Kouzelné Vánoce | George Weasley

Vánoce pro rodiny Potter-Weasleyových byly jedny z nejlepších dnů v roce. Všude plno jídla, dárků, a hlavně rodiny pospolu. Molly s Arthurem milovali mít všechny jejich děti, vnoučata a další příbuzné u sebe doma, i když to bylo třeba jen na pár hodin. Dokonce i Christinne Weasleyová, rozená Nottová, dříve Vánoce neměla moc v lásce, ale po jejich prvních společných Vánocích s Georgem Weasleym a jeho rodinou se do nich zamilovala.

Dodnes si pamatuje, jak kouzelné byly první Vánoce s jejich prvním dítětem Freddiem, a teď, o dva roky později nastaly jejich první Vánoce s Roxanne, u kterých si je jistá, že budou stejně nezapomenutelné.

„Roxie, těšíš se na svoje úplně první Vánoce? Těšíš viď, andílku," mluvila Christie s úsměvem ke své téměř dvouměsíční dceři, která ležela na přebalovacím pultu, kde ji převlíkala do vánočního bodička a tepláčků. Malá Roxanne, jako by tušila, o čem její maminka mluví, se doširoka usmála a začala zvesela tleskat drobnýma baculatýma ručičkama. „Vánoce si zamiluješ, slibuju. Jsi Weasleyová a ti Vánocemi žijí, věř mi," pokračovala čarodějka s mluvením ke svému druhorozenému dítěti, které když bylo přebaleno a převlečeno, vzala si ho do náruče.

Christie s Roxie v náruči opustila ložnici a sešla po schodech dolů do přízemí. Cestou se stavila v kuchyni, aby zkontrolovala jídlo v troubě a na sporáku. Pak pokračovala do obývacího pokoje, odkud se ozýval šťastný smích patřící jejímu manželi a dvouletému synovi a vánoční koledy vycházející z rádia.

Mladá čarodějka se zastavila ve dveřích a několik minut se kochala pohledem na její dva kluky, jak zdobí vánoční stromeček, ujídají cukroví z mísy a smějí se. Zanedlouho však George Weasley vycítil její přítomnost a s tak velkým úsměvem, který u něj neviděla snad od doby, co jej jeho dvojče opustilo, se rozešel k ní.

Nevykládejte si to špatně, George žije šťastný život a úsměv má na tváři denně, minimálně když tráví čas se svou manželkou a dětmi. Ovšem bylo by taky pošetilé myslet si, že mu nic neschází. Smrt jeho dvojčete jej ovlivnila, ale sblížení s Christie mu dalo novou naději do života, kterou se rozhodl využít a dnes je za to rád. Přesto, že mu bratr schází na denním pořádku, se naučil žít dál a být šťastný, i když třeba jen na devadesát celých devět procent. Teď se ale zdá, že se to zatoulaná zbylá jedna desetina procenta vrátila.

Christinne, která je od přírody zvědavá, by vážně zajímalo, co to způsobilo. Ale je samozřejmě více než jen vděčná, že se Georgiemu vrátil jeho nejšťastnější úsměv.

„Malá princeznička už se nám probudila. Akorát včas na dávání hvězdy na špičku stromu," zkonstatoval George, „ahoj, chris," líbl svou manželku na rty a převzal si od ní do náruče Roxanne, která ho obdarovala jedním ze svých nádherných weasleyovských úsměvů. „Tak pojď, Freddie, teď nastala ta nedůležitější část celého zdobení. Tento rok je to na tobě, kamaráde," oznámil dvouletému chlapečkovi, který ohromně obdivoval zlatou hvězdu, jež držel v ruce.

George v jedné ruce držel svou princeznu a v druhé chrabrého rytíře, kterého vyzvedl výš, aby dosáhl na špičku stromu. Ke Christienému překvapení se nic nerozbilo a Freddie hvězdu nasadil téměř perfektně, jen se více nahýbala do strany, ale nikdo, ani ona ani George, se s ní neodvažovali pohnout, protože Freddie byl na sebe tak hrdý, že to dokázal úplně sám. Christie ještě rychle pořídila fotografii onoho momentu George s dětmi u stromu, než se kdokoliv z nich pohne.

„Chris, kde jsi? Pojď za námi," ohlédl se George po své manželce, která stála kousek opodál a na jeho přání došla ke své vysněné rodince blíže. Freddie se okamžitě začal natahovat k ní, a tak si Christie vzala svého rychle rostoucího synka do náruče. Freddie byl drobný, ale díky genům jeho vysokého otce byl na svůj věk o něco vyšší než jeho vrstevníci, což se mu teď vlastně akorát hodilo na nandání vánoční hvězdy na stromeček.