Každou minutou se mi honí hlavou má to tak být? Jsem takhle šťastná? Jasně, že nejsem! Jsem naštvaná na sebe ! Na to,že jsem byla tak hloupá a věřila jedné dívce.Nevím co mám dělat.Jsem tak zmatená. Vše se ve mě svírá a nevím jak se z tohoto vztahu vymanit. Ten den jsem usnula ani nevím jak .Další den jdu na brigádu. Zařídila jsem si v jedné drogerii roznášení slevových letáčků.Den jako každý jiný,tedy aspoň jsem si to myslela.Vzala jsem si na sebe uplé černé tričko dlouhý elegantní béžový kabát,namalovala se a vyrazila směr Pardubice. Je to hned vedel města ve kterem žiju ,jen o pár stanic vlakem dále. Vystupuji a přichazím do drogerie kde mi dají bílé tričko a růžovou sukni. "Támhle máš letáčky,támhle jsou balónky to si vezmi a jdi roznášet" řekla jedna z prodavaček. Udělala jsem přesně to co mi řekla. Pohybovala jsem se ve větším obchodním centru,když v tom jsem uviděla bývalou přítelkyni té své přítelkyně. "Mmm zajímavá náhoda" řekla jsem si. Prodávala tam v jedné trafice. Stále jsem okolo této trafiky chodila ani nevím proč...lákalo mě to. Byla jako magnet co mě k sobě přitahuje.Po nějakém čase si šla odskočit na cigaretu. "Teď mám šanci" Vyšla jsem za ní ven. Podívala se na mě a já nevěděla co mám říct. "Ahoj" vypadlo ze mě. "Ahojky " odvětila mile a usmála se na mě. Byla jsem jak u vytržení. "Jak se máš?" "Jo dobrý copak ty slečno a co tu děláš?" Strasně se mi líbilo když mi říkala "slečno ".Odvětila jsem,že jsem tady brigádně a že tu roznáším letáčky. A tak jsme se dali do řeči.... Mluvili jsme dlouho. Bavili jsme se o mé přítelkyni ... z jakého důvodu jí opustila. Její odpovědi se schodovali s tím s čím si momentálně procházím.Usoudila jsem,že to není špatná holka a ,že má v mnoha věcech pravdu. No a takhle to vše začalo. Po večerech jsme si psali. Potají ..bylo to naše malé tajemství.
