Viteál Smrti || HP ff [POZASTAVENO]

VII.

Mírně jsem vytřeštila oči, a nevěděla, co mu na to mám říct.

,,Ehm, asi budu potřebovat chvilku na to si to rozmyslet. Počkáš do dnešní večeře? Hned po ní ti to řeknu, ano?" pokusím se na něj povzbudivě pousmát, a on jen přikývne.

Viděla jsem v jeho očích chvilkový záblesk zklamání, ale skryl ho a s rozloučením zase z knihovny odešel.

Já ještě půl hodiny pracovala na tom, nadrtit do sebe alespoň teorii k přeměňování, ale pak jsem to vzdala, sbalila si brašnu a z knihovny odešla.

Byl čas tak akorát na to si jít dát dlouhou, horkou sprchu a zbytek dne si na pokoji číst.

Hodlala jsem si dnes dát den odpočinku a zrelaxovat se před všemi písemkami.

,,Mayo!" zavolal na mě známý hlas a já se za ním překvapeně otočla.

Poklusem za mnou běžel brunet v černo-žluté kravatě a já byla překvapená, co tu dělá?

,,Cedriku, potřebuješ něco?" zeptám se ho, a mírný pocit deja vu nemohu ignorovat.

Doběhl až ke mně a ze svojí výšky na mě shlížel.

,,Ahoj." řekl a usmál se.

,,Ahoj." opětuji mu, stále zmatená, pozdrav.

,,Víš, celou dobu od toho prvního úkoly mi v hlavě leží spoustu otázek, a já bych rád věděl, kde je pravda. A tak se tě chci zeptat na ples." jakmile to prokleté slovo vyslovil, vnitřně jsem zaúpěla.

,,Ehm, Cedriku, těší mě, že mě chceš pozvat, ale já-" ,,Oh, ne, promiň, asi jsem to podal špatně. Já už jdu na ples s Cho Changovou." vysvětlí a mě dojde, že jsem pěkná blbka.

Se zasmáním se mu omluvím za to, že jsem to špatně pochopila.

,,Jen jsem se chtěl zeptat, jestli tam jdeš?" upřesnil svojí otázku.

,,Ještě nevím. Moc se mi tam nechce. Na takovéhle akce si moc nepotrpím."přiznám mu.

,,No, kdybys přeci jen šla, tak si u tebe zamlouvám jeden tanec, ano?" pozvedl s úsměvem obočí a svižným krokem se vydal zase pryč.

A teď vážně uvažuju nad tím, že ples strávím třeba v komnatě nejvyšší potřeby nebo i na Astronomické věži.

Jo, to není špatný nápad. Vezmu si tam stan, udělám si horké kakao a vytopím stan zahřívacím kouzlem.

To zní jako plán.

Lepší než se jít naparovat někam, kam se mi ani jít nechce.

A navíc, tanec se Snapem byl dostačující zážitek, který nechci opakovat.

*****

Celé odpoledne jsem se sama se sebou hádala, jestli na ten ples mám nebo nemám chodit.

Vždyť, co by se stalo, kdybych nepřišla? Nic.

A co by se stalo, kdybych přišla? Taky nic.

Moje podvědomí, co stálo rozděleně na dvou rozdílných stranách mého rozhodování, se ozvalo dosti vtíravě, když jsem seděla u kolejního stolu a nandavala si na talíř večeři.

Tak nějak mě děsila představa toho, že si se mnou bude chtít Cedrik zatancovat a mámit ze mě odpovědi na něco, na co se mi bude určitě odpovídat těžko.

A pak tu byl Harry.

Od svého stolu se na mě po očku díval, a zjevně přemýšlel nad tím, jestli jeho žádost přijmu či nikoli.

A já to pořád nevěděla.

Dejme tomu, že kdyby se mi na ten ples, čistě ze zvědavosti, jít chtělo, musela bych tam jít s ním?

Nikdy bych si nemyslela, že to řeknu, ale... Lituju toho, že mě nepozval nikdo další, abych mohla Harryho odmítnout.

Bylo by to hnusné a jemu by to možná i nějakým způsobem psychicky ublížilo, ale bylo by to tak lepší.

,,Tý jsi ta hólka z tribuny?" promluvil kdosi po mojí pravici, a já se začala dusit dýňovým džusem, co jsem zrovna pila.

Dotyčný si mého počínání všiml a ranami do zad mi pomohl zbavit se kašlání.

Konečně jsem se mohla volně nadechnout a podívat se, kdo mě takhle vyrušil z rozjímání.

Vedle mě seděl jeden ze studentů Kruvalu, a něčím mi byl povědomý. A jen co se usmál jsem si vzpomněla.

,,Pokud máš na mysli tu holku, co setřela Malfoye, tu blonďatou princeznu, tak jo." uchechtnu se, a on se mnou.

,,Co bys potřeboval?" ptám se ho dál, a čekám, co z něj nakonec vyleze.

,,Máš už s kým jít ná ten ples?"

Jen co tuhle otázku vyslovil, měla jsem chuť se rozesmát.

Takže takhle vtipný umí být osud?

,,Proč? Sháníš partnerku?" pozvednu tázavě obočí a nenechávám se vyvést z míry.

,,Dá se to ták říct." krčí rameny a pokyvuje hlavou ze strany na stranu.

,,Už mě pozval Harry, a já přemýšlím, jestli přijmu jeho nabídku, víš?" přiznám mu.

,,Tákže jsi mu ještě nedalá odpověď." zkonstatoval si pro sebe, a já jen jemně přikývla.

,,Ták to nebude próblém. Néboj se." snaží se mě uklidnit.

Nakonec, je to přesně to, co jsem chtěla, ne? Abych měla něco jako pádný důvod Harryho odmítnout. A teď se mi tady ta šance nabízí přímo na zlatém podnose.

,,Dobrá, Harryho návrh odmítnu." pronesu nakonec, a jemu se radostně zalesknou oči.

,,Pérfektní." pronesl, a začal se zase od stolu zvedat na odchod.

,,Jak je možné, že sháníš partnerku na ples takhle pozdě?" křiknu na něj ještě, což ho přiměje zastavit.

,,Já né." řekl s úsměvem od ucha k uchu. Já se po jeho slovech jen zamračila.

,,Tak kdo?" došlo mi, že se mě měl zeptat, aby zjistil, jestli se mnou může jeho kamarád počítat jako s doprovodem.

Ovšem jen co jeho jméno vyslovil, nic jsem nechápala, a musím přiznat... zarazil mě.

,,Victor."