The pleasure stems from phoning 15+ [Tom Hiddleston CZ FanFic]

Part 1/2

Tato povídka se dá z jakéhosi důvodu považovat za nějakým způsobem odvetnou, sama nevím. Každopádně je napsána pro osůbku, kterou zde ani nemusím zmiňovat - ona sama to moc dobře ví. Love ya, dear! ♥ Ale i vás ostatní mám ráda, aby se neřeklo, broučkové. :P Takže - užijte si povídku a ještě jednou přeji Veselé Vánoce - a tentokrát i s dodatkem - a šťastný Nový rok 2015!

P.S. Jistě už si pamatujete, co znamená hvězdička. ;) 

Neexistuje nic horšího, než vracet se domů za deště a bez deštníku. Alespoň to si myslel Tom, když se vrhal do boje proti studeným dešťovým kapkám, které nemilosrdně útočily na jeho vlasy, obličej, oblečení a zatékaly mu za límec kožené bundy, což mu bylo proti srsti ze všeho nejvíce. Snažil se se alespoň trochu zakrýt rukama, ovšem jeho pokusy o zastavení invaze vody byly marné. Když konečně doklopýtal ke vchodu do svého domu, byl promočený až na kost. Po příchodu domů se okamžitě vysvlékl z mokrého oblečení a bez ohledu na okna, jež ještě stále neměla stažené žaluzie, se producíroval bytem pouze v trenýrkách. Chumel hadrů, jemuž se ještě před několika minutami dalo říkat čisté, voňavé a suché oblečení, nemilosrdně skončil v koši na špinavé prádlo. Tom byl spokojený. Ačkoliv to mohlo znít trochu paranoidně, pomstil se svému oblečení za nepohodlí, za které vlastně ani nemohlo. Byl by proklínal boha hromů a deště Thora, jenže na to neměl žaludek. Buď by si připadal jako blázen, nebo by rovnou mohl zavolat Chrisu Hemsworthovi a postěžovat si na privilegia jeho role, která ovšem Tomův herecký kolega nemohl nijak ovlivnit, ani kdyby chtěl sebevíc. 

Z více než podivného přemítání Toma vytrhlo zakručení v žaludku. V jeho vlastním žaludku. Nebo je tu se mnou snad ještě někdo jiný? pomyslel si Tom a rozhlédl se kolem sebe. Tak tohle už bylo opravdu zvláštní. Možná prostě pouze trpěl letitou samotou, která ho obklopovala ze všech stran a dýchala na něj ze zdí bytu, nebo měl prostě jen špatný den a byl přepracovaný. Tím by se jistě vysvětlily tyto jeho podivné stavy, nad kterými mu zůstával rozum stát. Aniž by se obtěžoval stáhnout již zmiňované žaluzie, vydal se na průzkum k lednici, která na něj jakoby volala a mámila ho svým líbezným zpěvem, za nějž se dalo považovat pouze občasné zavrzání chladičů, které rozhodně líbezné nebylo. Jen se hezky pokochejte bohem chaosu, pomyslel si Tom potměšile, jakmile zahlédl rozsvítivnuvší se okna sousedního bytu, kde podle všeho bydlela nějaká velice zvědavá žena. Zlomyslně si ale usmyslel, že pro dnešek už se pokochala dost a s úsměvem žaluzie zatáhl.

„A je to," zamumlal a oprášil si z dlaní pomyslná smítka prachu. Poté se, teď už s celkem dobrou náladou, vypravil zpět k lednici, odkud vytáhl krabici pomerančového džusu, jejíž obsah začal během několika okamžiků mizet v jeho nenasytných útrobách. Jakmile ukojil svou potřebu a teď myslím potřebu naprosto nevinnou, kterou se rozumí nutnost pravidelného pitného režimu, svalil se na gauč a sebral ze stolku svůj telefon, který tam před nedávnem odložil. Chvíli jen znuděně projížděl adresář, když v tom se jeho prst zastavil na kontaktu, jehož jméno mu rozproudilo krev v žilách. S úsměvem si přiložil telefon k uchu a naslouchal vyzvánění, které po až podezřele krátké době přerušilo zprvu zapraskání a poté i jemný ženský hlas.

***

Zrovna polehávala na posteli a sledovala nudné dění v televizi, visící na stěně, když v tom se ozvalo vyzvánění telefonu. S vyhlídkou na nějaké příjemné rozptýlení ztlumila zvuk a popadla přístroj do ruky. Když spatřila jméno na displeji, donutila se k úsměvu.

„Ahoj, Tome. Potřebuješ něco, nebo mi voláš jen tak?" usmála se a překulila se na záda. Jakmile Tom promluvil, měla co dělat, aby nezasténala - jeho hluboký hlas ji doháněl k šílenství.