Maková panenka

-5-

Jak šel čas, tak i Izzi a Sam byli čím dál tím více starší a stále drželi pospolu. Byla to pořád ta samá nerozlučná dvojka co spolu tančila uprostřed vlčích máků i když už byli téměř dospělí.
Oba se od dětství hodně změnili, Izzi byla krásná, štíhlá, ale stále malá a drobná roztomilá blondýnka, která měla oči jako dvě studánky, ve kterých by se kde kdo ztratil, zatímco Sam, ten byl čím dál tím vyšší a silnější, dokonce Izzi přerostl o dobrých třicet centimetrů, měl ostré rysy, krásné černé vlasy a smaragdově zelené oči.
Ale stále to byli ti dva, kteří měli sami sebe a nic jiného nevnímali.
Ani jeden z nich neměl stále příliš přátel, vždy se ukázalo, že nebyli praví a tak skončili zase jen sami spolu,což jim konec konců vyhovovalo ze všeho nejvíce.
Sam byl s Izzi moc rád sám, už jako malý si uvědomil, jak moc jí má rád a chtěl s ní být co nejvíce.
Ocitl se v té samé situaci jako kdysi u potoka, bál se s Izzi promluvit, tenkrát odhodlání našel, ale říct Izzi co k ní cítí, byl přeci jen větší problém, než se na první pohled může zdát.
Sice jeho slova nebyla nikdy řečena, ale jeho činy mluvily za vše.
Sam byl na Izzi velice hodný, nikdy se s ní nepohádal, však by ani nebyl schopný udělat něco, co by ji rozesmutnilo,měl ji rád, jako nikoho předtím.
I Izzi ho měla ráda, líbilo se jí, jaký byl, byl na ni milý, pokaždé ji v poli vyzval k tanci jako pravý gentleman, měla z toho radost, věděla, že ji má rád, také ho měla ráda, ale bála se mu to říci, nikdy nikomu nic podobného neřekla, tak jak by mohla něco takového jen tak říct někomu, komu na ni nejvíce záleží,bylo to pro ty dva těžké.