Já jsem ti to říkala / Larry Stylinson

1. Kapitola - Žádost o sledování?

Pohled Louise

"Wendy!" zakřičel jsem přes celý náš malý byt uprostřed Londýna.
"Stalo se něco Louisi?" zakričí na mě zpátky.
"Pojď sem." uslyším jen povzdechnutí z koupelny a následné šouravé kroky směrem k mému malému pokoji.
"Co se teda děje?"
"Znáš ho?" zeptám se, a prstem ukážu na obrazovku mého notebooku, na uživatelské jméno společně s žádostí o sledování.
"Nevím. Připadá mi povědomý, ale teď si nedokážu vzpomenout."
"Mám to přijmout?"
"Jo, vypadá jako fajn kluk."
"Už můžu jít?"
"Ale jo furt, nechápu co v té koupelně děláš tak dlouho." protočím očima a dál se věnuji mému notebooku se stále nepřijmutou žádostí o sledování.
"Tak na co čekáš Louisi? Přijmi mu to a pojď, za chvilku by tu měla být pizza."
Žádost jsem přijmul, zavřel jsem notebook a šel za Wendy.

Pohled Wendy

Vlastně jsem Louisovi lhala, toho kluka znám, je to můj kamarád Harry. Neřekla jsem mu kdo to je proto, protože chci trošku.. Jak to říct.. Legrace? Dejme tomu.. A mohlo by to být ještě zajímavé.

S Harrym je to naplánované. Vlastně to byl náš společný nápad, když jsem Louisovi řekla že jdu do posilovny, a místo toho jsem šla k Harrymu a vymysleli jsme spolu tohle. Doufám že se neprozradí, Louis si ho nejspíš nepamatuje, viděl ho jednou, když byl semnou na plánování jedné z větších svateb. Už jsem vyšla školu a teď organizuju přípravy svateb, a Harry mi občas pomůže. Louis tam byl vlastně úplně náhodou, vzala jsem ho sebou, protože se ke mně přistěhoval jakožto spolubydlící na dá se říct intr.. Nechtěla jsem ho tam hned nechávat samotného, tak jsem ho vzala s sebou. A možná jsem i dobře udělala.

Pohled Harryho

Asi před hodinou odešla Wendy a já už jenom netrpělivě čekám, až mi napíše že můžu Louisovi poslat žádost..
Strašně moc se těším až si budeme psát, i když si mě asi nepamatuje. No nevadí, o tom že jsem na kluky vím už nějaký ten pátek, a když jsem ho viděl poprvé na chystání té svatby, věděl jsem že je to ten, se kterým chci strávit zbytek mého života. Z mého přemýšlení o budoucnosti mě přerušilo až zavibrování mého mobilu v kapse.
Radši jsem ještě zkontroval jestli mi napsala Wendy že můžu. Žádost jsem poslal a už jsem jenom čekal jestli ji přijme..
Moje čekání se vyplatilo a asi po cca deseti minutách mi to přijmul.. Zajímalo by mě co se tam asi mezitím stalo.. Tak jsem projistotu napsal Wendy jestli je všechno ok.. Odepsala že jo, a že teď se s ním mám bavit úplně normálně, jako bych ho neznal.
"Tak tohle bude ještě zajímavé" řeknu si sám pro sebe a na svém mobilu vyťukám číslo Liama, který o tom ví taky.. Tak kdo by to neřekl svému nejlepšímu kamarádovi.
Rekl jsem mu ať přijede, a že uvidíme co bude dál..
Všechno to vlastně byla shoda náhod.. Byli jsme jen ve správný čas na správném místě nebo nám tohle připravil osud? Kdo ví, ale já už teď vím, že bude můj.

Pohled Louise

Po tom, co jsme s Wendy dojedli pizzu, jsem šel do pokoje a podíval se na zprávy.. Nic mi nenapsal.. Zajímavé, myslel jsem že mi napíše hned jak mu to přijmu.
Místo toho tam ale byla zpráva od Nialla jestli nezajdeme někam ven. Jenom jsem mu odepsal že jo a že za půl hodiny sraz v parku.
Mezitím jsem se šel chystat do koupelny. Ano, teď si připadám jako holka.. Taky v koupelně trávím dost času. Ne abych se líbil ostatním, nebo jakože i ostatním, ale hlavně se musím alespoň trošku líbit sobě, jinak nikam nejdu. Už je to skoro 2 roky co vím o mé orientaci a Wendy to neví, ale myslím že něco tuší.
"Wendy?"
"Noo?"
"Můžu jít v tomhle?"
Postavím se před ní v mém outfitu na dnešní večer.
"Alee to už máš s tím klukem jako rande nebo co?" zasměje se. Nemyslí to vážně jen vtipkuje.
"Ne, jen jdu ven s Niallem"
"Jasný že ti to sluší, tobě vždycky" usměje se na mě.
Hodím na ní nechápavý ale zároveň děkovný pohled.
"Tak díky" řeknu a jdu zpátky do pokoje, kde si vezmu věci a můžu vyrazit. Ještě jsem napsal Niallovi že už jsem, a ať na mě čeká.
To jsem ještě nevěděl koho kromě Nialla tam potkám.