Jessica - Dívka ze snu

1. Noční můra

     Jessica se probírala. Ležela na boku a cítila ledovou, drsnou betonovou podlahu pod sebou. Ruce měla za zády a strašně jí bolely. Otevřela oči, protože nechápala co se to děje a s leknutím sebou trhla. Nebyla ve své posteli kam si večer lehla, ale v nějakém sklepě. Měla svázané zápěstí a kotníky provazem, takže nemohla vstát, ale když s bolestí otočila hlavu, všimla si menšího okénka, díky kterému poznala, že je venku den. Neměla tušení, jak dlouho tady ve sklepě je. Po zdech bylo pověšené nářadí, které podle nánosu prachu nikdo dlouho nepoužíval, v rohu byly krabice s krámy a všude bylo vlhko. Věděla, že se musí uklidnit a přemýšlet jak se osvobodí, ale místo toho se jí ven z hrdla začal drát výkřik a sten. Nemohla to ovládnout a možná i trochu doufala, že se její hlas dostane ven a někdo jí uslyší. S obrovským skřípěním rezavých pantů se otevřely dveře a dolů po schodech seběhl muž. Popadl hrnek ze stolu, napřáhl se a praštil jí s ním do obličeje. S mžitkami před očima a s pachutí krve v puse upadla do bezvědomí...
    
     S šokem jsem se vzbudila celá mokrá od potu, nemohla jsem skoro dýchat a chtělo se mi zvracet. "Zase ten sen." proběhlo mi hlavou a snažila jsem se nahmatat vypínač stolní lampičky. Jakmile se mi to podařilo, ujistila jsem se letmím pohledem po místnosti, že jsem doma. Vše vypadalo stejně. Stůl se prohýbal pod hromadou papírů s podklady do školy, na křesle u okna byla klasická hromada špinavého prádla, kterou jsem nebyla schopná dát mamce když prala a štos knih ležel na zemi a já se už týden přemlouvám k tomu, abych je srovnala na poličku. Opatrně jsem si stoupla a došla do koupelny, ve které byl stejný nepořádek jako v pokoji. Podívala jsem se do zrcadla a nemohla jsem věřit tomu co vidím. Člověk by si myslel, že jsem vůbec nespala. Moje hnědé dlouhé vlasy a obličej od potu, velké kruhy pod očima byly zřetelnější, protože jsem byla bílá strachy a i přes to, že se mi podobný sen zdál docela pravidelně, jsem se pokaždé cítila jako by to bylo poprvé. "Proč se mi tohle děje." zeptala jsem se sama sebe, protože jsem nemohla dostat z hlavy svázanou Jessicu ležící ve sklepě. Vlezla jsem si do sprchy a alespoň na chvíli jsem měla pocit, že spolu s potem odtéká i pocit bezmoci, který mi po probuzení kvůli Jessice ulpěl v mysli.
     "Zase zlé sny Moniko?" zeptala se mě mamka o pár hodin později, zatímco připravovala snídani. Sedla jsem si zamyšleně ke stolu, jestli ji říci pravdu. Bylo mi ale jasné, že když se sprchuji ve tři ráno, tak už ví co se děje. Ještě když to nebylo poprvé. "Ano mami a je to pořád skoro stejné." přiznala jsem a ona se otočila s obracečkou v ruce z které spadly na zem kusy vajíček. "Děláš mi starosti zlato. Tohle budeme muset nějak řešit, protože je to čím dál častější." otočila se zpět k plotně a já si slíbila, že příště vydržím se sprchou do rána. Mamka byla neskutečně hodná, ale občas mě tím přiváděla k šílenství. Navíc mě stále brala jako malou holku a tak se ke mě i chovala. Před třemi měsíci jsem oslavila sedmnáct let a i tak je to pořád stejné. Všichni mí kamarádi jí zbožňovali, protože když k nám přišli, nosila jim čerstvě upečené muffiny a kakao. Musela jsem ji vždy dopředu sdělit, že si hodlám někoho pozvat. "Zlatíčko pořádně se najez a já tě pak odvezu do školy." přendala obracečkou omeletu z pánve na prázdný talíř přede mnou. "Děkuju." pověděla jsem nenuceně, rychle jsem to do sebe naházela a u vchodových dveří jsem na ni jen zavolala "Pojedu autobusem s Emmou." Ani jsem nečekala na odpověď a vyběhla jsem co nejrychleji ven. V autobuse jsem seděla sama, protože Emma byla nemocná. Koukala jsem z okna a pocit únavy byl neskutečný. Pozorování lidí mě už taky nebavilo, ale jakmile jsem spatřila dívku v modrých šatech s aktovkou na zádech a s vlasy spletenými do copu, vyskočila jsem. "To je ona! To je Jessica." rozeznělo se mi v hlavě a já zakřičela na řidiče ať zastaví, že je mi špatně. Dupl na brzdu, protože představa že uklízí pozvracený autobus se mu nelíbila. "Díky a klidně jeďte, zavolám mámě." vyskočila jsem ven a oběhla autobus abych si tu dívku mohla lépe prohlédnout. Došlo mi, že se chovám jako blázen a tak jsem zpomalila a přešla silnici. Dívka byla upravená, čistá a smějící se. Byla jsem si jistá, že je to Jessica a žaludek se mi sevřel a potom opět povolil a já začala zvracet.