Je to docela smutny příběh, ale ta pomoc lidem tam byla…
Jednou jsem tak seděla doma na gauči a když přeskočim pár hodin, tak se u nás ve městě vyhlásilo pátrání po jedné holčičce. Jmenovala se Dianka...bylo jí 6 let. A bylo to sestra mé BFF a zároveň má sousedka (BFF bydlí naproti mě a Dianka o dům dál vedle), po pár hodinách ji nešlo najít a tak hasiči a policie, nejen z našeho města, ohlásili, že lidi se maji dostavit na smluvené místo, že ji budeme společně hledat. (Už to budou 2 roky) Takže se lidi shlukli, hledali ji, všichni měli mapy, baterky a všechno. (Používali psy, vrtulníky, kamery…)
Hledalo se všude, po lesích, po panelácích, po ulicích. Já jsem šla s mamkou taky. Hledali jsme. Já se hrozně strachovala, ale nevzdala jsem to. Po několika hodinách jsme stále šlapali a usilovně hledali. Byli jsme jako vojáci. Dali jsme do toho veškeré úsilí. Hledali jsme do 2 do rána od 6 večera. (Hledana byla už od 2 odpoledne), okolo 4 ráno druhého dne se konečně našla. Našla se na místě, kde se dávno hledalo. Byla jsem šťastná že jsme ji našli protože jsem fakt pro ni brečela.
Našla se mrtvá…
To byl pro mě šok, našla se utopená ve vodě. Další měsíce jsem pro ni brečela protože, když si vzpomenu jak jsem ji odmalička hlídala, chodila s ní ven, nebo si s ní hrála.
Bylo to i ve zprávách. Fakt jsem si to dávala za vinu a ten pocit pořád chodí se mnou. Přestože jsem za nic nemohla, pořád ten pocit viny mám.
ČTEŠ
moje storytime
Mystery / Thriller*dokončeno* Toto je story, která se mi stala. Prosím, není to pro lítost, je to jen na to, abych se cítila lépe. Protože není zdravé vše držet v sobě. Tuto Story píši se slzami v očích. Omluvte chyby. #91 policie 26.11. 2020 #37 mum 25.11. 2020 #235...
