Ťapka přiběhl k mamince a vměstnal se mezi své sourozence, aby se napil a zahřál. Kdy u ní byla všechna její koťata, jako vždy jim začala vyprávět poutavou historku, tentokrát o jejich dědečkovi. Váš dědeček Fous, nežil jako mi s lidmi a nebyl na nich vůbec závislý."
A na kom byl závislý?" zeptala se Růženka, Ťapkova sestřička.
Byl závislý na jiných kočkách z jeho klanu, klanu Horských koček."
Co to byl klan?" vyzvídal se zájmem Drápek, Ťapkův bráška.
To byla skupina koček, která žila ve volné přírodě a dokázala se o sebe postarat i bez lidí," Odpovídala maminka svým koťatům s trpělivostí.
A co museli v klanu dělat?" zajímal se Ťapka.
No museli shánět potravu, bránit území před psy a jinými klany, ošetřovat zranění. Neměli to lehké.
Páni," vyhrkla všechna koťata zároveň.
Váš dědeček byl velice dobrý válečník, nebyl nikdo, koho by neporazil. Ale v jeho klanu byl zrádce, který zabíjel. Mysleli si, že to byl Fous, protože nebyl nikdo silnější ne on. Takže ho vykázali z klanu. On po dlouhé cestě došel a sem k lidem, kteří se o něj postarali. Ale teď už spinkejte, zítra vás čeká náročný den, budu vás učit chytat myši," dořekla maminka a ještě je na dobrou noc olízla.
Všechna koťata hned usnula, ale Ťapka nemohl spát. Stále myslel na dědečka Fouse z klanu Horských koček. Přál by si žít v klanu a být volný a lovit myši, být stejně silný jako on.
Zítra se naučím lovit myši, a pak potěším svou novou rodinu. Uvažoval a spokojeně usnul.
Zdravím všechny čtenáře, jsem ráda, že jste si můj příběh otevřeli. Omluvte prosím moje chyby, pravopis mi trochu dělá problém, ale pracuji na tom.
Budu ráda když zanecháte votes nebo komentář pokud se vám příběh malého Ťapky líbí. Když vás úplně nezaujme, budu ráda když mi napíšete váš názor. Děkuji
Maki
ESTÁS LEYENDO
Po stopách předků
AventuraKocour Honey má rád svou rodinu, ale nemůžou ho přece držet zavřeného doma. Je znuděný až k smrti. Když si to Violka uvědomí, přesvědčí rodiče, aby ho pouštěly ven. Když opustí dvůr, ztratí se a protože nemá dobře vycvičené smysly, nedokáže najít ce...
