Ona Smrtijedka

)1(

Bylo normální ráno plné sluníčka. Sedla jsem si na mou postel s nebesy a pohladila moji šedou kočičku Moon na bříšku. Otec byl proti ale nakonec mi ji koupil. Dneska jsem slavila své 11 narozeniny. Zvedla jsem se z postele a podívala jsem se na sebe do mého velikého zrcadla s pozlaceným okrajem.
Šla jsem do mé koupelny kde jsem si napustila vanu. Sundala jsem ze sebe oblečení ve kterém jsem včera usla a pomalu jsem si vlezla do vany.
Když jsem vylezla kouzlem jsem si usušila vlasy (ano už mám hůlku a takováto primitivní kouzla mě naučila moje chůva) a obmotala jsem si kolem těla ručník „Savet" zavolala jsem na moji skřítku. „Ano má paní?" zeptala se mě skřítka poměrně slušně oblečená. Když mi bylo deset oblékla jsem ji aby byla svobodná ale přesto mi pořád slouží. „Dones mi prosím oblečení." „Hned to bude má paní" opověděla a odešla.
Když se vrátila držela v ruce mé černé šaty. „Savet řekla jsem oblečení" „Má paní Savet se moc omlouvá ale pán nařídil že si má paní obléct tyto šaty." „Dobře a neomlouvej se. Můžeš jít" „Nashledanou má paní" řekla a s hlasitým prásknutím zmizela.

„Dobré ráno otče" řekla jsem když jsem došla k jídelnímu stolu. „Dobré Emily." odpověděl mi otec a pak lusknul a skřítci začali nosit snídani na stůl. „Ukaž" nakázal otec a já si vyhrnula rukáv na levé ruce. Ano už od malinka mám znamení zla. Otec mi ho udělal po matčině smrti. „Krása" řekl otec a pustil se do jídla. „Nemám hlad otče" „Budeš jíst" „Otče já nemám hlad." „Jestli to nepůjde po dobrém tak po zlém." „Otče já nemám hlad" zopakovala jsem ještě jednou s nadějí že mě propustí. „Když myslíš. Crucio!" Zakřičel a já se začala svýrat v bolestech. Nebrečela jsem byla jsem na to zvyklá. „Otče prosím přestaň." řekla jsem potichu. „No dobře" odpověděl a přestal. Já jsem si sedla ke stolu a začala jíst aby na mě náhodou nepoužil Avadu.

„Už mám dojezeno otče." „Dobře. Můžeš jít." Odpověděl když v tom najednou vlétla oknem sova.
Já od ní převzala dopis a začala číst.

Vážená paní Riddleová,
S potěšením vám oznamujeme že jste byla přijata na školu čar a kouzel v Bradavicích.
V příloze posílám seznam věcí které máte mít.
S pozdravem Minerva McGonagallová

„Otče přišel mi dopis z Bradavic." „S chůvou nakoupíte potřebné věci." „Takže můžu jet do Bradavic?" „Samozdřejmě že můžeš." Řekl a já k němu přiběhla a objala ho. „Ehm ehm" „Omlovám se otče" „Běž se připravit za chvíli je tady chůva." „Dobře".
Běžela jsem po schodech do svého pokoje.
Někdy je můj otec krutý a někdy je s ním rozumná řeč.

„Ahoj Narcisso" křičela jsem na moji chůvu ze dveří. Přesně tak moje chvůva je Narcissa Malfoyová. „Ahoj Emily" odpověděla mi Cissa. „Ahoj Draco" řekla jsem blonďáčkovi který stál opodál. „Ahoj" dostala se mi od něho tichá odpověď. Bál se mého otce, ale kdo ne, že jo. „Draco jde létos taky do prvního ročníku." Informoval mě otec.
„Naschledanou otče" řekla jsem a pak jsme se společně s Cissou a Dracem přemístili na příčnou ulici. „Prvně zajdeme k Olivanderovi." „Já už hůlku mám" „Já vím Em ale Draco ne." „aha" odpověděla jsem a šlo jsme.

Draco už má konečně hůlku takže můźeme jít dál. „Koukni Draco to je novej Nimbus 2000" s Dracem jsme často hrávali famfrpál na zahradě Malfoy Manoru.

„Už máte všechno?" zeptala se moje chůva. My jen kývli a přemístili jsme se všichni k Manoru. Cissa mě dneska měla hlídat celý den. S Dracem jsme se rozeběhli na zahradu hrát náš milovaný famfrpál.
Když jsme vzlétly byla jsem smutná. „Co je Em?" „Ale nic" „Zase něco s otcem?" „Ano" „Co to bylo tentokrát?" „Crucio" „Zase" odpověděl mi šokovanej Draco. „Jo zase. Už se těším do Bradavic" „Já taky. Jdeme se proletět než začneme hrát?" „Kdo bude rychleji u támhle toho stromu." Řekla jsem a vyletěla.

„Vítěz" volala jsem na Draca. „Ale bylo to těsně" bránil se Draco. „Skoro jsi mě měl ale jsem prostě rychlejší." odpověděla jsem mu s úšklebkem a sesunula jsem se z koštěti na větev pode mnou. Draco to zopakoval a já odlevitovala koštata na zem.

„Už chci být v Bradavicích" „Já taky" odpověděla jsem Dracovi smutně. „Em nechceš se ještě proběhnou než pojedeme do Bradavic?" „Dobře. Accio koště" zavolala jsem kouzlo a do ruky mi přilérlo koště. To stejné Dracovi.
Pomalu jsme se snesli na zem.
Já se pomocí magie proměnila na krásnou, majestátní klisnu Fríského koně. To jsem vám zapoměla říct jsem zvěromág.
Pohodila jsem hlavou a Draco se vyšvihnul na můj hřbet, chytil se mé dlouhé hřívy a já se rozcválala.
Proběhla jsem bránou a rozběhla jsem se do lesa. Musím uznat že Draco byl dobrý jezdec.
Zkusím jestli se udrží když vykopnu. Vykopla jsem ale ne moc abych ho kdyžtak vážně neshodila.
„Dobrej pokus Emily ale mě neshodíš." řekl pobaveně Draco. A já tryskala dál.

„Už by jsme se měli pomalu vrátit." řekl asi po hodině blonďák na mém hřbetu. Já jsem přešla do kroku a otočila jsem se. Taky bych se chtěla někdy projet. Pohodila jsem hlavou a Draco slezl. Proměnila jsem se zpátky a chytla se ho kolem krku. „Taky bych se chtěla někdy projet." „Kousek od nás má jedem chlap koně. Můžeme si dva půjčit." „To beru". Chytla jsem se ho za ruku a přemístila jsem nás k Manoru.

„Matko" zavolal Draco do obrovského domu. „Ano Draco?" „Jdeme si půjčit koně k tomu chlapovi kousek od nás." „Dávejte na sebe pozor.".

„Dobrý den pane Malfoyi, slečno" nikdo se neodváží vyslovit jsmé jméno. Smrtijedi mě říkají "Má paní".
„Dobrý den, mohu si půjčit dva vaše koně?" „Jistě" odpověděl a zavedl nás na zahradu. Koně nám nauzdil a už jim chtěl dávat sedla „Pojedeme bez sedla pane" řekla jsem on se mi poklonil a sedlo schoval zpět.
Já se elegantně vyšvihla na hřbet a čekala na Draca. Když už seděl kýval jsem hlavou na toho pána a on ná otevřel bránu. „Můžem?" „Kdo bude rychleji u lesa pane Malfoyi." „Zase závod paní Riddleová?" „Samozdřejmě". Pobídla jsem koně a pak už nevnímala realitu. Vnímána jsem jen mě a koně. A někdy taky Draca.
„První" křičela jsem když jsem se zastavila u lesa. „Máš rychlejšího koně." „Jo to určitě" „Na zpáteční cestu si je vímněníme." „Platí" odpověděla jsem a sesunula se z koně. Lehla jsem si do trávy a Draco udělal to samé. Koně se pásly a my jen leželi. „Draco ty se mě nebojíš?" „Ne proč?" „Protože se mě každej bojí. Začíná mi to lézt na nervy." „To se ti nedivím.".
V tom mě začala bolet hlava a slyšela jsem hlas mého otce.
„Emily už pojď domů musíš se připravit."
„Na co otče?"
„Na oslavu"
„Dobře"
„A vem s sebou i Draca"
„Ano otče".

„Emily co je ti?" „Nic jen táta" „Aha" „Máme jít bude nějaká oslava." „Tak pojď" Draco se zvedl a podal mi ruku. Já ji chytla a zvedla se.
Když jsem seděla na hřbetě tomu druhému koni. „Jedeme" zavolal Draco a my se roztryskali.

Když jsme dojeli k tomu pánovi poděkovali jsme mu a odešli k Manoru. „Cissi musím jít" „Nemusíš Em. Tvůj otec ti se dovezl šaty oslava bude tady." „Aha děkuji" „Máš je v dámském salónku." „Dobře". Odpověděla jsem Cisse a rozeběhla se do salónku a vzala si šaty které jsem si oblékla.
Kouzel jsem si udělala krásný drdol a šla dolů.

Když oslava konečně skončila přemístili jsme se s otcem domů.
Tam mě nadal že jsem byla moc milá a nechovala jsem se tak jak mě učil. „Crucio!" Dneska už po druhé jsem se svýrala v bolestech. „Omlovám se otče příště budu taková jakou jsi mě vychoval." „No dobře a teď zmiz" řekl a já běžela do pokoje.
Vzala jsem si Moon na klín a hladila ji. Je to kruté všichni smrtijedi si mohli vybrat jenom já jsem si vybrat nemohla. Znamení zla už mám na své ruce od čtyř.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Aloha❤️
Další kapitola. Doufám že se vám tahle knížka bude líbit.
Budu se věnovat i Nebelvírská princezna i téhle knížce. Takže nemusíte mít strach❤️
Vašem Am💞