červnu 1972 se v nemocnici Cedar Senai objevila žena v bílých, krví nasáklých šatech. To by samo o sobě nemělo být příliš překvapivé, protože lidé, kterým se něco stane v blízkosti nemocnice, se raději dopraví pro pomoc sami. Ale ona nevypadala jako člověk. Vypadala jako nějaká přerostlá manekýna, jako plastová panna, ale pohybovala se jako člověk. Její tvář byla bez emocí a jakéhokoliv výrazu, dokonce i bez obočí, s trochou rozmazaného make-upu okolo očí. V jejích ústech bezvládně spočívalo malé mrtvé kotě, ze kterého stále tryskala krev. Když ho vytáhla z pusy a odhodila stranou, zhroutila se na zem. Od chvíle, kdy vstoupila do nemocnice až do momentu, kdy byla převezena do nemocničního pokoje, byla úplně klidná, bez výrazu a bez hnutí. Lékaři si mysleli, že bude nejlepší, když si ji zde zatím nechají, dokud se nezjistí její totožnost. Neprotestovala. Vlastně nic nedělala, nereagovala, neprojevovala žádné emoce a zaměstnancům bylo nepříjemné se na ni dívat i jen pár sekund. Najednou sebou začala trhat a snažila se uniknout. Personál, který se ji snažil uklidnit, musel bojovat s její extrémní silou. Dva zaměstnanci se ji snažili držet na lůžku, ale ona se přesto zvedla. Obrátila své prázdné oči na doktora a udělala něco nečekaného. Usmála se. Když to udělala, jedna lékařka v hrůze vykřikla a utekla z místnosti. V jejích ústech nebyly lidské zuby. Byli to tenké, ostré hroty. Příliš dlouhé na to, aby mohla žena zavřít ústa, aniž si ublížila. Lékař na ni chvíli díval s údivem v hlase se zeptal: ,, Co jste sakra zač? " V krku jí zapraskalo, když jím otočila, ale stále lékaře pozorovala. Nastala pauza. Chvíle mučivého ticha, které přerušily až hlídačovi kroky, znějící na podlaze chodby za dveřmi nemocničního pokoje. Když se její hlídač snažil zadržet, vrhla se mu po krku, vytrhla mu krční žíly a nechala ho na podlaze dusit se vlastní krví. Vstala a naklonila se nad něj, její tvář byla tak nebezpečně blízko u jeho očích, ze kterých pomalu vyprchával život ... Přiblížila se k němu a zašeptala. ,, Já ... jsem ... Bůh ... " Doktor se strachem v očích sledoval, jak prochází kolem hlídačova těla. Věnovala mu svůj poslední pohled a zmizela. Lékařka, která přežila nehodu, ji pojmenovala "The Expressionless". Bez výrazu.
