COMPLICATED || JOHNLOCK

1.

SHERLOCK

Nový začátek, řekl bych. Co jsem se přistěhoval, se mi dějí samé dobré věci. Bydlím v krásném novém bytě, sousedé zatím vypadají celkem mile, poznal jsem příjemné lidi, objevil jsem nové kavárny, ve kterých určitě strávím většinu svého volného i studijního času, a co je nejhlavnější, přijali mě na fakultu sociálních věd.

Zaměřím se na obor sociologie, jelikož budu studovat kriminologii, kde mi pomůže moje rozvinutá schopnost dedukce. Nicméně, bych chtěl objasnit, proč jsem se přistěhoval. Jednak mě obor na minulé škole nebavil, celkově škola samotná mě docela zklamala, a taky jsem neměl úplně příznivý kolektiv, který by se navzájem podporoval a pomáhal si.

Právě naopak jsem byl obrovským terčem posměchu a šikany. Nevím, jestli to bylo kvůli mému dedukčnímu "talentu", se kterým jsem odhalil jakoukoli lež, vyvrátil jakoukoli pomluvu, nebo přišli na to, že vybočuju z řady a nechodím na jejich opilecké večírky zakončenými sexem s kdejakou ožralou holkou, která toho bude následujícího rána těžce litovat. Tenhle tip zábavy není úplně mým šálkem kávy, preferuji raději učení, které mě někam dostane, a potom si budu moct vybírat. Navíc mě holky nějak neberou, jsou moc komplikované a jednoduše mě nepřitahují. Možná i tohle byl jeden z důvodů.

Jednoduše mám velká očekávání, co se týče profesorů, studentů, tak i celkového učiva.

.......................................................

Nadešel den D. Neřekl bych, že jsem nervózní nebo vystresovaný, jen se možná trochu bojím, abych neudělal špatný dojem. Znám se, dokážu být velice zvláštní na první dojem. Obecně nedělám dobrý první dojem, lidé mě musí nejdřív trochu poznat, aby mě pochopili. Můj bratr se mi za to vždycky posmíval a dával mi to značně najevo.

„Dobrý den."

„Profesor Watson, zdravím, jste tu nový?"

„Ehmm... ano."

„Vaše jméno?"

„Sherlock, Sherlock Holmes."

„Těší mě, pane Holmesi. Vy jste tu úplně poprvé, že?"

„Ano, jsem."

„Takže vůbec nevíte, kde se nachází třídy, kabinety, jídelna, automat na svačiny a další potřebné místnosti?"

„Ne," teď už jsem začal být celkem nervózní.

„Pojďte prosím se mnou, ukážu vám, můj kabinet. Přednáším o dějinách sociologie a o genderu a intimitě. Kdybyste měl nějaké dotazy, nebo problém, klidně se obraťte na mě," mezitím, co mluvil, jsme došli do druhého patra přes studentskou jídelnu/kavárnu. Tahle škola nemůže být lepší. „Tak a jsme tady. Mám kabinet společně s paní kolegyní Freemanovou, má na starosti praxe a výzkumné praxe, ale to vás bude čekat až ve čtvrtém semestru."

„Alexi!," volal přes chodbu. „Ukaž prosím tady Sherlockovi, kde se jsou učebny a řekni mu, co všechno by měl do začátku vědět."

„Mile rád, pane profesore."

„Těšilo mě Sherlocku. Brzy nashle."

„Na shledanou, děkuji."

.......................................................

„Tak ty jseš tu novej, jo?," zeptal se s úsměvem Alex.

Pomalu jsme vyšli do dalšího patra.

„Už to tak vypadá," odpověděl jsem nervózně.

„Buď v klidu, já nekoušu."

„Promiň, jsem jen trochu nesvůj, snažím se udělat dobrý první dojem. Na staré škole, jsem si mezi lidma moc dobře nepočínal."

„Tak to tu snad bude lepší. Co se stalo, nebyl si spokojenej se školou? Nebo s oborem, lidma nebo tak?"

„Chtěl jsem zkusit jiný obor, znáš to. Kolektiv stál taky za prd."

„Tím se netrap. Tady se ti otevřou nové obzory. Jo mimochodem, na každym patře jsou dvě koupelny hned nalevo od schodiště. Za rohem jsou pak hasicí přístroje a nouzovej východ. Teď jsme vyšli do čtvrtýho. Tady je pět učeben a na pátym, poslednim patře, je ve střeše zabudovanej skleník, kam se holky rády chodí učit. Je tam i hezky udělané posezení ze dřeva, tenké deky a polštáře. Nechci nějak šířit pomluvy, nebo tak, ale myslim si, že to jim neslouží jenom k učení, jestli chápeš."

„Skleník? Není jim tam vedro? Bude tam i docela vlhko."

„Věř, že je, ale vlhký jsou i jiné místa než kytky. Tady je naše třída. Pojď, představím tě. Připravenej?"

„Asi ano."

„Lidi, koukejte, koho jsem vám přived!"

A sakra...