Abducted [Z.M.]

i fucked up

,,Jedinej, kdo si zasloužil umřít, jsi ty! Ne tvoje rodina! Ty si měl umřít, jen ty!" zakřičí hystericky. ,,Jsi obyčejnej zmrd a karma tě za tvoje činy dožene!" vyprskne, načež si nasadí kapuci mikiny na svou hlavu a prudce se otočí. Zůstanu zaraženě pozorovat její záda. Úplně mi došla slova. Přála by si mojí smrt?

,,Zayne, chápu, že mě nemáš rád. Nevím teda, co jsem ti udělala, ale... Akceptuju to. Akceptuju fakt, že mě nemáš rád. Ublížil si mi. Dal si mi pár facek, připravil mě o moje veškerý sebevědomí, sebral mi naděje, ponížil mě... Nikdo v životě mi takhle neublížil. Nikdo. Ale i přesto všechno tě mám ráda." uchechtne se smutně, ,,Proč? Kvůli tý noci, kterou jsme společně strávili v hotelu. Dovolil si mi tě poznat aspoň trochu. A já stojím o to poznat tě ještě víc. Políbil si mě, držel mě v náruči a vypadalo to, jakoby to pro tebe něco znamenalo. A to ve mně probudilo naději, která ve mně stále je. Promiň, že jsem sem vůbec jela a naivně doufala, že bys mi pomohl." dokončí svůj proslov. Tolik jsem jí ublížil, ale ona ve mně stále viděla dobro. Proč?

,,Zay-" nestihne svá slova doříct. Svou tváří jsem se sklonil blíže k té její, načež jsem své rty lehce otřel o její, než jsem je plně přitiskl. Náš druhý polibek.

Zatřepu hlavou, abych se navrátil zpět do reality. Až moc jsem se ponořil do vlatních myšlenek. Ta otravná holka mi leze až příliš na mozek.

Zastavil jsem autem na křižovatce, kde stojím už několik dlouhých minut. Mohu být jen rád, že za mnou nestojí žádná auta, která by mě vytroubila - to by Beatrice mohlo probrat.

Pohlédnu do zpětného zrcátka, pozorujíc Beatrice. Je stále mimo. Jakmile upadla do bezvědomí, tak jsem jí vzal do své náruče a přenesl do svého auta. Nebylo na co čekat. Její tělo jsem položil na zadní sedadla svého auta a následně jsem se usadil na sedadlo řidiče. Jejímu otci jsem zaslal krátkou zprávu, že mu vezu Beatrice. Zpětně mi přišla zpráva s jeho lokací, abych věděl, kam mám Beatrice zavést.

Ta látka, kterou jsem jí píchl do krku, je mírně silnější, tudíž bude "pár" minut trvat, než se probere. Znovu zatřepu hlavou, abych se navrátil zpět do reality. Zaostřím na vozovku a šlápnu na plyn, rozjíždějíc se.

Pět milionů dolarů. Dostanu pět milionů dolarů za to, že Beatrice dovezu jejímu otci - přijde mi to šílený a neuvěřitelný zároveň. Ne, že bych měl peněz málo, ale vždy se hodí peníze navíc. S jejím otcem jsem domluvený už dlouho. Její otec byl šíleně nasraný, když jsem mu sdělil, že se Beatrice podařilo ode mě utéct.

Díky jejímu útěku po mně její šílený otec šel. A když říkám šel, tak to myslím tak, že mi šlo o život. Její otec mi dal přesně tři měsíce na to, abych Beatrice našel a odevzdal mu ji. Pokud bych jí nenašel, tak by mě, dle jeho slov, vykuchal zaživa.

Nemám tušení, co má s Beatrice v plánu. Nechápu, proč mu o ní tolik jde - jakoby mě to vůbec zajímalo. Důležité je, že jsem splnil svou část dohody - našel jsem jí a teď mu jí vezu. Další část dohody musí splnit on. Předat mi pět milionů dolarů v hotovosti.

Zastavím auto pár metrů od opuštěného skladiště, které se nachází nedaleko letiště. Tohle je místo, na které jsem měl Beatrice dovést. Vypnu motor a vytáhnu své klíče ze zapalování, načež vystoupím z auta. Sotva jsem za sebou zavřel dveře svého auta, tak se u mě objevily tři mužské postavy.

,,Scott už tě očekává, Maliku. Doufám, že si svoje slovo tentokrát dodržel a tu holku máš." promluví ten nejmenší z nich, načež drze nakoukne do mého auta. Ovšem má smůlu - na oknech auta mám tmavé fólie, tudíž nemůže náhlednout dovnitř.