Byl jsi varován

Skrýš

Vidíš ty svítící oči ve své skříni? Jak má každý pár jinou barvu?

Slyšíš ty šeptající hlasy? Jak zní lidsky a nelidsky zároveň?

Víš, že by ses neměl přibližovat? Že bys je měl ignorovat?

Víš.

Přesto neodoláš.

Nechoď, i když našeptávají opak. I když tě vábí k sobě.

Varují tě, snaží se tě odradit a zároveň pokouší a volají.

Ach ta dětská zvědavost.

Taky jsem na ni doplatila. Byla jsem poslední, kdo se k nim přidal.

A teď jsi to ty. Neodolal jsi a otevřel dveře.

Vtáhli jsme tě mezi sebe.

Další oběť. Další ztracené dítě.

Dospělí pátrají. Nikdy však nenajdou.

Hledají lidského únosce dětí.

Nevěří na nás.

Na strašidla ve skříních, pod postelí a všude, kde se můžeme schovat.

Pojmeme lidskou duši, zničíme tělo a vytvoříme dalšího z nás.

Říkala jsem, ať nás ignoruješ. Ať nechodíš k té skříni a neotvíráš ji. A poslechl jsi?

Ne.

Nikdo neposlechne. Nikdy.

A nyní? Nyní hledáme další oběť, nezvládající svou zvědavost.