Až ke hvězdám /Stein27

♡20♡

Ráno po mém probuzení vedly mé první kroky rovnou do koupelny. Jelikož Petr ještě spal, rozhodla jsem se mu udělat k snídani něco víc než obvykle. Připravila jsem těsto na lívance, nakrájela ovoce, vymačkala pomeranče a vše hezky naservírovala na stůl.

Boky jsem pohupovala do rytmu písničky, která mi hrála ve sluchátkách.
Po pár minutách jsem cítila, jak mě někdo pozoruje. Otočila jsem se a kdo jiný to mohl být? Petr. Stál rozespalý, opřený o futra dveří a smál se od ucha k uchu.
Vyndala jsem si z uší sluchátka
,,no dobré ráno" řekl stále sladce usmívající se Petr.
,,Dobré" odpověděla jsem a pokračovala v otáčení lívanců.
,,Co to bude dneska?" Přišel ke mně a dal mi pusu
,,nepoznáš?" Zeptala jsem se se smíchem a ukázala na stůl s ovocem a pánev s lívanci.
,,Jsem to chtěl slyšet od tebe" prohrábl si vlasy a natočil si vodu do sklenice
,,Tak asi smůla" vyndala jsem poslední lívanec z pánve a položila před Petra talíř a marmeládu.
,,Milujuuuu" zakřičel a vrhl se do jídla
,,Mě nebo jídlo?" Vzala jsem si do ruky jablko
,,Tebe samozřejmě" zasmál se
,,O tom pochybuju" usmála jsem se.
,,pojedeme zítra k vám?"
,,Mohli bychom" odpověděla jsem se strachem
,,copak?" zeptal se smutně
"nic, jen že já se toho strašně bojím" snažila jsem se o něco jako úsměv
"koťátko pokud nechceš tak nemusíme" usmál se a pohladil mě po ruce
"Peťo, pojedeme, oni to snad pochopí"
"dobře" usmál se a dal si poslední sousto lívanců.
Po snídani jsem umyla nádobí a Petr dal mezitím nakrmit Purimu.
Když jsem přišla do ložnice Petr ležel na posteli a byl na mobilu. Přilehla jsem si k němu, vzala mu telefon z ruky a řekla "mám tulivou". Peťa se jen usmál a obejmul mě. Dala jsem mu pusu, pak další a další. Začali jsme se líbat. Petr si mě položil pod sebe a začal mi sundavat tričko.
A asi víme jak to dopadlo...
*
Ležela jsem Petrovi na hrudi a poslouchala jak mu buší srdce. Hladil mě ve vlasech a oba jsem si potichu užívali přítomnosti toho druhého.
Po chvíli začal Petrovi zvonit telefon "kterej čurák" řekl když bral mobil do ruky. "David" vzal to "rušíš" byla první věc kterou řekl. Já se jen zasmála a poslouchala jejich hovor.
"Dneska?"
"nemůžu"
"Davide musím?"
"Okey budu tam"
došlo mi, že asi pojede do studia a já tu zůstanu sama.
Když ukončil hovor tak si sedl a řekl "dneska jdeme do studia" "i já?" zaskočeně jsem se zeptala
"ano i ty, nenechám tě tu"
usmála jsem se a přikývla.
Zvedla jsem se z postele s tím, že se půjdu obléct
"kampak?" zeptal se a za ruku mě stáhl zpátky k němu
"myslela jsem že si zajdu do sprchy a připravím se" přitulila jsem se k němu
"ještě ne, ještě tu se mnou vydrž" pohladil mě ve vlasech.
Jen jsem se usmála a lehla si mu na hruď, kde jsem pokračovala s posloucháním tlukotu jeho srdce.
*
Nevím jak se mi to povedlo, ale budily mě polibky na čelo. Takže jsem asi usla. Wooow, jak logické.
"No dobré ráno, nečekal jsem že bych tě až tak vyčerpal" slyšela jsem hned co jsem otevřela oči.
"za jak dlouho máš být ve studiu?" zeptala jsem se pro jistotu
"za hodinu a půl, vzbudil jsem tě dřív ať máš čas se připravit" hrdě se zasmál
"tak ja jdu do té sprchy" zvedla jsem se a šla.
Dala jsem si sprchu, umyla si vlasy které jsem si následně vyfénovala a vyžehlila, udělala si lehký makeup a vrátila se zpátky do ložnice, ve které chyběl Petr. Oblékla jsem se tedy do oblečení ve kterém pojedu a šla do kuchyně. V kuchyni jsem si natočila vodu a přišel Petr. Se slovy "už musíme" mě chytal za ruku a jeli jsme do Brna.

Hello, ehm, jo, žiju. Vím, že jsem se tu dlouho neozvala a zase nevím kdy se ozvu zase. Každopádně I'm back a budu se snažit tu vydržet co nejdéle.
Iloveu😚💕