"Ach bože!" zařvala jsem do polštáře, protože je první den školy. Chvíli jsem bojovala s tím, jestli se ještě neprospím aspoň těch 5 minut, ale to už doběhla moje mamka do pokoje a začla řvát jakto, že jsem ještě v posteli. Celá otrávená jsem dobelhala do koupelny a udělala každodenní hygienu. Oblékla jsem si obyčejné černé triko a džíny. Jak bylo mým zvykem vždy si musím triko zakasat. Nasadila jsem si své černobílé vansky a cupitala jsem si do školy.
Byla jsem už před školou. Na jednu stranu jsem se hodně těšila, protože už konečně uvidím svoje přátele, ale na druhou stranu? Radši jsem přestala přemýšlet a vstoupila do toho ústavu. V šatně jsem se přezula do svých Nike flipflopů a cupitala jsem rychle do třídy. Když už jsem byla skoro ve třídě, potkala jsem skupinku holek co vypadaly velmi vtipně. Jedna z nich držela nejspíš plánek školy a ostatní stály okolo ni a čuměly na něj jako blbé. "Nojo, taky jsem si to prožila" řekla jsem si v duchu a trochu jsem se pousmála. Z mé dobré vůle jsem jim šla na pomoc najít jejich třídu, ale předběhla mě nějaká druhá dobrá duše. Už jsem se začínala otáčet, ale spatřila jsem krásnou, jemně namalovanou holku s černými krátkými vlasy a hnědočernými oči. Byla opravdu roztomilá, jak byla nervózní, že nestihnou najít jejich třídu. Mohla jsem tam stát tak půl minuty než jsem si to uvědomila. Radši jsem se otočila a běžela do své třídy, protože za minutu zvonilo.
"Kde jako jsi? Už jsme se báli, že nedojdeš!" Okřikli mě Adell a Leo. Jsou to mí nejlepší kamarádi. "Však já chodím pořád pozdě, to snad nevíš?" Řekla jsem vtipně a naznačila jsem rozpaženými ruky, že je chci obejmout.
Pak jsem se šla ještě pozdravit s mými dalšími dobrými kamarádkami Nicol a Jane. Jsou to nejlepší kamarádky a jsou jako dvojčata. Dnešek nebyl výjimkou, obě měly na sobě stejné triko s nápisem "stereo".
Šla jsem si sednout na své místo, protože už zazvonilo a se zazvoněním přišla naše třídní. Popravdě nemám ji vůbec v lásce, a proto jsem ty její řeči ani neposlouchala. Přerušil ji ale školní rozhlas. "Dobrý den milí studenti a studentky. Chci vás přivítat v novém školním roce. Doufám, že dnešní školní rok bude tak skvělý jako ostatní." zamumlala ředitelka do rozhlasu. Nad tímto argumentem, že tento rok bude skvělý jako ostatní jsem se musela v duchu ironicky zasmát. Na této škole se totiž nic výjimečného neděje. Maximálně, že do jídelníčku přidají nový nepojídatelný oběd.
Se zvoněním na konec hodiny jsme se rozloučily s naší třídní a mohli jsme jít domů. Už jsem skoro vycházela ze třídy, když najednou na mě zavolal Leo jestli nechceme jít do kavárny. Za toto jsem ho musela obejmout, protože jsem potřebovala kafe jako sůl.
Leo je můj úplně nejlepší kamarád. Sveřím se mu úplně se vším a dneska nebyli výjimkou, že mu řeknu o dívce mých snů.
Ahoj☺️ Doufám, že se vám tento příběh líbí. Pokud ano, zanechte komentář ať vím, jestli mám pokračovat❤️
Mějte se 🙈
