Na začátku bych se chtěla omluvit za pravopisné chyby, a možná vulgarismy. Doufám, že si tenhle příběh užijete.
„Byla by jsi tak hodná a podala mi to oblečení. "
„Jasně. Ale Mio poslouchej stejně nám všem budeš chybět. "
„Hele, Kate už jsem ti řekla, že tady nechci žít, prostě to tu moc nemusím.
Hlavně si z toho nic nedělej vy za to nemůžete. "
„Já vím, ale budeš tak daleko a kdo ví kdy se zase uvidíme. "
„Teď to sice bolí, ale uvidíš, že to rychle uteče, a za pár roků si na mě ani nevzpomeneš. "
„To není pravda".
Na chvíli jsem se zamyslela nad svými slovy, a věděla jsem, že má Kate pravdu.
„Fajn uznávám". A rozchichtala jsem se jako malá holka, Kate je má nejlepší kamarádka a nikdy by na mě nezapomněla, protože jsme měli spoustu zážitků a hlavně těch trapných. K tomu přibývalo pár chvil, které bolely, a díky kterým bychom nebyli takové jaké jsme teď.
„Takže bude nějaká rozlučka? " Zeptala jsem se, a podívala se po pokoji abych se ujistila jestli mám opravdu vše.
„No..kluci už něco chystají, ale nic nechtějí prozradit, vždyť víš jaký jsou. Ale říkali, že se máme zastavit k Davidovi, takže jestli už máš vše zabalené tak by jsme mohl vyrazit. "
„Jo, jen si dojdu pro klíčky a můžeme jít. "
Došli jsme k zaparkovanému autu vedle krásně obrostleho stromu, který vytvářel pro naše auto stín.
„Klidně si hoď věci do kufru, aby jsi nemusela zítra ráno spěchat, protože dneska to bude dlouhá noc. "
Jen myšlenka na to co budeme dneska dělat za blbosti,jako za starých časů mi vytvořila úsměv na tváři.
Hodila jsem si věci do kufru a sedla si vedle řidiče.
Celou cestu autem jsme si povídali o minulosti a jak to bude teď pro nás těžký atd..
...........
Konečně jsme zaparkovali u velkého žlutého baráku, kde na nás čekala naše parta. Když jsem vyšla z auta všichni se na mě sesypali aby mě objali. „Budeš nám všem chybět" řekla Adri se slzami v očích.
„Já vím, vy mě taky. Ale tento den nesmíme promarnit pláčem s čokoládou v ruce. Tento den si musíme užít, aby jsme si na něj jednou vzpomněli s úsměvem ve tváři.
„Tak pojďte už dovnitř, jinak se taky rozpláču" Řekl David se smíchem.
Kate se na Davida naštvaně zamračila, že má poslední slovo.
„Ignoruj ho" Řekla jsem.
„Já vím, ale vždy se chová takhle, já už z něj nemůžu. Myslí si jak je nad věcí "
„Prostě si to dnes užij a až tu nebudu, už se s ním nemusíš vídat, vždyť ho vidíš jen jednou za měsíc, když se společně setkáme, tak zatni zuby a vydrž to. "
..............
Prošli jsme obývákem až do tajné Davidovi mistnosti, kde má stolní fotbálek a všechny společenské hry.
„Takže mi řekněte,co máte v plánu. "
A rošťácky jsem se pousmála.
„Takže jelikož je to náš poslední den s tebou Mio, napadlo nás si to pořádně užít jako za starých časů. Řekl Ondra a vytáhl, z pod stolu flašky alkoholu s kofolou,Bramburkami a různými dobrotami.
„Hmmm tak to se nám bude zítra blbě vstávat. " Řekla jsem a sedla si vedle stolu a ukázala rukou ať mi nalije kalíšek.
..........
Po půl hodině jsme byli všichni na dranc, ale už jsme si nechtěli povídat, chtěli jsme si něco zahrát.
Tak David vytáhl prázdnou flašku a ,že by jsme si to mohli zahrát, jelikož to byla naše dávná oblíbená hra (a taky na nás působil alkohol) jsme řekli proč ne.
David ji položil na zem a roztočil. Samozřejmě na začátku byli lehké a né moc divné úkoly. Ale postupem času a více alkoholu v krvi, jsme začali přemýšlet jako malí děcka.
Kluci začali dávat úkoly takové aby se holky spolu líbali, když to padlo na mě, tak jsem se moc nebránila, prostě jsem políbila Adri a točila dál flaškou.
Mě to už pomalu začalo nudit tak jsem se šla projít ven, ale nakonec se mnou šli všichni a začali jsme se bavit o tom, jaký to bylo, když jsme byli teenageři.
A pak to přišlo, každý se bavil se svým blízkým. Lisa a Kate s Ondrou, Adri s Jirkou, a já s Davidem.
David si počkal až všichni budou ve předu a otočil se na mě.
„Víš Mio, musím ti něco říct, ohledně té holky co se mi líbí. "
„Jasně, klidně ti s ní pomůžu."
„Počkej nechej mě domluvit, ona no... Jsi to ty. "
A políbil mě na rty, vůbec jsem to nečekala, stála jsem tam jak zmrazená.
„Prosím řekni něco. "
„Dddavide" Za koktala jsem.
„Myslím ,že by to nevyšlo, zítra budu bydlet úplně někde jinde a ani k tobě necítím to co si zasloužíš, tak promiň. " Dobrý já jsem to tak trochu čekal, jen jsem chtěl aby jsi to věděla,než od jedeš. "Samozřejmě mě to zaskočilo, ale co bych měla dělat, dobrá mé tajné sny se odehrály, ale až moc pozdě.
.........
Ráno jsem se vzbudila na zemi vedle svého zvonícího budíku.
„Sakra je mi tak zle. "
„To mi povídej" Odpověděla Adri.
„Vůbec nic si nepamatuju, počkat kde je David?"
„Možná šel na WC, ani se mu nedivím.
Ale pomozte mi najít klíče od auta, nikde je nemůžu najít. "
„Twl Kate, tobě není zle? Já tady umírám a ty v klidu vstaneš a nic ti není." A zabachtala jsem se pod dekou.
„Mio a ty taky vstávej jinak ti ujedu, a nebudeš se moct dostat na letiště. "
„Dobře už jsem vzhůru"a sedla jsem si do tureckého sedu.
„Tak chviličku čekej já se jen zkrášlím a půjdu. "
.........
Když jsme vyšli ven, zamávala jsem svým přátelům a koutkem oka jsem zahlédla někoho na louce.
No jasně to byl David, počkat on je přivázaný ke stromu, a nahý!?
Ukázala jsem na něj svým přátelům a rozběhla jsem se na louku a mý přátelé se také rozběhli.
„David to asi musel být pořádný mejdan, když si nikdo nic nepamatujeme a ty jsi zkončil takhle. " A rychle jsem ho pomohla rozvázat.
„Ale teď už vážně musím, za chvíli mi to poletí, tak ahoj, a dejte na něj pozor. " Naposledy jsem se s ními rozloučila a nasedla ke Kate do auta.
Takže už jsme u konce, moc děkuju za přečtení a doufám, že se vám tenhle příběh bude líbit, budu se snažit vydávat častěji. Zatím ahoj👋😘
