Filiph

1.

Newton
Nestíhal jsem abych se včas dostal do školy. Nebydlím ani 6 minut od školy a nestíhal jsem. Běžel jsem rychlostí blesku, zrovna začala škola. Když jsem se dostal do školy, hodil jsem bundu do skříňky. Ani jsem se nepřezul a vzal si tašku, běžel jsem do třídy a cestou jsem potkal pár učitelů kteří šli na hodinu. Došel jsem k mojí třídě a otevřel jsem dveře. ,,Dobrý den, omlouvám se že jsem přišel pozdě... Já... Zaspal jsem." Sice jsem vůbec nezaspal, byl jsem línej, ale to jsem říkat nemusel. ,,Sedni si." Přikývla učitelka a pokračovala dál ve výuce. Sedl jsem si na své místo vedle Chrise, mého nejlepšího kámoše. ,,Čus draku." Bouchl mě do ramene. ,,Nazdár." Pozdravil jsem ho nazpátek a věnovali jsme se dál výuce.

Po hodině jsme hned vyšli na chodbu a mířili jsme na další hodinu. ,,Jaktožes přišel pozdě?" Podíval se na mě s úšklebkem na tváři Chris. ,,Hele, byl jsem línej. Ani jsem se nenajedl, takže mě nechtěj nasrat," ušklíbl jsem se nazpátek a Chris zvedl ruce ve znamení že se vzdává. Vešli jsme do třídy a hnedka se na mě vrhl ten debilní a arogantní Filiph. ,,Ale, ale, šprtík nám dneska přišel pozdě, cože nejsi poslušnej?" Ušklíbl se Filiph a natlačil mě na zeď, rukama mě držel za ramena a pevně mě držel u zdi, bolelo to. ,,To.. Je moje.. věc." Odsekl jsem mu s mezerami mezi slovy, bolelo mě to jakým stylem mě držel. ,,No to se uvidí." Zasyčí a v tu chvíli zazvoní, Filiph odejde do své lavice a já si sednu s Chrisem. ,,Promiň že jsem nezasáhl, ale vždyť víš... Mám z Filipha respekt." Pousmál se a ja kývl na znamení, že to chápu.

Zbytek školy probíhal normálně, Filiph mi věnoval vraždící pohledy a já se ho snažil ignorovat. Po škole jsem s Chrisem šel do nejbližší kavárny kde jsme si vzali kávu a namířili jsme si to na zastávku. ,,Ale ten Filiph mě už začíná srát, furt po tobě jde. Jako bys to teď už v životě neměl těžký dost." Zamračil se Chris a já jsem chápal jeho vztek, já sám bych měl být naštvanej, ale nejsem. Už jsem si zvykl. Ale to že to nemám jednoduchý, je pravda. Otec od nás utekl v mých 6 letech. Matka to nezvládla a často se opíjela, když mi bylo sedm, mlátila mě a táhne se to tak doteď. Častokrát si domů bere nějaký chlapy kteří mě taky mlátí. Zůstaly mi jizvy, nerad na ně vzpomínám, jediné co vím je, že s tátou mi bylo fajn. Byl to hodnej chlap a hlavně super táta. Ale s mámou se často hádal a nějak už nezvládal tu situaci. Měl problémy v práci, to si pamatuju. Taky si pamatuju jeho bolestivej pohled když odcházel, plakal jsem, jako on. Chybí mi. ,,Hej, Newtone, posloucháš mě?" Ani jsem si nevšiml že jsem nastoupil do autobusu. ,,Jo.. Teda ne, promiň, cos říkal?.." Zavrtěl jsem hlavou a podíval se po autobusu. ,,Už vystupujem." Uchechtl se Chris a společně jsme šli ke mě.

Konec kapitolkyy. Sice je krátká, ale na začátek to postačí. :D Hezký zbytek dne❤
-TPWK