Už není roztomilou slunečnicí,
už není krásná svou obyčejností,
už nechci vidět ten její liščí kožíšek
a hladit ji, tahat za vlasy,
když by mě lízal její jazýček.
Je namyšlená víc než růže z Malého prince,
půvabnost už v těch vychrtlých nohou nevidím,
ten úsměv mě vytáčí,
její mluva mé nervy stáčí do hlemýžďe,
jsou zauzlený víc než mé srdce.
