Hadí dívka

1.

,,...a slečna Darana zase za 4. To nás slečno chcete potěšit tím, že na této škole zustanete o rok déle? Měla by jste se snažit. Ukažte mi vaše kresby, jestli to pomůže vašemu průměru"
Rebecca položila na lavici své kresby z posledních hodin tohoto předmětu. Učitelka se zvedla ze své židle a z jejího pohledu všichni poznali, že Rebeccu nečeká nic dobrého.
,,S tímto chcete opustit naši školu? Nechci Vám lhát, vy na toto talent nemáte. Já vás s tímto dál nepustím. Jestli Vám mohu poradit, tak si hledejte jinou školu, už jste zde promarnila dost let. Poradím se s kolegy na schůzi, teď Vám nic neřeknu."
Zazvonil konec hodiny a Rebecca sedela v lavici jako přikovaná.
,,Nic si z toho nedělej, toto prý udelala i nějakému klukovi z designu" uslysela známý hlas. Jednalo se o hlas Lucase, který seděl o pár lavic dál.
,,Nic se neděje, holt si třeba zopakuji naše oblíbené Kreslení" odpověděla Rebecca.
Škola, kterou Rebecca dříve navštěvovala v radostí, se nachazela 45 min pěšky od jejího domu. Rebecca za normálních okolností jezdila autobusem s přáteli ze skoly nebo do školy, ale dnes udělala výjimku a šla pěšky. Chvíli šla městem, kde viděla zahrádky restaurací a kaváren plné lidí, plné výlohy obchodů, smějící se skupiny lidí a zamilované páry sedící na lavičce v obejmutí. Chodník se silnicí se změnil na cyklostezku a později na polní cestu. Rebecca zastavila u svého oblíbeného místa. Jeji oblíbené místo bylo středně velké průzračné jezero. Okolo jezera bylo plno keřů a velká vrba, u které Rebecca ráda seděla.
Dnes se jí na jezeře něco nezdálo. Jezero bylo mírně zakalené a rostliny blízko jezera byly zeschlé. Najednou se zvedl vítr, mraky zakryly slunce, ktere dnes tak krásně hřálo. První kapka deště vyrušila Rebeccu při přemýšlení, proč je jezero kalné a rostliny okolo něj zeschlé. Rebecca utíkala rychle domů. Když zavřela dveře, tak začal prudký slejvák.
,,Jak bylo ve škole beruško?" přivítala máma Rebeccu.
,,Výborně, samé pochvaly, hlavně na mé díla v kreslení" zatajila Rebecca svůj problém.
,,Já to věděla, všichni říkají, že jsi celá maminka, tudíž jsi podědila i můj talent na kreslení, doufám, že příští rok budeš pokračovat na zahradní architekturu jako já. A tě tvůj otec stahoval furt k sobě do Zoo mezi ty ohavné plazi. Nebýt mě, tak teď zkoumáš nějaké šupinatce v nějaké škole se zvířatama." řekla máma.
,,Ano...přesně tak" odpověděla Rebecca a utíkala po schodech do pokoje.

Prý šupinatce, vždyť to jsou tak roztomilá zvířátka....A ještě pomlouvat tátu takto, on na rozdíl od ní v Americe a zkoumá ty její šupinatce.....Kdyby na ten výzkum odjel později, tak bych nemusela trčet na tak děsné škole...

Rebecca strávila celé odpoledne sledováním dokumentů o hadech. Když přišel čas večeře, kterou jí společně s mámou a jejich kocourem Mikem, tak se jí v jejích velkých zelených očích objevily slzy. Začala vzpomínat na tátu a jejich víkendy v Zoo u hadů, ještěrek a jiných roztomilých potvůrek.
Vstala z postele a začala pod postelí hledat hnědou krabičku zdobenou světle zelenými kamínky. Vytáhla ji na noční stolek, ze kterého vytáhla malý klíček a odemčela jím záhadnou krabičku. V krabičce se nacházelo spoustu věcí, které Rebecce vyvolaly vzpomínky na dětství. První, co vytáhla byl náhrdelník. Na kožené šňůrce byl zavěšený had, který měl místo očí zelené kamínky, stejné jako ty na krabičce. Druhá věc, kterou Rebecca vytáhla, byl plánek Zoo. Největším pokladem krabičky byly fotky jí a jejího táty. Nebylo jich hodně, ale bylo v nich hodně hezkých vzpomínek. Na její oblíbené fotce, kterou fotila její máma, byla vyfocená s tátem, jak drží jejího oblíbeného hada, říkala mu Sissi a byl to škrtič.
,,Beruško....večeře" uslyšela Rebecca.
,,Udělala jsem tvé oblíbené špagety" řekla máma, když její dcera přišla do jídelny.
Rebecca si sedla a začala jíst. Vzpomněla si na věci, které se jí ten den staly, a přestala mít chuť k jídlu.
,,Copak se děje?" ptala se máma.
,,Ale nic, jen jsem unavená. Víš co, dlouhá škola, pak ten maraton domů, člověka to unaví. A teď jsem se učila celou dobu" snažila se vymluvit a ukončit rozhovor Rebecca.
,,Tak sama jsem tento obor studovala, takže vím, že je to náročné, ale podle toho, co říkáš, tak jsi velice talentovaná, koukala jsem ti dnes na rozvrh, když jsem u tebe uklízela, a viděla jsem, že máš na kreslení moji nejoblíbenější učitelku" řekla nadšeně máma.
V ten moment, kdy řekla máma, že ta čarodějnice je její NEJOBLÍBENĚJŠÍ UČITELKA, tak Rebecce zaskočila špageta a začala se dusit. Toto pro ni byla poslední kapka, proto se po tom, co se dostala do normálního stavu, zvedla a šla do koupelny se umýt a následně do pokoje.
,,Máte na zítra všichni nachystané předměty, které budete kreslit?" napsala na třídní skupina spolužačka Layla.
V tu chvíli v Rebecce hrklo, že nic nemá, proto do kabele hodila první věc, kterou měla po ruce....Její krabičku se vzpomínkami z dětství.