Viteál Smrti || HP ff [POZASTAVENO]

XV.

,,Cedricu?" divil se, když vstával, podával mi pomocnou ruku, abych se mohla postavit také.

Předtím, než jsem promluvila, jsem ještě změnila svůj hlas, aby Harry nepojal žádné podezření ohledně toho, že nejsem mrzimorský student.

,,Jo, jsem to já." ujistím ho, a jeho pohled pak padne na pohár na konci cesty.

Než stihl něco dalšího říct, ozvalo se praskání a pak se z druhé strany přihnal silný vítr.

,,Běž!" křikla jsem a společně jsme se rozeběhli směrem k zářícímu poháru.

,,Na tři se ho společně chytneme, jo? Raz," začnu odpočítávat, a pak už se ke mně přidá i Harry. ,,dva, tři!"

Jen co dořekneme poslední číslovku, oba sáhneme po poháru z jedné strany a pak nás silný vír vcucne do sebe, dokud nás nevyplivne na hřbitově.

Pokusím se posadit, i když mě dost bolí záda. Když se na sebe podívám, zjistím, že už nemám Cedricovu podobu. Jako by tohle místo to kouzlo zrušilo.

Než jsem to ale stihla napravit, Harry se na mě zmateně podíval.

,,Mayo? Kde se tu bereš? A kde je Cedric?" ptal se hned, protože neměl ponětí, co se to právě stalo.

,,Na tom teď nezáleží! Musíš odsud zmizet. Když se teď dotkneš poháru, přenese tě zpět o Bradavic. Honem! Než bude-" ,,Pozdě?" přerušil mě čísi sípavý, slabý hlas.

Z úkrytu kousek od nás vyšel Pettigrew s uzlíčkem čehosi v náručí, a šel směrem k velkému kotlu, který tu stál.

,,Spoutej je, Červíčku! Oba dva!" přikázal mu hlas, a na to na nás ten hnusák namířil hůlku. Harryho chytila socha smrtky na jednom z hrobů, a na mě použil poutací kletbu.

,,Udělej to! Teď!" nařídil hlas Červíčkovi, který se podíval na zabalený uzel ve svojí náruči, a obsah vhodil do rozpáleného kotle.

,,Kost otcova, darovaná nevědomky." pronesl Červíček, když z hrobu, na němž stál Harry, vznesl do vzduchu jednu kost a vhodil jí do bublajícího kotle.

Musela jsem vymyslet, co budu dělat. Nestihla jsem se s Harrym přemístit, dokud byl čas, a teď je pozdě na to zabránit Voldemortovu návratu.

Nejdřív musím vymyslet plán, a pak se teprve dostat z pout.

Když byl Červíček už bez ruky, a Harry měl pořezané zápěstí, jen co pár kapek jeho krve nakapal do kotle, vzedmul se z něj dým.

Je to tu. Pán zla se vrací.

A v ten moment mě to napadlo. Už jsem věděla, jak odsud Harryho dostanu v pořádku zpět za studenty.

Bezhůlkovou magií jsem zrušila pouta, co na mě uvrhl Pettigrew, ale dál jsem seděla, jako bych se nemohla hnout z místa.

Zanedlouho se Voldemort ukázal v celé své kráse, a svolal své Smrtijedy. Vyčetl jim, že ho nehledali, ačkoliv zanechával více než pouhé náznaky své existence.

Pak až se otočil k nám, a prvně se věnoval Harrymu.

,,Oh, Harry, málem jsem už na tebe zapomněl." pronesl, jako by se vítal se svým starým přítelem. ,,Stojíš na kostech mého otce." podotkl, ale vůbec mu na tom nezáleželo.

Přišel blíž k němu, aby mu mohl hledět zpříma do očí.

Mezitím co dál o něčem blábolil, já se porozhlédla po okolí. Ostatní Smrtijedi by mi mohli ztížit můj pokus o Harryho záchranu, ale musím to risknout. I v případě, že za to sama obětuji život...

Když se dotkl Harryho jizvy a on začal bolestně křičet, už jsem to nevydržela a upoutala na sebe jeho pozornost.

,,Dost už! Nech ho být!" okřikla jsem tu kreaturu, co se tu promenádovala jako vládce celého světa.

Jeho rudé oči se zaměřily na mě. Nebezpečně se mu v nich zalesklo.

,,Och, a tady je naše malá společnice, díky které se Harrymu podařilo splnit všechny úkoly a on se k nám tak dnes večer mohl připojit." pronesl posměvačně, a prozradil tak Harrymu něco, co jsem nechtěla aby věděl od někoho jiného, než ode mě.

,,Sice jsem musela dovést Harryho až sem, ale zapomínáte na detaily. Velice podstatné detaily." povím, a ušklíbnu se, když se nechápavě zamračí.

,,Jaké, smím-li to vědět, má milá?" zasyčel a naklonil se ke mně blíž.

,,Váš společník udal, řekněme, pro vás špatně položené podmínky." šklebím se dál, než popadnu svou hůlku, co ležela kousek ode mně, a vyšlu na všechny Smrtijedy, s Voldemortem v čele, odzbrojující kletbu v takové míře, že je to srazí všechny na zem.

Osvobodím Harryho z věznění sochy, a jen tak tak stihneme vyslat ochranné kouzlo, když na nás Smrtijedi zaútočí kletbami.

Schováme se za trosky, a já kolem vytvořím neprostupnou bariéru, která nás prozatím ochrání od smrtících i mučících kleteb.

Popadnu Harryho za ramena a důrazně se na něj dívám, aby pochopil, že mě teď musí poslouchat.

,,Harry, věř mi, nedělala jsem nic, co by bylo proti tobě! Přiměli mě složit neporušitelný slib, abych jim pomohla tě dostat sem. Ale svůj slib jsem dodržela a už mě s nimi nic neváže, proto tě můžu i dostat odsud." začnu zbrkle, a doufám, že mu stihnu říct svůj plán ještě před tím, než moje bariéra spadne.

,,Pamatuješ, jak jsme v komnatě zkoušeli to kouzlo na draka? Jak led obsáhl polovinu místnosti? To se spojilo moje a tvoje kouzlo. Pokud to zkusíme znovu, dostaneme dost času na to se dostat k přenášedlu a zmizet odsud."

,,Dobře. Jaké?" ptá se, a těkavě se dívá za mě na zeď, u níž se krčíme.

,,Stačí obyčejné odzbrojovací kouzlo. Ano?" chci se ujisti, že chápe můj plán, ale než stačil říct cokoliv v odpověď, jedna ze smrtících kleteb zasáhla můj štít a definitivně ho roztříštila.

,,Teď!" křiknu, a na to se postavíme, jen abychom společně vyřkli zaklínadlo.

,,Expelliarmus!"

Kouzla z našich hůlek se spojí a vytvoří jedno silné, které všechny odhodí dál od nás a srazí na zem.

,,Běž, běž, Harry! Honem!" pobízím ho, a sama se rozeběhnu směrem k přenášedlu.

,,Ne! Mě neuniknete!" zakřičel Voldemort, ale my už se téměř dotýkali poháru.

,,Avada dekavra!" okolím zahřměl jeho hlas, těsně před tím, než jsme se dotkli přenášedla, ale jakmile mě pohltil vír, přestala jsem vnímat.

Propadla jsem temnotě, která se po mně natahovala.

___________________________________________

A/N

Ehm...

Pokračování příště. 😁😅
___________________________________________
Kučerová Markéta