Jak stvořit monstrum

Kapitola 1: Prozření

Věznice s Maximální ostrahou pro NT v Opavě

Psychiatrické oddělení - Výslechová Místnost č.5 - Pacient/Vězeň pod zvýšenou ostrahou

Jméno: Robin

Příjmení: Wolf

Narozen: 25.10. 1985

Místo narození: Ostrava

Bydliště: Neznámé

Povolání: Učitel na Základní Umělecké Škole

Místo zaměstnání: Sokolská třída, Ostrava

Vzdělání: Vyšší odborné

Státní příslušnost: ČeskoSlovenské

Národnost: České

Druh pachatele: iniciátor, organizátor

Tělesné proporce:
Výška: 213 centimetrů
Váha: 102 kilogramů
Barva vlasů: Ryšavá
Barva očí: Ledově modrá

Zápisy

Pachatel/Pacient je podezřelý z několika vícenásobných vražd konaných mezi lety 2017 - 2019. Byl zadržen na posledním místě konání skutku vraždy.

Je nemluvný, neodpovídá jen se zaslepeně dívá do dálky. Vždy když se s ním snaží promluvit primář psychiatrického oddělení, tak je více než agresivní a musí být uklidněn silnými sedativy. Po pozorováních je jasné, že s ostatními vězni/pacienty moc nevychází a v podstatě se jich straní, nemá z nich strach.

Jeho skutky jsme museli více než dedukovat, po menším pátrání se nám povedlo seskládat střípky jeho života, konkrétně to, že byl ženatý a měl dítě. Toto bylo velmi podstatné při dalších terapiích. Ovšem když jsme se o nich zmínili znovu musela nasazena silná sedativa.

13.1. 2019

Pacient/Vězeň se začal střetávat s dalšími pacienty, je klidný, ovšem nekomunikuje s nimi.

Další terapie vede doktorka Karolína Novoborská, reaguje na ní v celku kladně a za ty měsíce co tu je, dokonce pronesl pár slov.
Doporučuji aby doktorka Novohorská byla jeho hlavní lékařkou.

Stále vás nabádám k opatrnosti. Přeji vám hodně štěstí.

- Dr. Milan Zavadil

"Dobrý den pane Wolfe, jak se dneska máte?" Zeptala se doktorka Novoborská, když si sedla naproti rudovlasému obrovi. Jeho zamračení jemně zjemnilo, když jí viděl,"dobrý." Odpovědět a znovu se díval na své spoutané ruce. Doktorka pročítala poslední záznamy. "Tady se píše pane Wolfe, že jste začal komunikovat s ostatními pacienty, to je skvělé." Pochválila ho doktorka a on ani nemrkl. Povzdechla si,"Pane Wolfe, pokud nebudete vstřícný a nebudete spolupracovat, tak je mi líto, ale místo mě tu nastoupí někdo jiný, někdo kdo má nevypočitatelné praktiky." Sledovala jeho reakci, ale nic.

Po dlouhých minutách ticha promluvil jeho hlubokých dunivým hlasem. "Znáte tu legendu o Vlčí Luně?" Doktorka se zarazila. "Vlkodlak co není ani Alfa, ani Beta, ani Omega..." Trochu zvedl hlavu a podíval se jí zpříma do očí. "Ano, a jen velmi silná Alfa jej může donutit se mu podřídit, je údajně i velmi plodná, svými vrhy náplní přání každé Alfy o velké smečce." Lehce se ušklíbl, když se na něj doktorka zmateně podívala. "Proč je to pro vás tak podstatné? Luna je jen legend..." Předtím než dokázala dokončit větu, tak se rozzářilo poplašné rudé světlo nade dveřmi. Robin prudce škubl svýma rukama, řetěz na poutech se rozpadl, jako by to byla jen plastová hračka.

Než mohla doktorka jakkoliv reagovat, tak jí popadl pravou rukou za krk a stiskl. "Legendy jsou skutečné doktorko, byla jste mi velmi nápomocná, tak vás nechám žít, děkuji vám." Když ztratila vědomí z nedostatku kyslíku, tak se dveře do místnosti rozletěly a tam nebyl nikdo jiný než jeden z členů jeho maniakální smečky, celý od krve. "Už bylo načase Jiří." Řekl Robinkdyž vycházeli ven. "Promiňte alfo, moc strážných." Řekl blonďatý vlkodlak s maniakáním smíchem.

Postupovali věznicí, všude ležely těla, jak bachařů tak i nadpřirozených tvorů. Robin poslední měsíce sháněl spojence pro útěk, další měl venku, třeba jeho blízkého přítele Na - Nu.

Konečně se dostali k únikové chodbě pro strážné, jelikož se jednomu z jeho lidí podařilo vyhodit ochranné systémy, takže se strážní nemohli dostat ke zbraním byli náhraní, takhle mohli čekat jen na smrt.

Zanedlouho se k nim dostali i ostatní. "Alfo, alfo!" Vykřikl jeden, když k nim běžel. Zadýchaně předával Robinovi jeho kabát. "Našel jsem ho... Měli ho vystavený jako trofej..." Robin popadl kabát a zhluboka nasál jeho vůni. Jeho oči se pak rozpálily tmavě rudou zářivou barvou. "Jdeme."
Tímto jednoduchým povelem se on i ostatní vydali dlouhým tunelem.

Konečně byli venku, někteří z nich cítili čerstvý vzduch po několika letech. Byla noc, navíc úplněk. Nemohli si vybrat lepší čas pro útěk. Ti co byli vlkodlaci radostně vyli a ostatní monstra jen koulela očima. Navzájem se nesnášeli, ale jelikož se zaslíbili Robinovi, že mu budou sloužit, když budou moci vykonat pomstu, tak jejich nenávist pohřbili hluboko ve svých útrobách.

Robin se rozhlížel, tedy spíše vyhlížel. Pak... Konečně se v dáli objevila postava. Když se blížila křikla. "Zdravím Alfo! Je pěkné tě znovu po takové dlouhé době vidět." Byl to Na - Na, Robinův nejbližší spojenec, potkali se na černém trhu, Na - Na tam prodával kusy těl z nadpřirozených tvorů, jelikož byl z Afriky a jeho kmen ho vyhnal za nelidské praktiky při "léčení" rozhodl se přestěhovat do Evropy a Česká republika mu přišla jako ideální místo pro jeho podnikání, vydával se za doktora a "léčil" nadpřirozené bytosti, což v jeho slovníku znamenalo, že je zabíjel, porcoval a jejich části těl pak prodával. Robin si řekl, že by pro něj mohl být užitečný. Pak se stali přáteli.

"Taky tě rád vidím Na - No." Usmál se na něj Robin a těsně ho objal. "Tolik sentimentu, jak jde vidět tak sis nastřádal dobrý počet monster na smečku." Řekl když se vymanil z Robinova sevření. "Na dohodu, ale teď to nebudeme rozebírat, co naš..." Než dokázal doříct větu, tak ho Na - Na zastavil pozvednutím ruky. "Neboj se, našel jsem ho, si nemyslíš že jsem si celou dobu válel šunky, nebo jo?" Zeptal se pobaveně a Robin se jen usmál. "Výborně starý příteli a kdo to vůbec je?" Na - Na se na něj podíval s tajemným úsměvem. "Nebuď nedočkavý, prvně se vrátíme domů, strašně smrdíš a tvý čoklíci taky potřebují sprchu." S tím se vydali do tmy.