slytherin mudblood | draco malfoy

kapitola 18 - Lituju

,, Prosím? Fajn. Jak chceš. Vybrala sis to sama. Sám lituji, že jsem tě vůbec někdy potkal! Mnohem líp by mi bylo bez tebe." odpověděl mi a mě až teď došla váha mých i jeho slov. Nemyslela jsem to tak, ani nevím proč jsem to řekla.. Vlastně vím - naštval mě ještě víc než Ron a Harry dohromady.

Neschopna dalších slov jsem nasupeně odešla, za doprovodu provokativního pískání nějakých starších zmijozeláků. Všichni jsou mi ale momentálně ukradení.

Běžela jsem chodbami co mi nohy stačily. Po tvářích se mi kutálely slzy jako hrachy. Pomalu jsem ani neviděla na cestu, ale hledala jsem jen jedny jediné dveře. Když jsem konečně doběhla před Snapův kabinet, trochu jsem se uklidnila a zaklepala jsem. Hned jak Snape otevřel, rozbrečela jsem se na novo. Byl úplně zmatený.

,,Charlotte, pojď dovnitř.." pobídl mě. Vykání šlo stranou. Vždycky když jsem za ním doběhla v takovém stavu, věděl, jak mě utišit. Posadila jsem se a už přede mnou stál šálek teplého bezinkového čaje a tabulka čokolády. Zná mě naprosto dokonale. 

,,Tak co se stalo tentokrát?" zeptal se Snape a sedl si naproti mě. Trochu jsem si  usrkla čaje a popotáhla jsem.

,,N-no.. Pohádala jsem se s Harrym a ostatníma.." řekla jsem plačtivě a Snape nadzvedl obočí. Bylo jasné, že tohle mi nežere.

,,To ale není důvod tvých slz. Pochybuji, že by Potter alespoň za jednou z nich stál." řekl Snape a čekal, co ze mě vyleze. Já se ke slovům však moc neměla. Pohled jsem měla zabodlý do stolu, dokud jsem se úplně neuklidnila.

,, Pohádali jsme se kvůli Malfoyovi.." řekla jsem s červenými tvářemi a Snape nadzvedl obočí.

,,Bylo mi jasné, že mezi vámi něco je. Asi ti nemusím připomínat, jak Lucius nesnáší mudly, že?" optal se a já zakroutila hlavou, kterou jsem pak složila do dlaní.

,,Nelam si s tím hlavu. Potter a ta jeho parta se zachvíli rozmyslí, co vlastně chtějí a přijdou za tebou sami. A pokud ne, tím líp pro tebe. Mimochodem, pokud nějak pochybuješ o Malfoyovi... Tehdy, když tady za mnou byl.. Byl tady kvůli tobě." Mrkl na mě Snape a já nechápala. Kvůli mě? Proč? 

Neměla jsem však dostatek odvahy se ho zeptat. Stejně jsem měla tušení, že by mi nic neřekl. Zhluboka jsem se nadechla, spolkla jsem čtvereček čokolády a pokračovala jsem.

,,No, a krom toho jsem se pak pohádala i s Dracem... Přede všemi.." vysvětlila jsem a dala jsem se na pokračování, i když to ze mě lezlo jako z chlupaté deky.

,,Řekla jsem spoustu věcí, které jsem říct nechtěla a které jsem ani nemyslela vážně, což mi on samozřejmě oplatil... Malfoy se v něm prostě nezapře.. ale.. prostě.. za všechno může Pansy a Dracův otec! Draco je pořád s Pansy, kvůli Luciusovi... Malfoyovi a Parkinsonovi jsou blízcí přátelé, pokud se to teda dá tak nazvat, ale to určitě víš... Draco nechce mít u svého otce žádné problémy a já teda tolerovala to, že se s Pansy schází "jen naoko", ale... Už to nedokážu, nedokážu se na ně dívat pokaždé co projdu po chodbě... Vždycky, když jsem s Dracem sama, myslím jenom na všechny ty věci, co dělá s Pansy. Myslím na to, jak nás asi porovnává. Myslím na to, jak mi celou dobu lže a přitom Pansy chce nebo já nevím.. Netuším..! A už mi z té moji paranoidy a žárlivosti hrabe.." frustrovaně jsem si zajela rukama do vlasů a povzdechla jsem si. Už jsem nebyla ani tak naštvaná, jako spíš smutná a zklamaná.. Jednak z těch slov, která mi Draco řekl a jednak sama ze sebe. Chtěla jsem Draca jenom pro sebe... A teď ho možná nebudu mít vůbec.. Co jsem to jen udělala? Přede všemi jsem ho nejen ztrapnila, ale i zatáhla do pěkného průšvihu. Drby se na téhle škole šíří rychleji než parazit. Jo, a taky jsi mu pěkně ublížila.. Tleskám Charlotte, fakt.

,,Moc dobře vím, jaká žárlivost dokáže být. Moc rád bych ti řekl, že to je jen pocit, který dokážeš zahnat, ale není tomu tak. Žárlivost má vždycky důvod. Vždycky je oprávněná. Ne vždycky to musí být zlé, ale měli byste si to mezi sebou vyřešit. Nenechávat rány otevřené. To je všechno, co ti k tomu můžu říct Charlie. Hlavně teď musíš vychladnout. Oba dva musíte. Takže to vyřešte až po Vánocích. Přes Vánoce se na to prostě pokus nemyslet.." Dokončil svůj monolog a já jenom němě přikývla. Byla jsem mu vděčná i za těch pár slov. Znamenalo to pro mě víc, než si vůbec dokázal představit. 

Celé dopoledne jsem se potom toulala po hradě, tak jak to mám ve zvyku. Chvíli jsem mluvila s Lenkou, ale řekla jsem jí, že chci být chvíli sama. Naštěstí mě pochopila, i když jsem ji od sebe chvilku musela dohánět.

Avšak na obědě jsem se objevit musela, taky protože mám už docela hlad. Přemlouvala jsem se, abych tam vůbec dorazila. Bylo mi jasné, že už se to rozšířilo. 

Před dveřmi jsem se ještě jednou zhluboka nadechla a vešla jsem do velké síně. Pár lidí na mě upřelo svůj zrak a začali se uchechtávat. Snažila jsem se je ignorovat a zamířila jsem si to přímo na moje obvyklé místo. Podívala jsem se na Snapa a on na mě nenápadně mrkl. To mi dodalo sebevědomí. I když jenom do doby, než jsem si všimla, jak ke mně míří Pansy. Připravila jsem se na ty její debilní kecy. Co však udělala, to nikdo nečekal, stejně jako já.

Pansy ke mně přišla a dala mi facku. Ona mi prostě vlepila! Přede všemi! Ta holka je totální blázen! Všichni, včetně mě zalapali po dechu a někteří jedinci se začali smát.

,,Ty mudlovská šmejdko!" zasyčela mi Pansy do obličeje. To už je ohrané, tudíž mě to už ani nijak moc nepohoršilo. Jenom jsem na ni zůstala překvapeně hledět.

,,Slečno Parkinson, násilí se neslučuje se školním řádem" promluvil Brumbál a Pansy protočila očima.

,,Nemůžes mít všechno, na co si vzpomeneš, jenom protože jsi Parkinsonová. Upřímně, Pansy, kdyby ses aspoň trošičku nechovala jako ty, nemusely bysme tady teď stát." řekla jsem sebevědomě, usmála jsem se na ni a obešla jsem ji. Ostatní se jen uchechtli a já se posadila, zatímco Pansy naštvaně opustila Velkou síň. Sama pro sebe jsem se usmála a malý úsměv jsem věnovala i tomu jednomu profesorovi, který mi dodal tolik odvahy.
Nebo to bylo protože jsem na mě cítila Blonďáčkův překvapený pohled? Těžko říct..