají po zádech, ale když něco takového tropí holka, tak je to hrooozně špatně!"
,,Není to dobře ani v jednom případě, Lucretio!" křikl na ní. ,,A navíc, ty ani nepopíráš fakt, že to byla s Rolfem jenom nějaká tvoje hra a sázka se sebe samotnou!"
,,Jsme nejlepší přátelé už pátým rokem! Myslela jsem, že s tímhle jsi počítal, když jsi mi rozepínal podprsenku!" vrátila mu to blondýnka. ,,Víme o sobě přeci úplně všechno, tak jsem si myslela, že jsi si toho vědom!"
,,Rozhodně o tobě nevím všechno, jak se dnes večer ukázalo," zavrčel nerudně, ,,a ty o mně také ne."
,,To jak myslíš?" zkřivila obličej a Matheo odevzdaně rozhodil své ruce do prostoru.
,,Můj otec je Lucius Malfoy, jsem jeho nemanželský syn," prozradil jí blonďásek a tahle informace posadila dívku zpátky na postel. ,,Pořád si myslíš, že mě znáš dokonale?"
Lucretia neměla slov. Chvíli na Mathea zírala, než si všechno poskládala do sebe. ,,Takže Draco Malfoy je tvůj poloviční bratr," splynulo jí ze rtů, ,,a ty jsi Malfoy, pro merlina, to je gól. Asi to nechceš slyšet, ale z nějakého důvodu mě teď přitahuješ ještě víc-"
,,Drž hubu," odsekl jí blonďásek. ,,Jsi neskutečný pokrytec a doufám, že si jednoho dne uvědomíš, jaké úžasné kluky jsi odmítla. Abys věděla, půjdu říct Rolfovi pravdu, protože si ji zaslouží."
,,Ne!" vykřikla Lucretia vyděšeně. ,,To nesmíš!"
,,A proč?" opáčil. ,,Aby sis s ním mohla pohrávat, dokud tě to bude bavit jako kočka s myší?"
Lucretia mlčela a neměla na to co říct. Stála uprostřed Matheova pokoje úplně nahá a její původní pocit uspokojení, který z jejich sexu cítila, najednou vyprchal. Popadla své kusy oblečení a začala se znovu oblékat. ,,Myslela jsem si, že máš o mě lepší mínění."
,,Také, že jsem měl," povzdechl si Matheo, ,,ale očividně jsem si tě moc idealizoval."
Když Lu sesbírala všechno svoje oblečení, mladý Zmijozel otevřel dveře od svého pokoje do chodby, aby dívce naznačil, že může odejít. Blondýna mu věnovala poslední pohled a plná zahanbení si ho změřila pohledem: ,,Šťastný nový rok," zabrblala nerudně, ,,Malfoyi."