Ahoj, jsem Týna a je mi 23. Už je to půl roku co bydlím sama, takže logicky musím chodit nakupovat. Nejen pro sebe ale i pro mou kočičku Kiki. Každý měsíc chodím na veliký nákup. Většinou v hodnotě 2000 a více. No dnes jdu dokonce na veliký nákup, protože jsem hlídala kámošky kočku a ta nám to skoro všechno vyžrala😂. No ale dnes mám na spech, běžela jsem tak rychle jak jsem mohla. Behala jsem po obchodě jak nejvíce retardovaná kočka😂. Ale co se nestalo. Do někoho jsem vrazila.
Nz( neznámý člověk): ehm... je vám něco
Já i on spadl. Koukla jsem na nej a malém jsem slintala. On byl taaaaak hezky, proste jsem nemluvila nedýchala. Nic
T: já se moc omlouvám
Nz: ne to je dobré, jak se jmenujete??
T: Týna a vy??
Nz: já jsem Janek
Pomalu se zvedal a podal mi ruku.
J: tady mate me číslo, zavolejte jo?
T: děkuji moc
Zvedla jsem se a vzala jsem si od nej papírek. Ten papírek moc hezky voněl. Stále jsem k němu čuchala jak nějaký zavislak. Stále jsem na nej myslela a proto jsem se nesoustředila na nákup. Proto jsem koupila místo kuřecích konzerv krutí. Ne že by to vadilo, ale Kikče více chutnají kuřecí. Došla jsem domu, vzala jsem mobil a volala.
T: je dobrý den, jste do vy Janek? Já jsem Týna z obchodu
J: dobrý den Týno. Nechtěla by jste se někde sejít?
T: jistě, zítra v osm?
J: jistě zvu vás na večeři, před obchodem kde jsme se srazili
T; tak jo
Asi mi osud přál. Mega jsem se těšila. Namohla jsem ani usnout. Celou nic jsem přemýšlela, a myslela jsem na jeho úsměv oči, proste na všechno.
