I roboti umí milovat

1.

Lucas se díval z okna, kde byla tma. Byl Silvestr, ale ne jen tak ledajaký. Pohlédl na kalendář. Je přesně 31.12.2099. Přesně za dvě hodiny a šest minut vstoupí lidstvo slavnostně do 22. století. Vlastně ještě ne. Do 22. století ještě jeden rok chybí. Měl z toho nejistý pocit. Věděl, že něco se bude dít. A tentokrát to nemělo být nic malého. Byl to mystik. A to velmi mladý. Jeden z posledních na planetě. Ale proč?

Dva roky zpět se z této země stala autonomie. Zdejší lidstvo začal ovládat zlý člověk, který se tak nějak jmenoval jejich vůdcem. Měl ďábelský plán. Jelikož podporoval výzkum a podobné věci, začal z lidí dělat roboty. Myslím to doopravdy. Prvně je nalákal do nějakého odlehlého místa a postupně je poté nechal odvádět do jakýchsi ocelových boxů. Když ty osoby tam ta jeho "vojenská služba" nacpala, zapnuli dopravník, na kterém měly přivázané nohy a ruce, a pak už se jen spokojeně dívali, jak stroj postupně každému z nich vpíchne do míchy jehlu a do těla vypustí modrou, čirou, silně zářící látku. Zároveň ale vysaje emoce a city z člověka. Takhle tedy vznikali roboti, s jejichž pomocí ovládal jednu část země za druhou. Údajně byl zaznamenán i případ, kdy muž v obchodě s potravinami obejmul robota "ženu," protože si myslel, že to byla jeho kamarádka. Jenže robot jej rozmáčknul na dvě půlky. Opravdu bylo velmi těžké rozeznat, kdo je robot a kdo člověk. Stoupala proto nedůvěra i mezi lidmi. Nikdo jej neuměl zastavit. Všichni jen bezmocně čekali, než dojde řada i na ně.

Ale i přesto proběhl poslední den vskutku klidně. Skuteční lidé se rozhodli, že oslaví poslední den společným setkáním. Bylo to riziko. Každý to věděl. Ale šlo jim o tu společnost. I Lucas chtěl jít mezi ně, nechtěl sedět doma sám. Pravda, mohl dělat prakticky cokoliv, meditovat, sledovat hologramovou televizi, objednat=teleportovat si jídlo... Možností bylo spoustu. Jen ještě zkontroloval svého dědu. Spí, tak to je v pořádku. Nechal mu vzkaz, že jde ven, aby se o něj náhodou nestrachoval. I vyšel. Po cestě ze schodů dolů přemýšlel, zda si objednat taxi, ale nakonec usoudil, že ušetří peníze a dojde tam pěšky. Přece jenom, nebylo to zas tak daleko. Šel rychlým, ale tichým krokem. Jistě už tam na něj čekají přátelé.

Když přišel na obrovské náměstí, kde se mělo vše odehrávat, spatřil své kamarády, jak se baví mezi ostatními. Oni hned co jej spatřili, šli za ním. Viděli se rádi. Mohli spolu komunikovat přes sociální sítě, ale už 2 roky byly ilegální. Stejně už to měli jenom jejich prarodiče. V tomto byl velký krok budoucnosti, že se lidé začali scházet více venku. Jenže ta situaci s těmi roboty to zase trochu ztížila. Ovšem jeden poznatek se dozvěděl: Jakýsi Londýnský vědec, jednoho robota od nás unesl a rozebral jej, vrtal se v datech a zjistil, že robota poznáte tak, že se ho zeptáte na jeho datum narození. To on totiž neví. Jediná otázka.

,,Nechtěl bych nějakého toho robota potkat, kluci," řekl Buck, který zrovna přišel s kelímkem piva. ,,A pročpak ne? Bojíš se jich snad?" zeptal se Jimmy. ,,Neříkej, že ty se jich nebojíš, frajere," odpověděl. ,,Viděl jsem nějaký na fotkách na internetu, pánové," přerušil je Josh. ,,A některý kousky se mu fakt povedly," pronesl zálibně. ,,Jestli myslíš, že by sis s nima mohl užívat, tak se mýlíš. Rozmačkaly by tě na kousky," odpověděl Nick. ,,Mě by spíše zajímalo, proč to všechno tenhle "vůdce" dělá? Snaží si sám sobě něco dokázat, nebo dokázat něco nám?" řekl David. ,,No já nevim, ale mám pocit, že spíš chce dokázat něco nám. Co, to nevím," odpověděl mu Jimmy. ,,Jenže fyzickou převahu nad náma všema stejně má," dodal Buck. ,,Nechme to plavat, kluci a pojďte si užívat konce roku!" zakřičel Josh. Nechali toto téma otevřené a šli.