Pro Alici Oreally, Elysejský klíč

Druhý díl

Klíč k Okamžiku - další kniha Alice Oreally a co s vámi dokáže udělat:

...zase pro Alici...zase ta Alice :DDD

Když píše Alice, slyšíš zvony znít...
Když píše Alice, cítíš srdce znovu bít...
Rok 2019 je takový nějaký zvláštní. Čím dál tím víc.
Stále jsme ptáčata, vypadlá z hnízd a učíme se létat. Chci umět létat a milovat. Opravdově milovat. Opravdově létat.
Celkově vzato stačí poznat dva lidi a všechno se změní. Pravidla přestanou existovat. Lucie bez pravidel a Alice s pravidlem lásky.
Svět se otáčí vzhůru nohama. Gravitace není tam, kde má normálně být. Srdce bije v nepravidelném rytmu. Jenomže lékaři tvrdí, že to nic není.
A tak kráčíš dál. Hlavu vzhůru. Když se budeš dívat dolů, přijdeš o mnoho krásy a lásky.
Víš, co je to okamžik? Ano, jen TA malá chvilka, co ti někdo může ukrást, nebo naopak dát.
Nenech si ji vzít, je to jen tvůj malý, sobecký okamžik. Tvůj malý zázrak.
Najdeš k němu klíč, jednou...až přijde čas.
Okamžik, kdy pochopíš.
Okamžik kdy uvidíš.
Okamžik, kdy procítíš.
Okamžik, kdy najdeš to, co celý život slepě hledáš.
Najdeš Klíč k Okamžiku.
A Alice má, Alice dá, Alice ukáže. Je to jistota. Hleď, tu ji máš, tady plná náruč sype se. Láska není vidět, nevoní, jen bolí. Och, jak ta bolí. Srdce svírá a tlačí. Hrudník se chce roztrhat, aby bylo místo na dýchání. Zalije ti plíce krví, ale neokysličenou. To všechno a ještě mnohem víc Ti způsobí láska.
A pak přijde Alice, ten drobný modrý kvítek, co ani netuší, co dává. Jak hladí, jak voní, jak laská a něžní vše okolo sebe. To drobounké křehké stvoření, které ze sebe sype dávky lásky tak vysoké, že pokoří všechny světové stupnice. Láme vzorce, zlomky už dávno neplatí. Všechny rovnice se rozpadly, míry nedávají smysl. Pravá půlka se stává levou, západ odešel na východ, jih se stal severem. Z oceánů se voda vylévá, jen se Alice dotkne klávesnice. Moře utichají a naslouchají lásce. Život v lese se zastaví, ježci se už nechtějí točit do klubíček, bodlinky nepíchají. Lehčí miska vah přehoupne těžší.
Mít takové srdce jako Alice, to by bylo...jenomže to nikdo nemá. Proč? Anebo má? Já nevím, myslím, že málokdo, jen málokdo ho má. Možná jen vyvolení. Kdo ví. To, jakým způsobem Alice má ráda, jak dává lásku, jak miluje, to umí jen málokdo. Tedy co já vím, třeba ne. Akorát já o tom nevěděla, neslyšela, nečetla. Až teď.
Až teprve nyní mohu umět trochu létat, trochu vstávat po pádech, klidněji dýchat, spát.
Světe, tak padni na ten svůj zadek a koukej se. Vidíš Alici? Tak takto vypadá láska. Co? Slova došla? Zůstala jen otevřená ústa dokořán.
Pojďme je zavřít a učit se. Učit se lásce, pokoře, skromnosti. Tím vším ten kvítek modravý oplývá.
Okamžik je dočtený. Klečím na podlaze. Pláču. Slzy stékají. Jsou to slzy očištění. Díky nim půjdeme dál. Všichni, kdo budou chtít. Křičím, nahlas, chci si vypálit díry do hlasivek. On zemřel? Ale to nejde, Alice pomoc! A tak Alice přimáčkne prsty ke klávesnici a dá ti další šanci. Přežiješ jen díky lásce. Už zase čtu a dýchám. Nepotřebuji k přežití happy end, stačí láska. Protože Alice slzy zastaví, pohladí, utiší. Obejme. Konec nekončí, konec začíná. Musíš najít jen klíč k tomu okamžiku.
To umí jen Alice.
Alice, já na to přišla.
Zamilovala jsem se do tvé lásky. Můžete milovat lásku? S klíčem v kapse navždy.
Děkuji Alice, děkuji za to, že prostě jsi.