Bughead- Od teď až dokonce

1.

  Je ráno jako každý den. Já se nutim vstát z postele a něco se sebou udělat, abych mohla mezi lidi. Máma na mě každou chvíli křičí za myšlenek že mě to popožene, ale plete se. Naopak mě to odrazuje.
  Když konečně vylezu ze zahřátý postele, otřesu se zimou a rychle na sebe natáhnu župan. Když si ho zavážu, dojdu na druhou stranu pokoje a kouknu k Archiemu do pokoje. Do pokoje mýho kluka, kterýho znam v podstatě celej život. Tak strašně jsem si tenkrát přála, aby jsme se dali dohromady, aby byl on můj a já jeho..teda i teď si to přeju, samozřejmě.  Nejradši bych si vlepila facku, neni to poprvý co jsem zapochybovala o tom, co k němu cítím. Ale tak strašně jsem se kvůli tomu tenkrát pohádala s mámou, říkala mi, že to co cítím neni opravdový, že mě to přejde. Už kvůli tomu jsem si nechtěla nic z toho připouštět, kvůli tomu, že by měla pravdu. Zase.
  Povzdychnu si a jdu pomalu dolů, situace s mámou už se sice uklidnila, ale pořád mi tak nějak předhazovala svoji verzi.
,,Dobrý ráno," prohodim ještě ospale a jdu do kuchyně k lince, abych si mohla udělat snídani - müsli s ovocem a mlíko, jako vždycky.
,,Dobrý," opáčí máma s úsměvem. Už je oblečená a v podstatě připravená, odchází dřív než já, ale vždycky si chce být jistá, že jsem vstala. Dál si jí nevšímám a pokračuju v sypání malých beztvarných věciček do misky. Ještě dojdu pro mlíko co je v lednici. Když jsem úplně hotová, vezmu mističku a sednu si s ní ke stolu. Máma už vychází ven, tak jen ode dveří zavolá: ,,Měj hezkej den, Elizabeth" a zaklapne dveře. Trošku se mi ulevilo, že jsem sama. Táta odešel ještě dřív, než jsem se probudila.
  Rychle dokoušu poslední sousta snídaně a běžim nahoru do pokoje, abych všechno stihla.
  Je jaro, ještě ne úplně teplo, ale ani ne zima. Vezmu si džíny a červené tričko s krátkým rukávem..nad tím trikem váhám a nakonec zvolím pastelově růžové s třičtvrtečním rukávem - pro mě víc typický. A samozřejmě nezkalmu a udělám si svůj culík s pinetkama pod vlasama, které mi visí z gumičkou seplé části. Co se týče malování si jen nanesu trochu řasenky a jdu do koupelny, kde celou mojí ranní rutinu dokončím.
  Vezmu si tašku s seběhnu dolů po schodech. Jenom vpluju do bot a odcházím, akorát včas, jako vždycky.
  Jakmile vyjdu ze dveří, naskytne se mi pohled na usmívajícího se Archieho, protože na mě čeká. Asi bych měla cítit šimrání v břiše nebo tak něco, ale já necítím nic. Posusměju se a dojdu k němu. Neváhá, chytí mě za bok a dá mi pusu, kterou mu pro můj údiv opětuju. Vzápětí se ale odtáhnu a oba se na sebe usmějem. Naštěstí se ani jeden nechceme mučit slovama, tak si jen řekneme: ,,Ahoj," a dál jdeme mlčky, ruku v ruce do školy.

--------------

Zdravim všechny, zase😅 jelikož se teď nenacházim v moc dobrý životní situaci, vypadá to tak i tady..nejsem schopná vydržet u jedný povídky, tak přicházím s novou, tentokrát fanfikce na Riverdale - seriál, kterej jsem si strašně oblíbila.🖤 Doufam že se bude líbit 🙏🖤