Dragons kitty

*1

Konečně! Konečně jsem od něj utekl! ,,Vrať se ty prašivá bestie!" křikl na mě, ale to jsem běžel pryč. Uši mi zakrývala kapuce a ocásek jsem měl v kalhotech. Konečně jsem svobodný a nebude mě nikdo bít či píchat injekce, kterých se bojím. Běžel jsem rychle a hlavně dokud mi síly stačily. Nikdy se k tomu chlapovi nevrátím. Nechápu proč mě rodiče prodali, vždyť jsem jim nic neudělal. Byl jsem u tohohle může rok a rok jsem trpěl. Rodiče mi nic neřekli a prostě mě mu dali. Prosil jsem je, že budu hodný, ale ani se neotočili.

Neuvěřitelný. Jak může být někdo tak blbej? Zrovna koukám na svýho kámoše co se snaží vylézt na strom. Na strom na který hodil svoje vlastní tenisky. Proč? Protože přijal výzvu a prohrál svoje tenisky. Tuhle nádhernou podívanou mi přerušil telefon. „Ano?" ozval jsem se a pozdě si uvědomil svou chybu, že jsem se nepodíval kdo mi volá. „Ano?! Ano?! Sachi Yukiwo! Měl ses mi ozvat už před hodinou a jediný co řekneš je 'ano?' !!" ozval se z telefonu mužský hlas a já se bezděky přikrčil. „Promiň mami, ale zapomněl jsem na čas." ano, slyšíte správně. Má matka je muž. Je to trochu složitější, ale teď to vysvětlovat nebudu. Mezitím co na mě střídavě mamka/otec křičel a já se omlouval můj kámoš vylezl skoro do poloviny stromu. „Kaii!" zavolal jsem na něj, když znovu spadl a já domluvil. „Musím domů, táta celkem zuří." omluvil jsem se a po rozloučení jsem vyběhl směr les.

Doběhl jsem do nějakého parku a sedl si na lavičku. Co budu dělat? Nemám nic... domov, jídlo, peníze, místo kam jít. Navíc je všude moc lidí a to se mi nelíbí. Nemám rád místa, kde je hodně lidí a to obzvláště mladý lidi. Sice nechodím do školy a ve společnosti jsem nebyl jak je rok dlouhej, ale chytrý jsem. Sice ne tolik, ale něco znám. Seděl jsem na lavičce a koukal na všechny kolem. Bolí to, když víte, že vás rodina prodala a před vámi je šťastná rodina. Bolí to a hodně. Zvedl jsem se z lavičky a šel hledat místo, kde bych mohl přespat. Možná si půjdu něco najít, nějakou práci, ale nemám pomalu ani základní vzdělání a navíc jsem neko. Ani nevím zda existujou další jako já nebo jiné zvířata či nadpřirozené bytosti. Blbosti stranou Kioshi! Musíš si najít místo na přespání a hlavně se moc neukazovat lidem. Jaksi mám jedno oko černé a druhé hnědé. Mimo to mám světloučké blond vlasy, ale někdy to je bílá. Záhadně si umím měnit barvu vlasů.

Do třiceti minut jsem doběhl před dům a vydýchál se z běhu. Autem to je do města deset minut a to když řídí taťka a já to právě uběhl za půl hodinky. Asi bych se měl pochválit, jenže až ven cítím, že doma bude dusno. Naposledy jsem se nadechl a zároveň se pomodlil aby to skutečně nebylo naposledy. ,,Jsem doma!" zavolal jsem jakmile jsem vešel do dveří a to na mě už vyčítavě koukal muž s bonďatými vlasy a očima barvy ohně. ,,Ahoj mamko." zamumlal jsem a i když jsem vyšší stejně se trochu bojim. ,,Ani to nezkoušej. Víš jak jsme se o tebe báli!?" zavrčel na mě a já se přikrčil. ,,Promiň, zapomněl jsem na čas." řekl jsem a přiblížil se. Sálal z něj žár, že fotka vedle něj se kroutila a vzduch okolo vlnil, ale mě to nic neudělalo, protože tenhle oheň mi koluje v žilách. Jako obvykle vychladl a povzdechl si. ,,S otcem to nebude tak snadný jako se mnou." věnoval mi úsměv a mě zamrazilo. Sundal jsem si koženou bundu a nechal objevit své rohy a dračí ocas s černo- stříbrnými šupinami. Už jako dítě jsem čas radši trávil v téhle podobě, kterou jsem zdědil po otci, který je teď pryč kvůli práci.

Hledal jsem v parku, protože se mi tu líbí, ale vyhnala mě policie s tím, že mám jít domů, protože by se rodiče báli. Heh... rodiče by se báli. Prodali mě nějakými chlapovi a prý by se báli. ,,Tss." odfrk jsem si a šel hledat dál. Po cestě jsem našel jednu holčičku, která se ztratila, tak jsem jí pomohl najít maminku a ta maminka mi dala nějaké peníze jako dík. Možná lidi nebudou tak špatný, jak jsem si myslel. Neuvěříte jaké mám štěstí! Našel jsem díru ve zdi, která je dělaná přímo pro mě. Nevypadá to, že by tu někdo bydlel či tak, takže přístřeší mám. Možná bych mohl k popelnicím si najít nějaký karton, ať ten beton není tak tvrdej, navíc bych mohl onemocnět. Zapamatoval jsem si trasu a šel k popelnicím na třídění odpadu si najít karton na spaní. Snad tam něco najdu a nebudu vyhnán. Přece to je pro lidi bordel, tak proč se o bordel starají, když ho nechtějí?

******

Ahoj všichni! Tak tady je druhý díl Colored Fire. Pokud je někdo kdo doufal, že to bude pokračování Sena a Kageho tak ho musím zklamat i když se i tady ukážou. Doufám že se vám to bude líbit, alespoň z poloviny stejně jako první díl.