1.
Brad a Tim seděli v bistru azrovna si objednávali oběd.
,,Jeden ten hovězí steak shranolkama. Ten steak pekelně krvavej." usmál se na servírkuBrad a odhodil stranou lístek s objednávkou. Brad byl vyskoký astatný. Nikdo s ním nechtěl přijít do potyčky.
,,Jedenzeleninový salát, děkuju." objednal si Tim. Tim byl nižšípostavy a trochu obtloustlý. Pravý opak Brada.
Brad na nějchvíli koukal. ,,Jsi vegetarián?" zeptal se ho se zkoumavýmpohledem.
Tim zvedl hlavu od lístku. ,,Držím dietu."
Bradse zasmál. ,,To se k tobě hodí."
Tim polkl vztek a radšise napil coly.
,,Tak jak vypadala tvoje poslední práce?"zeptal se Brad.
,,Já myslel, že s nápadem si přišel dneskaty." odvětil Tim.
,,Neviděli jsme se dva roky, musímvědět, že si nevyšel ze cviku."
,,Benzínka."odpověděl.
Brad pozvedl obočí. ,,Myslel jsem, že jsi vícambiciózní."
,,Je to lehčí než banka. A já neměl časse srát s něčím velkým." odvětil Tim.
,,Okay, tak jakjsi to udělal?"
,,Bylo to před půlnocí. V tu dobu vždyckydělají uzávěrku. A mají na dvacet minut zavřeno."
Bradpokýval hlavou.
,,Vzal jsem svoje oblíbené černé oblečení skuklou a minutu před uzávěrkou jsem tam vešel."
,,Počkej,proč ne během těch dvaceti minut?" přerušil hoBrad.
,,Obhlídnul jsem to předem. Během uzávěrky tam každývečer několik lidí čeká, až se benzínka zase otevře. Víclidí, víc problémů." odpověděl Tim. ,,Mimoto bych ty dveřemusel prostřelit a to by bylo zbytečný přilákání pozornosti. Oalarmu nemluvě."
,,Jsi chytřejší než jsem myslel."usmál se Brad.
Tim poznámku ignoroval a pokračoval.
,,Sehnaljsem Magnum. Takovou tu obrovskou bouchačku."
Brad ho znovupřerušil. ,,Vím, co je Magnum. A brokovnice by byla lepší."
,,Jávím, ale brokovnice nebyla k dispozici." odvětil otráveněTim. ,,A přestaň mi skákat do řeči."
,,Jasný, sorry."
,,No každopádně, vešel jsem minutu před uzávěrkou dovnitř,vytáhnul magnum a prostřelil dvě kamery. Byl tam jediný zákazník.Zařval jsem typický "tohle je loupež, všichni dozadu" apak přešel k pokladní."
Servírka přinesla jídlo. Brad iTim zmlkli, usmáli se a poděkovali servírce. Když odešla,pustili se do jídla.
,,Pokladní samozřejmě hned spustila tichýalarm, ale tomu nešlo zabránit, musel jsem to udělat rychle."pokračoval Tim se salátem v puse.
Brad si ukrojil pořádný kussteaku a narval si ho do pusy.
,,Ale stejně, když viděli comagnum dokáže, měli dostatek motivace, aby si lehli na zem."povídal Tim a narval si do pusy salátu, kolik se do něj vešlo. ,,Chtěl jsem aby pokladní vyndala prachy z pokladny sama, ale bylamoc pomalá. Nevím jestli zdržovala než přijede policie, nebo setolik klepala z rány, kterou vydal magnum. Každopádně jsem jídal ránu zbraní a do batohu narval prachy sám. Pak jsem vypadnul.Za benzínkou byla malá louka a za ní schodiště do obrovskébudovy. Pod schodištěm byl ideální prostor pro výměnu oblečení.Nechal jsem tam druhý, větší batoh, ve kterém jsem měl civiloblečení. To jsem hodil na sebe přes černé, batoh s penězma amagnumem jsem dal do většího batohu a rychlou chůzí odkráčel."zakončil vyprávění Tim a narval do sebe zbytek salátu.
Braddožvýkal sousto steaku s hranolkama. ,,Neobklíčiliprostor?"
,,Zmizel jsem dřív než to stihli. Přijeli posedmi minutách, to mi stačilo na to, abych je viděl jen zdálky."
,,Kolik tam bylo?" zeptal se Brad.
,,93tisíc."
Brad se odtáhnul. ,,To snad ani nestálo zato."
,,Musel jsem zaplatit nájem."
Brad se zasmál asežvýkal zbytek oběda.
Tim se na něj soustředěně podíval.,,Tak co máš v plánu?"
2.
David dělal hlídače ve stoceuž 20 let. Každé dva dny měl směnu dlouhou 24 hodin. Střídalse s hlídačem Michaelem, který byl o dost mladší než on.Davidovi do důchodu chyběli dva roky.
,,Řešíme to už několiklet, prostě si nebudu hledat jinou práci." hádal se David potelefonu se svojí manželkou. Nikdy se nedokázala smířit sfaktem, že na ní nemá čas.
,,Už jsem si tu zvyknul."
Ztelefonu se ozvalo ječení.
,,Nesmrdím. Co si to zasevymýšlíš."
Další křik z telefonu.
,,Dva roky už tovydržíš." zařval David do telefonu. ,,Musím na pochůzku,měj se hezky, dobrou zlato." řekl uspěchaně do telefonu atípnul hovor.
Smutně si povzdechl nad svým životem a vydal sena procházku stokou.
Jeho práce byla hlídat jednu větší ajednu menší místnost, kolem kterých se tyčilo dlouhé a spletitébludiště. Celé bludiště mělo výhled na obrovskou jámu,přijímací bazén, do které šly vákaly obyvatel dvou ulic. Svýjimkou vchodu byl po celém bludišti výhled na jámu zakrýtýsklem, to protože kdyby tam někdo náhodou zabloudil, po prvnímpohledu by se otočil a šel odkud přišel.
David musel celoustoku každou hodinu obejít. Výhled na samotný bazén mu nevadil,koneckonců po 20 letech si člověk zvykne na výhled do stolitrůsraček, problém mu tvořil onen začátek bez ochranného skla, nakterý si musel nandat plynovou masku. Práce to nebyla hezká, aleza jeho plat by si dala říct většina lidí.
Procházka trvalapřibližně půl hodiny, a Dave si už po cestě zvyknul fascinovaněkoukat, jak se bazén plní, když po každém spláchnutí přijedejednou z desítek trubic další náklad.
Bludiště bylospletité, ale David si už cestu pamatoval nazpaměť.
Popatnácti minutách minutách se objevil ve středu bludiště, kdemusel zkontrolovat místnost s trezorem, který byl zakrytým stěnou.Místnost na první pohled vypadala zaplněna pouhými trubkami apojistkami na elektřinu.
Když David zkontroloval trezor, vrátilse namísto a modlil se, aby už jeho žena nevolala.
