Web in eye

Prologue - Pokus na neviných

  Svět se převracel v klukových dlaních. Sledoval jak hlína, písek mizí mezi jeho prsty. Jeho oči zářili zelenou barvou. Byl zahalen dlouhým oblečením, přes hlavu kapuci a sledoval jen své ruce. Kolem prošli u jeho labortní výzkumné cely tři agenti s chlapcem ve stejném věku. Kluk měl oříškvoé oči plné strachu a kudrnaté hnědé vlasy. Jeho pohled se střetl s chlapcovým v cele, než ho agenti dotlačili do vedlejší. "Zvykneš si" prohlásil chlapec v zeleném. Natož si hnědovlásek povzdychl a sedl na lavici. Jenže se ozval zvuk, oba chlapci se podívali tím směrem. "Tak tenhleten.... Hmmmm" řekl muž hrubým hlasem. "Zkuste u něj pokus G67/02" agenti se zaskeli. "T-ten neotestovaný pokus?" Vydali tiše. "Uhhh jistě" zavrčel "jedna část je testovaná a funkční, zda to bude kontatibilní s lidksým tělem nevíme, proto test!" Řekl přísně a odkráčel si. Chalpce popadli v rozkazu agenti a odvedli kamsi, všude černota. Jen jak chlapec udělal krok okolo něj se vše rozsvítilo. Za sklem byli různí pavouci, tosový jiní, raidoktivní, vylepšení, jediní svýho druhu. Vyděšeně se smotal do klubíčka uprostřed a prosil ať ho pustí.
  Žádná pomoc se neozývala. "Jso uto jen zavření radioktivní, vylepšení pavouci, nic se mi nestane!" Opakoval si. I přesto se kluk zvedl, když uslyšel agentův hlas a to jak to pavouky naštvalo, a že jeden byl schopný leptat sklo si okamžitě kluk všiml. Mlčky sledoval sklo. Jeden menší pavouk, nejmenší od ostatních se rozleptanou škvírou dostal ven a ťapkal si to hezky ke klukovi. "Au!" Plácl se do hřebtu ruky kluk a vyděšeně křikl a uskočil. Ooravdu ho kousl jeden z těch pavouků. Červeno-modro-černý pavou ležel mrtev na zemi. "Teď zda přežije" odvlekli kluka do cely. Kluk se držel na nohou a přál si být odsuď pryč.
  Jakoby jeho modlitby byli vyslyšeni. Do vysoké budovi vnikla policie s FBI. Mezi tajnou agenturou kráčela žena, šel z ní až strach, podpadky duněli nablískanou podlahou, její pohled skoro až vraždil. "Pane Osborne" řekl velitel "jste zatčen!" "Za co?" Ohradil se Norman Osborn. "Za neoorávněné  testování-" velitel byl přerušen ženou. "Zvláště na maldistvých kam spadá i můj syn, ty!" Chytla ho podkrkem žena. "Uklidněte se paní Parkerová" odtáhl ji od Normena velitel. "Že nejsme spolu jsi mi chtěl zabít mého syna?!" Vyštěkla jedovatě.
  Kluk se opíral o zeď cely. Jeho hnědé valsy mu padali do obličeje, celý se třásl zimou a kymácel na místě. Rozezněl se zvuk policistů a jeho matky. An ito nezaregistroval a upadl do mdloby, do té černoty na 24 hodin. Probral se až druhý den odpoledne. V halvě mu nepříjemně bzučelo, vše slyšel hlasitěji a vnímal najednou několik vjemů. U jeho postele seděla jeh rodina. Teda rodiče, přičemž ho matka držela s twtou za ruce s otec se strýcem se děli na židlích. "Broučku" vyjekli všichni "pane Bože Pete jsi v pořádku" objali ho, ale chlapec byl stále zmatený.
  Kluk v zeleném oblečení se dostal do děcáku. V pokoji, vždy večer si v koupelně rozsvítil blikající žluté jemné světlo, sundal kapuci z hlavy a sledoval svůj obličej. Krom smaragdových očí bylo vše v normálu. Teprv až na tváři si všiml jemné zeleni, ta se objevovala i na krku a zbytku jeho těla. Však ruce od zápěstí po konečky prstů a od kotníku nohy k prstům měl normální. Zelená barva byla někde jako pár vyčnívajících lístků. Jeho medové vkasy byli učesány na stranu. Na zápěstí se mu objevovali viditelnálé smaragdové žíli. Cokoliv živého z přírody vzal do ruky, či se toho dotkl, mělo to zajímavé účinky. Umírající květina ožila, živá zas umřela. Hlína se mu sypala skrz prsty a on viděl všechny kdo po ní kráčí, hluk v jeho hlavě z toho zmatku nepřestával.

Snad se vám bude nivá kniha líbit.
Enjoy this book and this trailer for this book ❤️
🕸️👁️
Here trailer: